29 Cdo 2153/2018-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška v exekuční věci
oprávněného Zaclypso s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Florenci
1332/23, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 01807901, zastoupeného Mgr.
Markem Lošanem, advokátem, se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Florenci
2116/15, PSČ 110 00, proti povinnému L. B., narozenému XY, bytem XY,
zastoupenému JUDr. Janem Růžkem, advokátem, se sídlem v Lounech, Poděbradova
751, PSČ 440 01, pro vymožení částky 3.239.909 Kč s příslušenstvím, o zastavení
exekuce, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 69 EXE 201/2016, o
dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16.
ledna 2018, č. j. 12 Co 338/2017-65, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Usnesením ze dne 3. října 2017, č. j. 69 EXE 201/2016-49, Okresní soud v
Teplicích (dále jen „exekuční soud“):
1/ Zastavil exekuci vedenou u něj na základě exekučního návrhu oprávněného
(MONETA Auto, s. r. o.) proti povinnému (L. B.) pod sp. zn. 69 EXE 201/2016
(bod I. výroku).
2/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekuce (bod II.
výroku).
3/ Nepřiznal soudnímu exekutorovi (JUDr. Dalimilu Mikovi, LL. M.) náhradu
nákladů exekuce (bod III. výroku).
[2] K odvolání oprávněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16.
ledna 2018, č. j. 12 Co 338/2017-65, změnil usnesení exekučního soudu tak, že
exekuce se nezastavuje.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, namítaje, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací
důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil
v tom duchu, že usnesení exekučního soudu se potvrzuje. V mezích uplatněného
dovolacího důvodu dovolatel jednak namítá, že právní posouzení věci odvolacím
soudem by bylo správné, jen kdyby oprávněný předtím svou pohledávku přihlásil
do insolvenčního řízení, což neučinil, jednak soudům vytýká, že porušily jeho
právo na spravedlivý proces, jelikož mu před vydáním napadeného rozhodnutí
nedoručily odvolání oprávněného.
[4] Po vydání napadeného usnesení se stala na základě usnesení soudního
exekutora ze dne 2. března 2018, č. j. 120 EX 2213/16-83, které nabylo právní
moci 3. dubna 2018, účastníkem řízení místo původního oprávněného společnost
Zaclypso s. r. o., se kterou Nejvyšší soud na tomto základě dále jednal jako s
novým oprávněným.
[5] Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.,
jelikož potud dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení § 241a
odst. 2 o. s. ř. nevymezil důvod přípustnosti dovolání.
[6] K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního
soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod
číslem 460/2017 Sb.
[7] Námitkou vážící se k porušení práva na spravedlivý proces dovolatel
vystihuje (poměřováno obsahem této námitky) tzv. zmatečnostní vadu řízení dle §
229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem
(ustanovením § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. ji zákon jako dovolací důvod
výslovně vylučuje). K prověření takové vady slouží žaloba pro zmatečnost (srov.
i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002,
uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[8] Jen pro úplnost (v zájmu předejití dalších sporů o této otázce) Nejvyšší
soud dodává, že k povaze výluk z účinků osvobození dlužníka od placení dluhů ve
vztahu k pohledávkám uvedeným v ustanovení § 416 odst. 1 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se vyjádřil již v
usnesení ze dne 7. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2846/2016, uveřejněném pod
číslem 81/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s jehož závěry je
napadené rozhodnutí v souladu. S přihlédnutím k tomu, že insolvenční zákon
žádnou takovou podmínku neklade, pak Nejvyšší soud nemá žádných pochyb o tom,
že pro pohledávky uvedené v § 416 odst. 1 insolvenčního zákona (ve znění
rozhodném v době vydání napadeného rozhodnutí) platí výluka z účinků osvobození
dlužníka od placení dluhů bez ohledu na to, zda je věřitel předtím přihlásil do
insolvenčního řízení.
[9] O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87
a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekučního řádu), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním
znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. října 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu