U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové, v právní věci žalobkyně RENALIS s. r. o., se sídlem v Lišově, Lazna 839, PSČ 373 72, identifikační číslo osoby 25187988, zastoupené JUDr. Milošem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 36, PSČ 370 01, proti žalované AGROSERVIS DVA a. s., se sídlem v Lišově, Lazna 839, PSČ 373 72, identifikační číslo osoby 25155491, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 12, PSČ 115 30, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 293/2009, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 2010, č. j. 8 Co 258/2010-67, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.460,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o obnovu řízení, může být přípustné pouze podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá. Dovolatelka namítá, že „jednatel žalobkyně nikdy neúčtoval o účetní operaci z neplatné kupní smlouvy, nemovitost nevyňal z účetnictví a ani daňově tak případ nevyřešil“ a „o nemovitosti tak nebylo účtováno jako o majetku žalobkyně se všemi daňovými dopady“, což považuje za „skutečnost“, která jí „nemohla být známa v původním řízení a ani k ní nemohla mít přístup“.
Dovozuje, že tato skutečnost „splňuje podmínky ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.“, neboť jde o „skutečnost, kterou nemohla použít v původním řízení bez svého zavinění a která pro ní mohla způsobit příznivější rozhodnutí ve věci“. Závěr, podle něhož nejde o skutečnosti ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., jež by odůvodňovaly povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 464/2004, v němž byla shledána (pro rozpor se zákonem) neplatnou kupní smlouva o převodu nemovitosti a určeno, že vlastnicí této nemovitosti je žalobkyně, považuje Nejvyšší soud za natolik zjevný, že neshledává důvodu k jeho formulování připouštět dovolání.
Způsob, jakým obchodní společnost promítne do svého účetnictví to, že jí uzavřená smlouva o převodu nemovitosti není pro rozpor se zákonem platná, nemůže (logicky) posouzení platnosti této smlouvy ovlivnit. Důvod připustit dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a/ odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.
s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“), a z náhrady hotových výdajů. Podle ustanovení § 10 odst. 1, odst. 3, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 3.500,- Kč. Takto určená sazba se podle ustanovení § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 1.750,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.
s. ř.) ve výši 410,- Kč (§ 137 odst. 3 o.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. února 2011
JUDr. Petr Š u k předseda senátu