29 Cdo 1997/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, PSČ 118 10, zastoupené Mgr. Radkou Šimkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 921/3, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Mgr. Ing. Josefu Cardovi, advokátu, se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 109/1, PSČ 602 00, jako správci konkursní podstaty úpadkyně Potravinářský holding, a. s., identifikační číslo osoby 25 10 70 38 a 2) FD Finance s. r. o., se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 14-15/292, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26 92 32 38, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 124/2003, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. září 2010, č. j. 9 Cmo 260/2008-664, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.904,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
Proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podala žalovaná ? společnost FD Finance s. r. o. dovolání, které podáním ze dne 24. ledna 2014, doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne, vzala zpět.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 /dále jen „ZKV“/, i zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007 /dále jen „o. s. ř.“/). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud dovolací řízení z důvodu zpětvzetí dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty druhé o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným je odůvodněn ustanovením § 25a odst. 1 ZKV. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., když dovolatelka procesně zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno a žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů účelně vynaložených dovolacího řízení. Ty sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 2. února 2011), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, činí 2.100,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 504,- Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 2.904,- Kč. K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. ledna 2014 JUDr. Petr Gemmel předseda senát