NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Cdo 1854/2000-276
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci úpadce Z. Z., vedené
u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 48 K 1061/98, o návrhu na
zproštění správce funkce, o dovolání JUDr. J. K., advokáta, proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 17. listopadu 1999, č. j. 1 Ko 373/99246,
Dovolání se zamítá.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. září 1999, č.
j. 48 K 1061/98-218, zamítl návrh na vyslovení
podjatosti JUDr. J. K., správce konkursní podstaty úpadce Z. Z., jakož i návrh,
aby jmenovaný byl zproštěn funkce správce konkursní podstaty tohoto úpadce,
když uzavřel, že konkursní věřitel, který tento postup navrhl (D. spol. s r. o.
- dále též jen „společnost s ručením omezeným“) nedoložil žádný důkaz o
správcově podjatosti a není žádného důvodu zprostit jmenovaného funkce.
K odvolání označeného konkursního věřitele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne
17. listopadu 1999, č. j. 1 Ko 373/99246, usnesení soudu prvního stupně
změnil tak, že JUDr. J. K. se ke dni ustavení nového správce zprošťuje funkce
správce konkursní podstaty úpadce. Odvolací soud - cituje ustanovení § 8 odst.
1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen
„ZKV“) - poukázal na to, že podle obsahu spisu úpadce dne 2. září 1998 zmocnil
k zastupování ve věci řízení o prohlášení konkursu na jeho majetek advokátku
JUDr. J. P. Jmenovaná zmocnění přijala a ve smyslu ustanovení § 25 odst. 3
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) zmocnila ve stejném rozsahu
k zastoupení advokáta JUDr. J. K., který též zmocnění přijal (plná moc č.l. 4).
Aniž by bylo zapotřebí dále šetřit, zda a v jakém rozsahu a po jakou dobu
vykonával JUDr. K. pro dlužníka právní služby, nelze již tuto skutečnost
hodnotit jinak, než že jde o osobu, u které lze míti pochybnosti o její
nepodjatosti pro její vztah k účastníku řízení, konkrétně k úpadci. Na tomto
základě odvolací soud uzavřel, že označené pochybení soudu prvního stupně nelze
napravit jinak než postupem podle § 8 odst. 5 ZKV. Jelikož nelze připustit, aby
konkursní podstata nebyla - byť dočasně - spravována správcem konkursní
podstaty a ustavení nového správce není v působnosti odvolacího soudu, spojil
soud zánik funkce dosavadního správce se dnem, kdy soud prvního stupně
(neprodleně) ustaví správce nového.
Krajský soud v Hradci Králové pak usnesením ze dne 6. prosince 1999, č. j. 48 K
1061/98-250, ustavil správcem konkursní podstaty úpadce Mgr. J. J.
JUDr. J. K. podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož
přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a § 238a odst. 1 písm.
a/ o. s. ř., uváděje, že řízení je postiženo vadou dle § 237 odst. 1
písm. c/ o. s. ř. (tedy že je dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a/ o.
s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že v řízení došlo k vadám uvedeným v
§ 237 o. s. ř.) a že napadené usnesení vychází ze skutkového zjištění, které
nemá oporu v provedeném dokazování (tedy, že je dán dovolací důvod dle § 241
odst. 3 písm. c/ o. s. ř.). Odvolacímu soudu dovolatel především vytýká, že při
úvaze o jeho podjatosti se spokojil pouze s plnou mocí založenou ve spise, na
které se nachází toliko podpis zmocnitele (úpadce) a JUDr. J. P. To, že nad
podpisem jmenované je uvedeno „Přijímám zmocnění a zmocňuji ve stejném rozsahu
JUDr. J. K., advokáta“, je dáno praktickými důvody, neboť jde o formulář plné
moci používané advokátní kanceláří, v níž je dovolatel společníkem na základě
smlouvy o sdružení bez právní subjektivity, uzavřené podle ustanovení § 820
občanského zákoníku. K tomu, aby dovolatel přijal zmocnění dle § 25 odst. 3 o.
s. ř., bylo zapotřebí jeho podpisu, což se nestalo. Existenci vady dle § 237
odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolatel spatřuje v tom, že návrh na vyslovení jeho
podjatosti podal výše uvedený konkursní věřitel dne 7. ledna 1999, avšak při
přezkumném jednání, jež proběhlo dne 15. června 1999, byla pohledávka tohoto
věřitele popřena, takže již není konkursním věřitelem a ve smyslu § 103 o. s.
ř. je nedostatek jeho aktivní procesní legitimace nedostatkem podmínky řízení,
který nelze odstranit, takže řízení mělo být zastaveno. Proto dovolatel
požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a spolu s ním aby zrušil
též usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. prosince 1999, č. j. 48
K 1061/98-250, neboť pro ně platí tytéž důvody.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím
odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se
projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ
jde i v této věci.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., avšak
není důvodné.
Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237
odst. 1 o. s. ř. (tzv. „zmatečnostem“), a (je-li dovolání přípustné) k jiným
vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak
je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově
vymezil (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Jelikož jiné vady řízení nebyly v
dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají, zabýval se Nejvyšší soud tím,
zda řízení trpí vadou, na niž poukazuje dovolatel.
Se zřetelem k době vydání napadeného usnesení založil Nejvyšší soud své další
závěry především na výkladu ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání ve znění
zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č.
156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb.
a č. 12/1998 Sb.
Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spojuje zmatečnost řízení se
skutečností, že účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně
zastoupen.
Podle ustanovení § 20 o. s. ř. každý může před soudem jako účastník samostatně
jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními
úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.
Podle ustanovení § 19a občanského zákoníku způsobilost právnické osoby nabývat
práva a povinnosti může být omezena jen zákonem (odstavec 1). Právnické osoby,
které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku,
mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku,
pokud zvláštní zákon nestanoví jinak (odstavec 2).
Zodpovězení otázky, zda společnost s ručením omezeným je i nadále konkursní
věřitelkou, k závěru o existenci zmatečnostní vady řízení ve smyslu ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vést nemůže; již proto ne, že její procesní
způsobilost se odvíjí od její způsobilosti k právním úkonům, jíž je - v
intencích § 19a občanského zákoníku - nadána ode dne účinnosti zápisu do
obchodního rejstříku. Nadto Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31.
ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 1190/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura
číslo 5, ročník 2001, pod číslem 68, na něž v podrobnostech odkazuje,
formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého k vadě podle ustanovení § 237 odst.
1 písm. c/ o. s. ř. přihlíží dovolací soud, jen týká-li se dovolatele.
Námitka uplatněná dovolatelem by však v případě své opodstatněnosti mohla vést
k závěru, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. a § 242
odst. 3 o. s. ř.); proto se jí Nejvyšší soud zabýval i z tohoto
pohledu.
Především je třeba uvést, že popře-li správce konkursní
podstaty při přezkumném jednání (v intencích § 24
odst. 1 ZKV) pravost nevykonatelné pohledávky konkursního věřitele, zaniká
účast takového věřitele v konkursním řízení až marným uplynutím doby určené mu
k podání žaloby o určení pravosti pohledávky, případně právní moci soudního
rozhodnutí, jímž jeho incidenční žalobě nebylo vyhověno. Opírá-li tedy
dovolatel závěr, že společnost s ručením omezeným přestala být konkursní
věřitelkou, o skutečnost, že její pohledávka při přezkumném jednání konaném dne
15. června 1999 byla popřena co do pravosti (jak plyne i ze spisu), nejde
o tvrzení, jež by samo o sobě vedlo k závěru, že účast této konkursní
věřitelky v konkursním řízení zanikla. Ze spisu Krajského
soudu v Hradci Králové, sp. zn. 45 Cm 185/99, je přitom patrno, že
společnost s ručením omezeným podala dne 23. srpna 1999 incidenční
žalobu o určení svého práva, a že řízení o této žalobě bylo zastaveno pro
nezaplacení soudního poplatku usnesením soudu prvního stupně ze dne 29.
prosince 1999, č. j. 45 Cm 185/99-13, které nabylo právní moci 25. ledna 2000.
Jinak řečeno, společnost s ručením omezeným byla v době, vydání napadeného
usnesení stále konkursní věřitelkou a námitka dovolatele v uvedeném směru
důvodná není.
K dovolacímu důvodu dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř. pak Nejvyšší
soud uvádí, že obsah procesní plné moci ze dne 2. září 1998, byl dostatečným
podkladem pro závěr odvolacího soudu, že je dán důvod pro to, aby byl správce
konkursní podstaty zproštěn funkce.
Podle ustanovení § 8 ZKV správcem konkursní podstaty může soud ustavit pouze ve
věci nepodjatou fyzickou osobu (odstavec 1 věta třetí) Z důležitých důvodů může
soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i bez návrhu zprostit
správce funkce (odstavec 5 věta první).
K důležitým důvodům, pro něž lze správce konkursní podstaty zprostit výkonu
jeho funkce, patří i to, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti
(aniž by bylo nutné prokázat, že vskutku podjatým je). Mezi takové důvody pak
patří i poměr správce konkursní podstaty k úpadci, založený substitučním
zmocněním. Z hlediska situace založené označenou procesní plné moci není
rozhodující - jak se mylně domnívá dovolatel - že dovolatel přijetí
substitučního zmocnění JUDr. P. (jež úpadce na základě této plné moci
zastupovala při podání dlužnického návrhu na prohlášení konkursu) nestvrdil
podpisem na procesní plné moci. Významné naopak je, že při společném výkonu
advokacie s JUDr. P. (dovolatelem ohlášeném již v podání ze 7. dubna 1999 -
srov. č.l. 96-97), který se navenek projevoval i tím, že předtisk procesní plné
moci vystavované touto advokátkou obsahoval automaticky i substituční zmocnění
pro dovolatele, je důvod k pochybnostem o nepodjatosti dovolatele dán.
Lze tedy uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím uplatněných dovolacích
důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo. Nejvyšší soud
proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání
usnesením zamítl (§ 243b odst. 1 a 5 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. srpna 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu