U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a Mgr. Milana Poláška v právní věci
navrhovatele J. M., zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v
Ostravě, Českobratrská 1403/2, PSČ 702 00, za účasti 1) J. M., 2) NOVOSADY,
stavební bytové družstvo, se sídlem v Holešově, Tovární 31, PSČ 769 01,
identifikační číslo osoby 00049620 zastoupené JUDr. Ctiborem Palichem, advokát,
se sídlem v Kroměříži, Vejvanovského 384/1, PSČ 767 01 a 3) L. M., o určení
členství navrhovatele v družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9
Cm 117/2006, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 20. srpna 2013, č. j. 8 Cmo 140/2013-352, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. ledna 2013, č. j. 9 Cm 117/2006-316
určil, že navrhovatel je členem družstva NOVOSADY, stavební bytové družstvo
(dále jen „družstvo“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až
IV.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci, k odvolání družstva,
změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh zamítl (první výrok), a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý až sedmý výrok).
Jde přitom v pořadí již o čtvrté rozhodnutí odvolacího soudu, když nejprve
usnesením ze dne 18. března 2008, č. j. 8 Cmo 281/2007-113, zrušil, k odvolání
družstva, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2007, č. j. 9 Cm
117/2006-77, následně usnesením ze dne 22. února 2011, č. j. 8 Cmo
377/2010-208, zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. července 2010,
č. j. 9 Cm 117/2006-173, ve znění usnesení ze dne 5. listopadu 2010, č. j. 9 Cm
117/2006-202, a nakonec usnesením ze dne 27. září 2012, č. j. 8 Cmo
216/2012-304, zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. dubna 2012, č.
j. 9 Cm 117/2006-285.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné
podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř. Dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož i nájem družstevního bytu mohl (v
režimu právní úpravy účinné do 31. prosince 2013) zaniknout výpovědí
pronajímatele podle § 711 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen
„obč. zák.“), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. 26 Cdo
4093/2008, či ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 26 Cdo 2725/2010, anebo
usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo 1147/2012, které jsou veřejnosti přístupné
- stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na
webových stránkách Nejvyššího soudu). Dovolání nečiní přípustným ani otázka, zda nabyvatel členského podílu vstupuje
i do práv a povinností, které vyplývají z nájemní smlouvy, a zda mu lze
přičítat účinky výpovědi nájmu bytu předchozímu členovi. Uvedenou otázku
Nejvyšší soud zodpověděl v posledně citovaném usnesení, v němž vysvětlil, že na
základě dohody uzavřené podle § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku
(dále jen „obch. zák.“) na nabyvatele přechází též práva a povinnosti
vyplývající z dosavadního nájemního vztahu (právo nájmu družstevního bytu),
jestliže to jejich povaha umožňuje; daný nájemní vztah nezaniká, ale na místo
nájemce do něj vstupuje nabyvatel členského podílu. Na nabyvatele přechází
členská práva a povinnosti v tom „stavu“, v jakém se „nacházejí“ ke dni
účinnosti dohody uzavřené podle § 230 obch. zák. Jinými slovy právní postavení
nabyvatele ve vztahu k družstvu je zásadně stejné, jaké bylo právní postavení
jeho předchůdce. Je-li dohoda o převodu členských práv a povinností v družstvu
uzavřena po doručení výpovědi z nájmu bytu (v průběhu výpovědní doby), nabývá
nabyvatel práva vztahující se k bytu „zatížená“ výpovědí. Otázku náležitostí smlouvy o převodu členských práv a povinností pak odvolací
soud posoudil v souladu s usnesením velkého senátu občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. 31 Cdo
271/2010, uveřejněným pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek. Jeho závěr, podle něhož v dohodách uzavřených mezi dovolatelem a
první účastnicí není řádně vymezen členský podíl, resp. jeho vymezení
neodpovídá členským právům a povinnostem, jež převodkyně (první účastnice) měla
ke dni uzavření dohod, odpovídá pravidlům pro výklad právních úkonů upraveným v
§ 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 obch. zák., jakož i zásadám pro výklad právních
úkonů formulovaným např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března
2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I.
ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu,
svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.