29 Cdo 1939/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně Z. H., proti žalovanému Bc. A. J., jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělského obchodního družstva Morava v likvidaci, identifikační číslo osoby 00149217, zastoupeného JUDr. Milanem Matulou, advokátem, se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Nábřeží dukelských hrdinů 561, PSČ 756 01, o určení pravosti pohledávky a o zaplacení 142.098,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 Cm 26/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. prosince 2009, č. j. 6 Cmo 62/2009-101, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalovaného.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 28. ledna 2009, č. j. 9 Cm 26/2007-57, ve znění (doplňujícího) rozsudku ze dne 15. dubna 2009, č. j. 9 Cm 26/2007-74, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 142.098,- Kč a aby bylo určeno, že žalobkyně má za Zemědělským obchodním družstvem Morava v likvidaci (dále jen „úpadce“) pohledávku v téže výši. Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.
s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.
s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen.
Z otázek, které dovolatelka Nejvyššímu soudu k řešení předkládá, na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí usuzovat nelze. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá zejména otázka, zda „vazba členství v družstvu a pracovního poměru ... se posuzuje podle stanov účinných v době vzniku členství v družstvu a pracovního poměru žalobkyně v družstvu, nebo podle stanov účinných v době ukončení pracovního poměru“. Závěr, podle něhož pro posouzení podmínek zániku členství v družstvu určených stanovami je rozhodné znění stanov účinné v době, kdy mělo k zániku členství dojít, je natolik zřejmý, že pro tento úsudek důvod připustit dovolání dán není.
Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že stanovy účinné v době vzniku členství žalobkyně v úpadci podmiňovaly vznik členství pracovním vztahem k družstvu (§ 227 odst. 1, věta druhá, odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku), kdežto stanovy účinné v době zániku členství tuto podmínku již neobsahovaly (takže zánik pracovního vztahu žalobkyně k úpadci nezpůsobil zánik jejího členství v úpadci). V tomto směru není přiléhavý ani poukaz dovolatelky na usnesení ze dne 1. září 2004, sp. zn. 29 Odo 1145/2003 (uveřejněné v časopise Soudní Judikatura, číslo 10, ročník 2004, pod číslem 198), neboť Nejvyšší soud v něm toliko uzavřel, že rozhodnutím členské schůze nelze změnit stanovy tak, že (zpětně) podmíní setrvání dosavadního člena v družstvu vznikem pracovního vztahu k družstvu.
Nejvyšší soud tak nepřipustil pravou zpětnou účinnost stanov. Naproti tomu možnost změny stanov s účinností do budoucna (pro futuro), dopadající i na dosavadní členy družstva (tj. nepravou zpětnou účinnost stanov), bez dalšího zásadně vyloučit nelze (k rozdílnému posuzování pravé a nepravé retroaktivity obecně srov. např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod číslem 63/1997 Sb. nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Řešení druhé dovolatelkou předestřené otázky, zda „členové družstva mohou uplatňovat své pohledávky spočívající v účasti na družstvu (úpadci) přihláškou pohledávky“, pak nebylo pro rozhodnutí projednávané věci určující, neboť odvolací soud na něm své rozhodnutí nezaložil. V poměrech akciové společnosti přitom tuto otázku Nejvyšší soud vyřešil již v rozsudku z 26. října 2005, sp. zn. 29 Odo 955/2005 (jenž je veřejnosti dostupný na jeho webových stránkách), v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož pouhá skutečnost, že žalobce je akcionářem úpadkyně, nezakládá jeho pohledávku vůči úpadkyni.
Tento závěr se obdobně prosadí i v případě družstva. Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“).
Podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 4, § 8, 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 17 písm. b/ vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelky celkem 10.300,- Kč. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31.
prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 22. září 2011
JUDr. Filip Cileček předseda senátu