vázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce KONREO, v. o. s., se sídlem v Brně, Dobrovského 1310/64, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 04706498, jako insolvenčního správce dlužníka FAU s. r. o., identifikační číslo osoby 49610431, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, PSČ 702 00, proti žalovanému České republice - Finančnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, se sídlem v Ostravě, Na Jízdárně 3162/3, PSČ 709 00, o zaplacení 19 326 575,74 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 311/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2021, č. j. 62 Co 75/2021-262, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobou ze dne 4. září 2017 se žalobce (KONREO, v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka FAU s. r. o.) domáhal po žalovaném (České republice - Specializovanému finančnímu úřadu) zaplacení částky 19 326 575,74 Kč jako úroku z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu.
2. Usnesením ze dne 18. září 2020, č. j. 15 C 311/2017-247, Obvodní soud pro Prahu 7 řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc
3. Šlo o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho první rozhodnutí - usnesení ze dne 14. února 2020, č. j. 15 C 311/2017-225, kterým vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu příslušnému - k odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. července 2020, č. j. 62 Co 242/2020-239, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, podle něhož v projednávané věci nejde o soukromoprávní vztah a zákon nestanoví, že by soud v občanském soudním řízení rozhodoval věci týkající se správy daní a spory z toho vzešlé.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
7. Již v rozsudcích ze dne 17. října 2007, sp. zn. 33 Odo 653/2005, a ze dne 2. září 2008, sp. zn. 30 Cdo 2686/2007, Nejvyšší soud vysvětlil, že vzhledem k tomu, že daňový poplatník není vůči správci daně v právně rovnoprávném postavení a jejich vzájemný vztah je založen na principu subordinace, je spor ve věcech vrácení daňového přeplatku (včetně zaplacení úroku z přeplatku) sporem vyplývajícím ze vztahu veřejnoprávního. Pravomoc soudu rozhodovat ve věcech daňových nevyplývá z § 7 odst. 1 o. s. ř. a není založena ani zákonem ve smyslu § 7 odst. 3 o. s. ř.; rozhodovat ve věci zaplacení úroku z přeplatku daně náleží správci daně.
8. V usneseních ze dne 24. července 2007, sp. zn. 29 Cdo 2244/2007, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. 29 Cdo 660/2008, Nejvyšší soud dále ozřejmil, že spor, v němž se správce konkursní podstaty úpadce domáhá toho, aby správce daně do konkursní podstaty vrátil (zaplatil) nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, není sporem vyvolaným konkursem, s tím, že pravomoc k rozhodnutí takového sporu nemají soudy, ale správce daně.
9. Jestliže v dané věci soudy dovodily, že není dána jejich pravomoc rozhodnout o žalobě, jíž se insolvenční správce domáhá po příslušné organizační složce státu (finančním úřadu) zaplacení úroku z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 2 daňového řádu, je jejich rozhodnutí v souladu s výše uvedenou judikatorní praxí, přičemž Nejvyšší soud se nemá důvod od této praxe odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
10. Nejvyšší soud nepřehlédl, že rozhodnutím Specializovaného finančního úřadu ze dne 28. dubna 2021, č. j. 74224/21/4100-00705-050335, se místně příslušným správcem daně dlužníka FAU s. r. o. stal od 21. května 2021 Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj. Proto v dovolacím řízení jednal s touto organizační složkou státu.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
12. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2021 Mgr. Milan Polášek předseda senátu