Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 Cdo 1879/2011

ze dne 2012-09-18
ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1879.2011.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra

Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci

žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem, se sídlem v

Praze 9, Krausova 605/6, PSČ 199 00, proti žalované Mgr. H. I., zastoupené

JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 4, Zelený pruh

95/97, PSČ 140 00, o určení neplatnosti smlouvy o půjčce cenných papírů, vedené

u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 19/2008, o dovolání žalobkyně proti

rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. října 2010, č. j. 5 Cmo 95/2010-127,

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud

podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb.,

občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné

pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v

ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud –

jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového

vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má

po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud však důvody pro připuštění

dovolání neshledal. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož má-li být určena (ve

smyslu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř.) neplatnost smlouvy, musí se řízení

(ať již jako žalobci nebo žalovaní) účastnit všichni, kdož ji uzavřeli,

případně jejich právní nástupci, plyne z ustálené judikatury (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. února 1988, sp. zn. 3 Cz

61/87, uveřejněný v Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR, číslo 2, ročník

1988, pod číslem 36, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2002, uveřejněný pod číslem 19/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a

stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 21 Cdo

58/2003, uveřejněný pod číslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek),

a napadené rozhodnutí tudíž zásadně právně významným nečiní. Jelikož uvedený závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace obstojí jako

samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, nemohou rozhodnutí odvolacího soudu

činit zásadně právně významným ani ostatní námitky dovolatelky, směřující proti

posouzení jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení; jejich

přezkoumání by nemohlo vést k jinému výsledku řízení, a tudíž by se nemohlo ani

projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky

soudních rozhodnutí a stanovisek). Konečně dovolání nelze připustit ani k posouzení námitek, jimiž dovolatelka

odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci. Je tomu tak již proto, že uvedenou námitku, jež

nezahrnuje právní otázku zásadního právního významu, dovolatelka nemá u

dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko postupem podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.) a k jejímuž

posouzení tudíž dovolání připustit nelze. Nad rámec výše uvedeného a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak

Nejvyšší soud podotýká, že vytýkanou vadou ani napadené rozhodnutí netrpí. Jak

plyne z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu (srov. důvody nálezu

Ústavního soudu ze dne 3. ledna 1996, sp. zn. I. ÚS 56/95, uveřejněného ve

Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazku 5, části I., pod číslem 2,

či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn.

29 Cdo 2494/99,

uveřejněného pod číslem 37/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), soud

není povinen (a ani nesmí) poučovat žalobce o tom, že ve věci má či může být

žalován ještě další subjekt. Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší

soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být

dovolání přípustné. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224

odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a

žalované podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. září 2012

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu