29 Cdo 2110/2022-521
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce M. T., proti žalované JUDr. Lence Duškové, jako správkyni konkursní podstaty úpadce Private Investors, a. s., identifikační číslo osoby 25112031, zastoupené JUDr. Matějem Outratou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26715287, zastoupeného JUDr. Matějem Outratou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, o vyloučení zákaznického majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 8/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2022, č. j. 15 Cmo 9/2021-498, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2022, č. j. 15 Cmo 9/2021-498, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 18. března 2010, opakovaně doplňovanou a měněnou, se žalobce domáhal vydání výtěžku zpeněžení jeho zákaznického majetku (specifikovaných akcií) ve výši 2 417 971,20 Kč a dále vyloučení zákaznického majetku ve výši 4 080 770,10 Kč ze soupisu konkursní podstaty úpadce Private Investors, a. s.
2. Soud prvního stupně rozhodl o části žaloby, jíž se žalobce domáhal vydání výtěžku zpeněžení svých akcií, částečným rozsudkem pro uznání ze dne 21. června 2011, č. j. 58 Cm 8/2010-64, tak, že žalovaná je povinna vydat žalobci výtěžek zpeněžení označených akcií v celkové výši 2 416 726,39 Kč (bod I. výroku). Současně zamítl žalobu na vydání výtěžku zpeněžení akcií v celkové výši 1 247,81 Kč (bod II. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku). Tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. července 2011.
3. Rozsudkem ze dne 11. února 2021, č. j. 58 Cm 8/2010-446, soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě v rozsahu částky 2 118 877,29 Kč (bod I. výroku), rozhodl, že se ze soupisu konkursní podstaty úpadce vylučuje zákaznický majetek žalobce ve výši 1 961 892,81 Kč (bod II. výroku), a současně
4. Šlo v pořadí o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně o části žaloby, jíž se žalobce domáhal vydání zákaznického majetku ve výši 4 080 770,10 Kč, když jeho předchozí dva rozsudky (ze dne 22. května 2012, č. j. 58 Cm 8/2010-102, a ze dne 30. listopadu 2017, č. j. 58 Cm 8/2010-255) k odvolání žalované Vrchní soud v Praze zrušil (usnesením ze dne 9. srpna 2016, č. j. 15 Cmo 1/2013-194, a ze dne 8. února 2019, č. j. 15 Cmo 4/2018-288), na základě závazného právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 4229/2013, jímž Nejvyšší soud zrušil v pořadí první rozsudek Vrchního soudu v Praze v dané věci ze dne 7. března 2013, č. j. 15 Cmo 1/2013-141 (jímž odvolací soud původně změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. května 2012 tak, že žalobu zamítl), a věc tak vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Výrok o částečném zastavení řízení soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobce na jednání konaném dne 26. ledna 2021 vzal žalobu ohledně finančního plnění ve výši 2 118 877,39 Kč zpět a žalovaná i vedlejší účastník s částečným zpětvzetím žaloby souhlasili.
6. Soud prvního stupně nejprve shrnul jednotlivá vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka, učiněná postupně v průběhu řízení. Poté konstatoval, že „zjistil z provedených důkazů v celém řízení a nesporných tvrzení účastníků řízení skutečnosti a učinil tyto závěry“:
1/ Žalobce byl zákazníkem obchodníka s cennými papíry (úpadce) a jeho zákaznický majetek ke dni prohlášení konkursu na majetek úpadce (k 1. červnu 2001) tvořily finanční prostředky ve výši 101 499,07 USD odpovídající částce 4 080 770,10 Kč. Šlo o zůstatek finančních prostředků ve výši 16 670,75 USD ke dni 18. květnu 2001 a zůstatek ze zpeněžení jeho akcií úpadcem dne 24. května 2001 ve výši 84 828,32 USD. Předmětné prostředky byly vedeny na účtu č. 66500000 u amerického obchodníka s cennými papíry A.
B. W. 2/ Usnesením ze dne 1. června 2001, č. j. 91 K 12/2001-27, prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek úpadce. 3/ Žalovaná zákaznický majetek všech zákazníků zapsala do soupisu konkursní podstaty, ač tak učinit neměla, protože zákaznický majetek není součástí majetku obchodníka s cennými papíry. Zákaznický majetek žalobci nevydala. 4/ Konkursní soud nevyzval žalobce k podání vylučovací žaloby, dosud mu tak nezačala plynout zákonná lhůta k podání vylučovací žaloby. 5/ Žalobce přihláškou ze dne 27.
června 2001 přihlásil do konkursního řízení vedeného na majetek úpadce pohledávky ve výši 9 186 097,90 Kč z titulu Komisionářské smlouvy o obstarání koupě nebo prodeje cenných papírů obchodování on-line prostřednictvím Online Investora ze dne 21. června 2000 s vyčíslením zákaznického majetku podle jednotlivých složek zákaznického majetku, přičemž tato pohledávka byla zjištěna. 6/ Zákaznický majetek všech zákazníků tvořily finanční prostředky klientů Online ke dni 18. května 2001 v částce 306 110,84 USD (tvrzení žalované v podání ze dne 29.
listopadu 2016) a finanční prostředky vzniklé zpeněžením akcií klientů Online dne 24. května 2001 ve výši 1 217 028,83 USD. K tomu poukázal především na výpis z účtu č. 66500000 za 5/2001, srov. 68 A.B.W. 1454 pro klienty Online. Celkem zákaznický majetek všech klientů Online ke dni prohlášení konkursu činil 1 523 139,67 USD. 7/ Údaj o výši zákaznického majetku měl soud za prokázaný i z nesporných tvrzení účastníků řízení, když žalovaná tvrzení žalobce potud učinila nespornými (na jednání dne 21.
listopadu 2017). K tomu dodal, že pokud by měl brát v úvahu až v odvolání vznesenou námitku žalované, že použil pro výpočet podílu žalobce nesprávný výpočet celkových peněžních prostředků všech zákazníků, žalovaná nic konkrétního netvrdila a nenavrhla žádný důkaz. Rovněž tak podle soudu prvního stupně v celém dalším řízení byl jediným jejím úkonem/ námitkou nesouhlas s výší výpočtu/určení žalobcova podílu. Ke změnám vyjádření účastníka řízení v písemných podáních, na jednání soudu či v odvolání, natož nijak nespecifikovaným a ničím nepodloženým, nelze přihlížet.
Žalobce tak prokázal, že jeho podíl na zákaznickém majetku činí 6,66381 %. 8/ Žalobce prokázal výpisy z účtu č. 66500000 převody na účet č.
66500018, a to v březnu 2001 v celkové výši 1 160 507,50 USD, a rovněž prokázal, že podle soupisu konkursní podstaty vypracovaného k 14. listopadu 2001 byl stav peněžních prostředků na účtech úpadce pro obchodování v USA 29 441 007,64 Kč, a to na účtu č. 66500000 –309 349,39 USD, č. 66500018 – 350 437,82 USD, č. 71781/5400 – 1 406 202,55 Kč, č. 122905/5400 – 781 330,01 Kč, č. 7137/5400 – 10 436,59 USD, č. 82165/5400 – 7 639,03 USD. Žalovaná před vydáním druhého rozsudku toto rovněž činila nesporným.
Žalobce tak prokázal, že zůstatky na účtu úpadce ke dni prohlášení konkursu jsou ve výši 29 441 007,64 Kč. Do zůstatku peněžních prostředků pro výpočet podílu pro vydání zákaznického majetku nutno zahrnout i účet č. 666500018, protože není podstatné, na jakých účtech jsou peněžní prostředky úpadce vedeny. 9/ Podíl žalobce na vydání zákaznického majetku odpovídá 1 961 892,81 Kč (6,66381 % z 29 441 007,64 Kč). 10/ Tvrzení žalobce žalovaná v průběhu řízení nevyvrátila. Žalovaná neprokázala, že podíl žalobce na vydání zákaznického majetku odpovídá 71,83 USD z výtěžku zpeněžených akcií úpadce a 721,85 USD z peněžních prostředků, celkem 793,68 USD.
Doklady jí předložené (výpisy z účetnictví úpadce) nemají žádnou vypovídací hodnotu o výši zákaznického majetku všech zákazníků a podílu žalobce; mají zřejmě vypovídací hodnotu pro účetnictví úpadce. 11/ K úkonům (především vyjádřením) vedlejšího účastníka řízení na straně žalované, který do řízení vstoupil v únoru 2019, soud prvního stupně nepřihlížel. Učinil tak proto, že tyto úkony odporují úkonům, jež učinila žalovaná. Žalovaná určila podíl žalobce na vydání zákaznického majetku ve výši 793,68 USD, přičemž vedlejší účastník určil podíl vyšší, vypočten jinak a v různých variantách nebo v neúplném shrnutí.
12/ Správkyně konkursní podstaty převedla v roce 2002 veškeré finanční prostředky zákazníků a majetek, který byl na účtu úpadce ke dni prohlášení konkursu, na účet konkursní podstaty a zapsala je do soupisu konkursní podstaty.
7. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobcův zákaznický majetek ve výši 4 080 770,10 Kč neměl být sepsán do konkursní podstaty. Protože finanční prostředky konkursní podstaty ke dni prohlášení konkursu nepostačují k výplatě zákaznického majetku všech zákazníků v plné výši, podílu žalobce na vydání jeho zákaznického majetku odpovídá částka 1 961 892,81 Kč.
8. Úspěchu žaloby nebrání ani náhrada, kterou žalobce obdržel od Garančního fondu obchodníků s cennými papíry. Žalobce má totiž v konkursu zjištěnou pohledávku ve výši 9 164 260,55 Kč, přičemž podle § 81d zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, se hodnota závazku úpadce vůči žalobci snížila a Garanční fond obchodníků s cennými papíry v tomto rozsahu vstoupil do jeho práv. Nezachovaný majetek je přitom vyšší než vyplacená náhrada ve výši 400 000 Kč.
9. K odvolání žalované a vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech II. a III. výroku (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
10. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně dostatečně a spolehlivě zjistil skutkový stav věci a v souladu s ním je jeho právní závěr o důvodnosti žaloby na vyloučení zákaznického majetku žalobce ze soupisu konkursní podstaty úpadce.
11. K tomu doplnil, že vylučovací žalobou podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ZKV“), se lze domáhat vyloučení peněžitého plnění, jde-li o plnění, které lze podřadit pod § 81b odst. 1 zákona o cenných papírech a které není majetkem obchodníka s cennými papíry ve smyslu § 47 odst. 2 zákona o cenných papírech ve znění platném k 1. červnu 2001. Potud vyšel soud prvního stupně důsledně z právního názoru formulovaného Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 4229/2013 vydaném v tomto sporu.
12. Žalovaná ani vedlejší účastník, pokračoval odvolací soud, v řízení nepředložili žádné relevantní důkazy, jež by byly s to vyvrátit skutkový stav věci, z něhož vycházel také Nejvyšší soud v označeném rozhodnutí. Ve svých podáních pouze uváděli, rozváděli, eventuálně měnili svá skutková tvrzení ohledně výše podílu, jež se má žalobci na zákaznickém majetku dostat, a jen z těchto svých skutkových tvrzení dovozovali právní závěry o tom, že žaloba může obstát pouze v nepatrné části. Svá skutková tvrzení a z nich dovozované právní závěry však žalovaná a vedlejší účastník neopírají o žádné nové důkazy.
13. Soud prvního stupně tak podle odvolacího soudu nepochybil ani při stanovení podílu žalobce na zákaznickém majetku vedeném na účtu č. 66500000, ani v tom, že tento finanční podíl určil v české měně. Není totiž důvod, aby soud v této sporné otázce nevycházel ze skutkových údajů a důkazů předložených žalobcem, jestliže žalovaná a vedlejší účastník, kteří výši podílu zpochybňují, nepředložili žádné důkazy o nepravdivosti tvrzení žalobce a ke zpochybnění důkazů jím předložených. V této souvislosti odvolací soud dále uvedl, že sice platí, že důkazní břemeno ve sporu je na žalobci, nicméně každý účastník sporu má také důkazní břemeno ohledně svých skutkových tvrzení, která jsou odlišná od skutkových tvrzení a důkazů předkládaných žalobcem. Jestliže žalovaná a vedlejší účastník tvrdí, že žalobce nesprávně určil v procentech svůj podíl na celkovém zákaznickém majetku, protože tento podíl je třeba určit podle výše zákaznického majetku všech zákazníků úpadce, pak bylo výlučně na žalované, aby všechny tyto zákazníky úpadce označila, včetně jejich zákaznického majetku, což neučinila, naopak určitou část řízení tvrdila, že výpočet podílu uváděný žalobcem je správný. Když poté změnila své stanovisko, nepředložila žádné důkazy, které by byly s to správnost výpočtu podílu žalobce vyvrátit.
14. Odvolací soud konečně konstatoval, že je-li předmětem tohoto řízení požadavek na vyloučení zákaznického majetku žalobce, pak to, co má být vyloučeno ze soupisu konkursní podstaty, je majetek, který majetkovou podstatu úpadce netvoří. Jde-li o takový majetek, byť ve formě finančních prostředků, pak nemůže být vylučované plnění určené v tomto sporu ponižováno o náhradu poskytnutou žalobci Garančním fondem obchodníků s cennými papíry. Žalobce navíc přihlásil do konkursního řízení ještě peněžitou pohledávku za úpadcem, která byla zjištěna ve výši 9 164 260,55 Kč, přičemž k náhradě od Garančního fondu obchodníků s cennými papíry soud přihlédne právě při uspokojování této přihlášené pohledávky žalobce z konkursní podstaty.
15. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zároveň otázek, které dosud nebyly dovolacím soudem řešeny. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, spolu s ním i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
16. Dovolatelka má za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil zejména otázku vymezení zákaznického majetku. V rozporu s výkladem definice zákaznického majetku uvedeném v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 242/2006, uveřejněném pod číslem 61/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 61/2007“), z něhož vycházel Nejvyšší soud i v předchozím rozhodnutí v této věci, odvolací soud vymezil zákaznický majetek podle toho, jak byly tyto hodnoty sepsány a oceněny v konkursní podstatě (tedy v CZK), nikoli podle toho, co žalobce úpadci svěřil a co úpadce pro žalobce získal (výhradně USD a cenné papíry). Přestože odvolací soud dospěl k závěru, že žalobcův zákaznický majetek ke dni prohlášení konkursu činil 4 080 770,10 Kč, zároveň v napadeném rozsudku uváděl, že tento majetek sestává ze zůstatku finančních prostředků ve výši 16 670,75 USD a ze zpeněžení akcií žalobce úpadcem dne 24. května 2001 ve výši 84 828,32 USD. Odvolací soud tedy pochybil ve vymezení zákaznického majetku žalobce; měl ho určit věcně (z čeho sestává a v jaké měně) a nikoliv hodnotově (jaká je hodnota tohoto majetku). Teprve poté se měl zabývat tím, jak byl tento (věcně určený) majetek sepsán do konkursní podstaty úpadce a co z něho je v konkursní podstatě ke dni rozhodnému podle § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
17. Dále dovolatelka předestírá otázku, jak řešit situaci, kdy správce konkursní podstaty převede zákaznické peněžní prostředky sepsané do konkursní podstaty v cizí měně na tuzemskou měnu. Má za to, že v takovém případě je nutno postupovat stejně jako v případě prodeje cizí věci z konkursní podstaty, kdy má vylučovatel podle judikatury nárok na vydání náhradního peněžitého plnění ve výši ceny, která byla prodejem sepsané věci získána. Odvolací soud však dospěl k závěru, že žalobci patří namísto finančních prostředků v USD na jeho zákaznickém účtu jejich hodnota v tuzemské měně podle ocenění ke dni prohlášení konkursu (tedy podle kurzu 40,205 CZK/USD), bez ohledu na to, kolik bylo skutečně později za finanční prostředky v USD do konkursní podstaty získáno (finanční prostředky byly ve skutečnosti převedeny na českou měnu kurzem 30,65 CZK/USD).
18. Dovolatelka rovněž míní, že Nejvyšší soud dosud neřešil otázku, zda v případě, kdy obchodník s cennými papíry vedl zákaznický majetek na více účtech, má být zákaznický majetek stanoven samostatně pro zákazníky, jejichž majetek byl veden na každém z účtu, nebo zda má být stanoven souhrnně za všechny účty. V dané věci byl (i podle napadeného rozhodnutí) zákaznický majetek v USA veden na dvou účtech (na účtu č. 66500000 a na účtu č. 66500018). Podle dovolatelky je nutno považovat za zákaznický majetek majetek všech zákazníků souhrnně, tedy bez ohledu na to, zda ho obchodník vedl na jediném účtu nebo na více účtech. Podíl zákazníka na zákaznickém majetku má být vypočten z celkových údajů o majetku na obou zákaznických účtech. Napadené rozhodnutí však vypočítává podíl žalobce na majetku zákazníků pouze z údajů na jednom účtu (účtu č. 65500000), přičemž opomíjí zákaznický majetek vedený na účtu č. 65500018. K tomu dovolatelka odkazuje na § 81c odst. 7 zákona o cenných papírech v tehdy platném znění, podle něhož se pro stanovení rozsahu zákaznického majetku a náhrady za něj sečtou hodnoty všech složek zákaznického majetku připadajícího na zákazníka. Dovozuje, že když tato zásada platí pro rozsah zákaznického majetku jednoho zákazníka, musí nutně platit i pro stanovení zákaznického majetku ostatních zákazníků a pro stanovení zákaznického majetku jako celku. Podíl žalobce na celkovém zákaznickém majetku i jeho podíl na zákaznickém majetku zachovaném ke dni prohlášení konkursu má být proto stanoven podle souhrnného stavu majetku na obou zákaznických účtech úpadce.
19. Napadené rozhodnutí podle dovolatelky spočívá na nesprávném právním posouzení způsobu, jímž má být podle § 81e odst. 3 zákona o cenných papírech stanovena poměrná výše vydávaného zákaznického majetku. Odvolací soud poměrem zjištěným podle údajů na jednom účtu stanovil žalobcův podíl na peněžních prostředcích zachovaných ke dni prohlášení konkursu na obou účtech, aniž by tento postup jakkoli odůvodnil. Dovolatelka má za zřejmé, že podíl žalobce na celkovém zákaznickém majetku i jeho podíl na zachovalém zákaznickém majetku mají být vypočteny ze stejných údajů. Odvolací soud však při stanovení výše částečného uspokojení žalobcova nároku zcela pominul nároky zákazníků, jejichž majetek byl uložen na účtu č. 65500018, a žalobci tak přiznal i podíl na zákaznických peněžních prostředcích v USD, zachovaných na účtu, z něhož nebyl podíl žalobce vypočten. Podle § 81e zákona o cenných papírech však musí být poměrné uspokojení stanoveno společně pro všechny zákazníky.
20. Dovolatelka konečně poukazuje na to, že odvolací soud nezohlednil, že ke dni vyhlášení rozsudku byla v konkursní podstatě prokazatelně část zákaznického majetku vedena stále v původní měně (šlo o částku 39 983,48 USD). Přesto odvolací soud přiznal žalobci nárok výhradně v CZK, což dovolatelka
považuje za nesprávné právní posouzení věci. Žalobci totiž vznikl primárně nárok na vydání finančních prostředků v USD, nárok na vydání finančních prostředků v tuzemské měně vyplynul až z převodu zákaznického majetku (v USD) na českou měnu. Žalobce má tedy podle dovolatelky nárok na vydání poměrné části zachovalých USD a poměrné části CZK získaných za USD převedené na tuzemskou měnu.
21. Nejvyšší soud na úvod předesílá, že zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
22. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
23. Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
24. Z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
25. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným pro řešení otázek dovoláním otevřených, týkajících se stanovení podílu zákazníka na zákaznickém majetku úpadce obchodníka s cennými papíry pro účely posouzení důvodnosti vylučovací žaloby, v daných souvislostech dovolacím soudem dosud neřešených.
26. Nejvyšší soud se v hranicích právních otázek vymezených dovoláním zabýval dovolatelkou uplatněným dovolacím důvodem, tedy správností právního posouzení věci.
27. Podle § 19 ZKV, jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu (odstavec 1). Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně (odstavec 2).
28. Podle § 47a odst. 2 zákona o cenných papírech finanční prostředky a investiční instrumenty zákazníka, které jsou svěřeny obchodníkovi s cennými papíry za účelem provedení jeho pokynu, nejsou součástí majetku obchodníka s cennými papíry.
29. Podle § 81b odst. 1 zákona o cenných papírech se pro účely tohoto zákona zákaznickým majetkem rozumí finanční prostředky a investiční instrumenty zákazníka přijaté obchodníkem s cennými papíry za účelem provedení hlavní nebo doplňkové investiční služby a tvořící závazek obchodníka s cennými papíry vůči zákazníkovi (§ 81a odst. 7 písm. a/). Zákaznickým majetkem nejsou finanční prostředky zákazníka přijaté obchodníkem s cennými papíry a vedené na účtech pojištěných podle zvláštního zákona a závazky emitentů vyplývající z emitovaných cenných papírů vůči nabyvatelům cenných papírů.
30. Podle § 81c odst. 7 zákona o cenných papírech pro výpočet náhrady z Fondu se sečtou hodnoty všech složek zákaznického majetku připadajícího na zákazníka, a to s připočtením úroků nebo jiných výnosů. Součet podle předchozí věty musí zahrnovat vždy též spolumajitelský podíl zákazníka na zákaznickém majetku připadajícím na jiné zákazníky. Od výsledné částky součtu se odečte hodnota zákazníkových závazků vůči obchodníkovi s cennými papíry splatných ke dni, kdy Fond obdržel oznámení podle odstavce 1.
31. S ohledem na datum prohlášení konkursu na majetek úpadce – obchodníka s cennými papíry (1. června 2001), je pak pro danou věc rozhodný především zákon o cenných papírech ve znění účinném od 1. ledna 2001 do 11. července 2002.
32. Nejvyšší soud předesílá, že v předchozím rozsudku vydaném v této věci (sp. zn. 29 Cdo 4229/2013) i s odkazem na dovolatelkou zmíněné R 61/2007 vysvětlil, že zákaznický majetek ve smyslu § 81b zákona o cenných papírech není součástí majetku obchodníka s cennými papíry a jako takový nemůže být zahrnut do soupisu konkursní podstaty úpadce. To se týká i zákaznického majetku ve formě finančních prostředků, a to i za situace, kdy zůstatek těchto finančních prostředků nepostačuje k uspokojení (vindikačních) nároků všech zákazníků úpadce v plném rozsahu.
33. Již na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v označeném rozhodnutí byla dovolacímu přezkumu otevřena (s ohledem na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 7. března 2013 a dovolací argumentaci žalobce) pouze právní otázka, zda se lze vylučovací žalobou domáhat, aby byl z konkursní podstaty úpadce obchodníka s cennými papíry vyloučen zákaznický majetek ve formě finančních prostředků. Vycházel-li proto Nejvyšší soud po skutkové stránce z toho, že žalobci náležel v době před prohlášením konkursu zákaznický majetek ve formě finančních prostředků ve výši 101 499,07 USD, čemuž korespondovala částka 4 080 770,10 Kč, odpovídalo to zjištěním, z nichž vyšly soudy nižších stupňů (především soud prvního stupně) při svém prvním rozhodování o věci. Žalovaná se v řízení původně bránila (především) námitkou, že žaloba nemůže být důvodná proto, že z konkursní podstaty nelze vyloučit finanční prostředky, v čemž jí dal odvolací soud ve svém prvním rozsudku za pravdu.
34. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že závěr, podle něhož by v řízení nebylo možné přihlížet ke skutkovým tvrzením, námitkám a důkazům, uvedeným žalovanou v době po vydání prvního rozsudku soudu prvního stupně o této části žaloby (pro účinky tzv. koncentrace řízení), se v dané věci neuplatní již proto, že z protokolu o (prvním) jednání ze dne 22. května 2012 se nepodává, že by účastníci řízení byli soudem prvního stupně o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. poučeni před skončením tohoto jednání. K tomu srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se obdobně uplatní i pro rozhodné znění občanského soudního řádu.
35. Za tohoto stavu tedy bylo nutno přihlížet i k dalším námitkám žalované, jimiž v průběhu řízení zpochybňovala žalobou uplatněný nárok.
36. Soudům nižších stupňů lze přisvědčit potud, že mezi účastníky řízení bylo nesporné, že v době před prohlášením konkursu sestával zákaznický majetek žalobce z finančních prostředků ve výši 101 488,07 USD, z čehož částka 16 670,75 USD představovala zůstatek na účtu ke dni 18. května 2001 a další částka ve výši 84 828,32 USD představovala částku dosaženou zpeněžením akcií žalobce úpadcem dne 24. května 2001 (tj. ještě před prohlášením konkursu na majetek úpadce). Tyto finanční prostředky byly vedeny na účtu č. 66500000 u amerického obchodníka s cennými papíry A. B. W.
37. Ve zbylých pro věc podstatných okolnostech sporu se však již strany neshodovaly. Rozdílné názory účastníků byly především na to, z jaké částky by se měl stanovit poměr žalobce na celkovém zákaznickém majetku, konkrétně zda by se do celkové výše zákaznického majetku měl zahrnovat majetek na obou účtech vedených pro úpadce za účelem jeho obchodování v USA, tedy vedle účtu č. 66500000 i zákaznický majetek vedený na účtu č. 65500018, a zda by se do celkové hodnoty zachovaného zákaznického majetku v době ke dni prohlášení konkursu na majetek úpadce měl zahrnovat zákaznický majetek zachovaný na obou účtech, z čehož by byla následně vypočtena částka představující žalobcův podíl. Další spornou otázkou bylo to, zda je možné žalobci vydat jeho zákaznický majetek v české měně (jak je žalobou požadováno), a pokud nikoli (anebo nikoli v plném rozsahu), v jakém kurzu by měla být hodnota jeho zákaznického majetku přepočítána na českou měnu.
38. Jestliže se odvolací soud při svém rozhodování omezil na konstatování, že námitky dovolatelky (a vedlejšího účastníka), zpochybňující závěry soudu prvního stupně, jsou námitkami svou povahou skutkovými, k nimž dovolatelka nepředložila žádné důkazy, jimiž by zpochybnila důkazy předložené žalobcem, je tento postup zjevně nesprávný. Dovolatelčiny námitky totiž v převážné míře mají nikoli charakter skutkových námitek, ale námitek zpochybňujících právní posouzení věci. Volba způsobu, jakým se stanoví podíl žalobce na zachovaném zákaznickém majetku úpadce, tedy o jak veliký podíl jde a z jakého zákaznického majetku se má počítat (není-li možné ze zachovaného majetku uspokojit nároky všech zákazníků úpadce), jakož i úvaha, zda tento majetek má být vydán v české měně, a v takovém případě jakým kurzem má být tento přepočet uskutečněn (jaké je rozhodné datum pro stanovení kurzu obou měn), je totiž primárně právním posouzením věci.
39. Z uvedeného vyplývá, že odmítl-li se odvolací soud zabývat odvolacími námitkami dovolatelky především s odůvodněním, že jde o výhrady skutkové, je jeho právní posouzení věci neúplné a v důsledku toho i nesprávné.
40. Dovolání je tudíž důvodné.
41. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.).
42. Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§ 243d odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
43. Pro úplnost zbývá dodat, že návrh dovolatelky na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí byl zjevně neopodstatněný, neboť soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož je vylučovací žaloba podle § 19 ZKV žalobou určovací, a rozsudek, jímž soud takové žalobě vyhoví, se nevykonává (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 883/2012, uveřejněného pod číslem 125/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 4. 2025
Mgr. Milan Polášek předseda senátu