NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
29 Cdo 2072/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů A) H. s. r.
o., a B) S. V., o neplatnost usnesení valné hromady společnosti K. M. a.s., v
likvidaci, , o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 6. dubna 2000, č.j. 7 Cmo 332/99-65, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. dubna 2000, č.j. 7 Cmo
332/99-65 se kromě té části výroku, kterou soud rozhodl o
neplatnosti usnesení kterým valná hromada konaná dne 9.1.1998 rozhodla na návrh
akcionáře P. S. odměňování členů představenstva, dozorčí rady a likvidátora,
zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v
Praze ze dne 14.12.1998, č.j. 14 Cm 62/98-37, kterým tento soud vyslovil
neplatnost usnesení valné hromady společnosti K. M. a.s., v likvidaci (dále jen
„společnost“) konané 9.1.1998.
Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že dne 9.1.1998 proběhla mimořádná
valná hromada společnosti, kterou svolala dozorčí rada. Podle zápisu z valné
hromady se její program shodoval programem uvedeným v oznámení o konání valné
hromady uveřejněném v Obchodním věstníku dne 23.12.1997 s tím, že nad rámec
avizovaného programu uložila valná hromada usnesením č. 3 likvidátorovi
prověřit činnost předsedy představenstva S. V. a usnesením č. 12 uložila
představenstvu zajistit zpětvzetí návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku
v souladu s výsledky mimořádné valné hromady.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně
uzavřel, že valná hromada byla svolána v rozporu s právními předpisy,
když namísto stanoveného třicetidenního předstihu pro svolání valné hromady,
byla svolána pouze s patnáctidenním předstihem. Důvody pro aplikaci
ustanovení § 183 obch. zák. soud prvního stupně neshledal.
Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, ve kterém
poukázala na to, že druhý navrhovatel - odvolaný předseda představenstva -
není ve sporu aktivně legitimován. Dále zdůraznila, že zkrácením lhůty
pro svolání valné hromady nebyla porušena práva navrhovatelů, neboť se oba
valné hromady zúčastnili. Kromě toho se valné hromady zúčastnili akcionáři s
akciemi představujícími 78,96 % základního jmění společnosti a ani případná
účast dalších akcionářů by nemohla ovlivnit výsledky hlasování.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně.
Po přezkoumání napadeného usnesení dospěl k závěru, že porušení ustanovení §
199 odst. 1 ve spojení s § 184 odst. 4 obch. zák. spočívající ve zhruba
polovičním - oproti předepsanému třicetidennímu předstihu - při svolání valné
hromady představovalo sice podstatné porušení práv žalobců, nemělo však pro ně
závažné právní následky, neboť patnáctidenní lhůta jim ještě umožňovala
přípravu na valnou hromadu a valné hromady se také zúčastnili. Závažné právní
důsledky nepřineslo ani další žalobci tvrzené porušení právních předpisů, totiž
zařazení dalších dvou záležitostí do programu valné hromady. Proto odvolací
soud dopěl k závěru, že je třeba aplikovat ustanovení § 183 odst. 2 obch. zák.
a změnil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba navrhovatelé v otevřené lhůtě
dovolání. Co do přípustnosti odkázali na ustanovení § 238 odst. 1 písm. a),
co do důvodů na ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.
Navrhovatelé vytýkají odvolacímu soudu nesprávný závěr, že pro ně porušení
právních předpisů při svolání valné hromady nemělo závažné právní důsledky.
Důvodem stanovení nepřekročitelné lhůty pro uveřejnění oznámení o konání valné
hromady je ochrana minoritních akcionářů. Proto nelze zkracování této lhůty
tolerovat, neboť se jedná o zcela zásadní porušení práv minoritních akcionářů,
které má vždy závažné právní následky. Zkrácení této lhůty vždy znamená ztížení
možnosti řádně se na valnou hromadu připravit, např. zajistit si odborné
právní posouzení projednávaných otázek, apod. Kromě toho je ve značném rozsahu
znemožněno vzájemné jednání menšinových akcionářů o případném společném postupu
v průběhu valné hromady. V projednávané věci byly uvedené skutečnosti ještě
umocněny tím, že na program jednání byly neoprávněně zařazeny proti
předpokládanému programu další dvě záležitosti.
Navrhovatelům není zřejmé, z jakých zjištění dovodil odvolací soud závěr,
že patnáctidenní lhůta ještě akcionářům umožňovala řádně se na valnou hromadu
připravit. Tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Navrhovatelé se
valné hromady zúčastnili nikoli proto, že měli možnost se na její jednání
připravit, ale proto, aby se mohli bránit proti nezákonnosti jejího svolání.
Navrhovatelé dále uvádějí, že zařazení dalších dvou bodů na program
valné hromady jim způsobilo zcela konkrétní závažné právní následky, zejména
pak usnesení pod č. 12. Povinností orgánů společnosti je nechat zapsat do
obchodního rejstříku skutečnosti, o kterých rozhodla valná hromada. Přitom
valná hromada společnosti konaná v září 1998 platně jmenovala likvidátorem
společnosti Ing. J. J. a zvolila i ostatní orgány společnosti. Na
základě zpětvzetí návrhu na zápis Ing. J. jako likvidátora do obchodního
rejstříku a návrhu na provedení změny v zápisu orgánů společnosti, které
ukládalo usnesení pod číslem 12, provedl rejstříkový soud změny v zápisu
společnosti v obchodním rejstříku tak, jako by osoby, které prokazatelně
působily v orgánech společnosti, nikdy své funkce nezastávaly. Přitom funkce v
orgánech společnosti vzniká zvolením do těchto orgánů, když zápis do obchodního
rejstříku má pouze deklaratorní povahu. Navrhovatelé jsou toho názoru, že
usnesení č. 12 valné hromady bylo přijato pouze za účelem zpochybnění právních
úkonů učiněných odvolávanými orgány společnosti, jejichž volbu přitom nikdo
nezpochybňoval. Navrhovatelé rovněž vyslovují závěr, že jednání společnosti
související se svoláním valné hromady a jejím průběhem „bylo pravděpodobně
motivováno zjevnou snahou poškodit zájmy navrhovatelů, jakožto obchodních
konkurentů“ aniž uvedli, jak k takovému závěru dopěli a v čem uvedené poškození
spočívá.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se
projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.
S přihlédnutím k době konání valné hromady je pro další úvahy Nejvyššího soudu
rozhodný výklad obchodního zákoníku ve znění platném do 31.12.2000.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitka dovolatelů, že zařazení dalších dvou
bodů do programu valné hromady, je podstatným zásahem do jejich práv, není
důvodná. Prvním z napadaných usnesení valná hromada uložila likvidátorovi,
prověřit činnost předsedy představenstva a předchozího likvidátora z hlediska
jejich hmotné či trestní odpovědnosti a podle výsledků uplatnit náhradu škody,
případně učinit další odpovídající opatření. K tomu Nejvyšší soud uzavřel, že
„úkol“ uložený likvidátorovi v tomto usnesení je pouhým připomenutím
povinností, které pro něj vyplývají z jeho funkce, neboť z ustanovení § 71
odst. 5 a § 72 a násl. ve vazbě na ustanovení § 194 odst. 5 a 6 obch. zák.
zcela jednoznačně vyplývá, že likvidátor je povinen po převzetí funkce
prověřit, zda společnosti nevznikla škoda působením konkrétních osob a pokud
vznik takové škody zjistí, domáhat se od odpovědných osob její náhrady.
Usnesením přijatým pod bodem 12 uložila valná hromada představenstvu, zajistit
zpětvzetí návrhu na zápis do obchodního rejstříku, kterým se společnost
domáhala povolení zápisu likvidátora Ing. J., který byl z funkce před svým
zápisem do obchodního rejstříku odvolán, a „provedení změny v návrhu na
zápis“... „orgánů společnosti včetně nového likvidátora, v souladu s výsledky
této valné hromady.“ Dovolatelé k tomu namítají, že toto usnesení ukládalo
zajistit, aby rejstříkový soud provedl změny v zápisu společnosti v obchodním
rejstříku tak, jako by osoby, které prokazatelně působily v orgánech
společnosti, nikdy své funkce nezastávaly. Přitom funkce v orgánech společnosti
vzniká zvolením do těchto orgánů, když zápis do obchodního
rejstříku má pouze deklaratorní povahu. K tomu Nejvyšší soud uzavřel (ve shodě
s usnesením ze dne 11.3.1998 sp. zn. 1 Odon 69/97,
publikovaným v časopise Soudní judikatura č. 9/1998), že podle
ustanovení § 70 odst. 3 obch. zák., ve znění před 1.1.2001, měl zápis
likvidátora do obchodního rejstříku konstitutivní účinky. Dokud tedy likvidátor
nebyl zapsán do obchodního rejstříku nemohl vykonávat svou funkci a jestliže se
své funkce nikdy neujal, protože byl odvolán dříve, než došlo k jeho zápisu do
obchodního rejstříku, je zpětvzetí návrhu na povolení zápisu takového
likvidátora správné. Pokud pak jde o ostatní orgány společnosti, je k tomu
třeba uvést, že zápis členů představenstva a dozorčí rady do obchodního
rejstříku sice není konstitutivní, ale vzhledem k tomu, že obchodní zákoník v
ustanovení § 31 odst. 3 určuje, že zápis do obchodního rejstříku lze provést
nejdříve ke dni vydání usnesení o povolení zápisu, a v ten den by již
nepochybně osoby, jejichž zápisu se společnost původně domáhala, členy
příslušných orgánů nebyly, nešlo by nic namítat ani proti takovému postupu.
Ostatně, pokud jde o členy statutárních orgánů, je právě to, že jejich zápis do
obchodního rejstříku má pouze deklaratorní povahu, postačující k tomu, aby
jejich úkony - jestliže nebyla úspěšně napadena jejich volba - byly
nezpochybnitelné. K tomu je třeba ještě dodat, že z ustanovení § 28 odst. 5
obch. zák. vyplývá, že je povinností společnosti resp. jejích orgánů, podat bez
zbytečného odkladu návrh na zápis změn do obchodního rejstříku.
Usnesení přijatá pod bodem 3. a 12. zápisu z valné hromady tedy nelze považovat
za rozšíření programu ve smyslu § 185 odst. 4 obch. zák., když co do obsahu
jsou jen připomenutím povinností, které vyplývají ze zákona.
Pokud jde o závěr odvolacího soudu, že zkrácením lhůty pro uveřejnění oznámení
o konání valné hromady téměř o polovinu sice představovalo podstatné porušení
práv žalobců, nemělo však pro ně závažné právní následky, neboť patnácti denní
lhůta jim ještě umožňovala přípravu na valnou hromadu a valné hromady se také
zúčastnili, a že tedy nedošlo ke zkrácení práv akcionářů, dovolací soud
uzavřel, že potud je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné a tedy i
nesprávné.
Odvolací soud se pouze omezil na konstatování, že patnácti denní lhůta ještě
umožňovala akcionářům přípravu na valnou hromadu a její nedodržení tedy nemělo
závažné právní následky ve smyslu ustanovení § 183 odst. 2 písm. a) obch. zák.,
aniž odůvodnil, z čeho tento závěr vyvodil. Se závěrem odvolacího soudu, že
zkrácení zákonné třiceti denní lhůty pro uveřejnění oznámení o konání valné
hromady je podstatným zásahem do práv akcionářů, Nejvyšší soud souhlasí. Není
pochyb ani o tom, že takové zkrácení ztíží postavení akcionářů v tom směru, že
pro ně bude obtížnější zajistit svoji účast na valné hromadě, jakož i v tom, že
budou mít méně času na řádnou přípravu. Právní závěr odvolacího soudu, že přes
tato zjevná omezení nemá zkrácení práv akcionářů závažné právní důsledky, ze
skutkového stavu, z nějž odvolací soud při rozhodování vyšel, nevyplývá
(není podložen skutkovými závěry, z nichž by jej bylo možno dovodit).
V projednávané věci svolávala valnou hromadu dozorčí rada. Svolání valné
hromady dozorčí radou je vždy skutečností, kterou musí soud brát v úvahu, neboť
samo o sobě naznačuje, že jsou zde okolnosti hodné zvláštního zřetele,
zejména, že představenstvo neplní řádně své povinnosti.
Takovým porušením povinností může přitom být jak porušení povinností ve vztahu
ke společnosti, zejména při nakládání s jejím majetkem, tak porušení povinností
ve vztahu k akcionářům, např. neplnění povinností podle § 182 obch. zák. Takový
závěr odůvodňuje to, že rozhodnutí dozorčí rady o svolání valné hromady logicky
vychází z působnosti dozorčí rady, tj. z výkonu její kontrolní činnosti. V
každém jiném případě podřaditelném jinak pod ustanovení § 199 odst. 1
obch. zák. by totiž bylo pro dozorčí radu jednodušší a pro společnost
příznivější, požádat o svolání valné hromady představenstvo. V praxi pak může
dojít i k tomu, že zjištění, která dozorčí rada učiní při své činnosti ve
vztahu k činnosti představenstva, popřípadě dalších orgánů společnosti, budou
do té míry alarmující, že budou schopna ospravedlnit i určité porušení
práv akcionářů, kterým jinak, při dodržení stanovené lhůty, hrozí
daleko podstatnější újma než ta, která vyplyne z nedodržení lhůty pro svolání
valné hromady. Včasné rozhodnutí valné hromady může v některých případech
zabránit velmi závažným škodám hrozícím společnosti z nesplnění povinností či
dokonce zneužití funkce orgánů či členů orgánů společnosti.
V projednávané věci však odvolací soud nezkoumal, zda existují skutečnosti
dostatečně závažné, aby odůvodnily porušení práv akcionářů tím, že v případě
jejich dodržení buď přímo jim, nebo společnosti, a tedy zprostředkovaně i jim,
hrozí daleko závažnější újma, než je újma, ke které došlo porušením práva na
včasné svolání valné hromady. Z uvedených hledisek odvolací soud věc
neposuzoval a jím provedené právní posouzení věci (pro svoji neúplnost)
neobstálo.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání v rozhodném znění dále též jen „ZKV“), řízení o
nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které
mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se
přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě
škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s
výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v
konkursu (§ 20), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních
účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.
Vzhledem k tomu, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29.12.2000 ve
věci sp. zn. 54 K 5/2000 byl prohlášen konkurs na majetek obchodní společnosti
K. m. a.s. v likvidaci, a ustaven konkursní správce a také k tomu, že řízení o
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady úpadkyně, pokud jde o usnesení č.
13 (článek devátý notářského zápisu z valné hromady), kterým bylo rozhodnuto o
odměňování členů představenstva, dozorčí rady a likvidátora, je řízením o
nárocích, jež se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, které se
prohlášením konkursu na majetek společnosti přerušuje, v němž však lze na návrh
příslušného subjektu pokračovat, Nejvyšší soud ve shodě s ustanovením § 14
odst. 1 písm. c) KV vyzval správce konkursní podstaty a společně s ním též oba
navrhovatele, nechť sdělí, zda návrh na pokračování v řízení podávají.
Protože v soudem určené lhůtě návrh na pokračování v řízení žádná z oprávněných
osob nepodala, zůstává řízení v rozsahu týkajícím se usnesení č. 13 přerušeno a
není v něm možno pokračovat (srov. též stanovisko občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky, uveřejněné pod číslem
52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod XXIV.).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta
první, o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 1, části věty
za středníkem o. s. ř. v rozsahu, ve kterém mohl ve věci rozhodnout,
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta
první, o. s. ř.). O dovolání týkajícím se té části výroku odvolacího soudu,
kterou bylo rozhodnuto o neplatnosti usnesení o odměňování členů
představenstva, dozorčí rady a likvidátora, bude možné rozhodnout až poté, co
zaniknou účinky prohlášení konkursu na majetek společnosti
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. prosince 2001
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu