29 Cdo 1883/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce P. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Hanušem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Břevnovská 433/12, PSČ 169 00, proti žalovanému Lidovému bytovému družstvu Praha 7, se sídlem v Praze 7, U Uranie 12/1362, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 48030597, zastoupenému Mgr. Liborem Hronkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Slánská 1678/20, PSČ 163 00, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu nebytové jednotky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 122/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012, č. j. 11 Cmo 206/2008-381, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.904 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. dubna 2008, č. j. 21 Cm 122/2007-264, zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu ve výroku specifikovaného nebytového prostoru (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud důvod připustit dovolání neshledal, neboť dovolání je pouhou polemikou se závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 30. srpna 2011, sp. zn. 22 Cdo 2644/2009, jímž zrušil předchozí usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2009, č. j. 11 Cmo 206/2008-319. Odvolací soud vyslovený závazný právní názor, podle něhož fikce souhlasu národního výboru podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 2.
prosince 1999, ke dni uzavření nájemní smlouvy nenastala (a nájemní smlouva je v důsledku toho neplatná), zcela respektoval.
K námitce, podle níž dovolatel požádal národní výbor o souhlas již žádostí ze dne 21. listopadu 1990, Nejvyšší soud nemohl přihlédnout, neboť byla uplatněna v rozporu s § 241a odst. 4 o. s. ř. Nehledě k uvedenému dovolatel přehlíží, že jde o námitku skutkovou, jež žádnou otázku, ze které by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nezahrnuje, a již k dispozici nemá (srov. § 237 odst. 3 a § 241a odst. 3 o. s. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k podání dovolatele ze dne 13. června 2012 nemohl přihlédnout, neboť bylo učiněno až po uplynutí lhůty k podání dovolání (srov. § 240 odst. 1 a § 242 odst. 4 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 2.100 Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 504 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce celkem 2.904 Kč. K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. října 2014
JUDr. Petr Š u k předseda senátu