29 Cdo 2285/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní
věci žalobkyně J. Č., zastoupené JUDr. R. V., advokátkou, proti žalovanému
JUDr. Z. Z., jako správci konkursní podstaty úpadce Zemědělsko-obchodního
družstva B., o určení pravosti pohledávky ve výši 193.607,- Kč, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/45 Cm 49/2001, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. července 2007, č. j. 9 Cmo
131/2007-100, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. července 2007, č. j. 9 Cmo
131/2007-100 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. března 2007, č. j.
55/45 Cm 49/2001-74, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne
15. března 2007, č. j. 55/45 Cm 49/2001-74, jímž Krajský soud v Brně zamítl
žalobu o určení, že žalobkyně má za úpadcem Zemědělsko-obchodním družstvem B.
(dále též jen „úpadce“ nebo „družstvo“) pohledávku z titulu nezaplaceného
vypořádacího podílu ve výši 193.607,- Kč (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud po doplnění dokazování usnesením Krajského obchodního soudu v
Brně ze dne 15. září 2000, č. j. 45 K 98/99-50, jímž byl prohlášen konkurs na
majetek družstva, a návrhem na prohlášení konkursu z 27. října 1999, považoval
za správné skutkové závěry soudu prvního stupně, podle nichž žalobkyně
přihlásila do konkursu na majetek úpadce pohledávku ve výši 193.607,- Kč (jež
odpovídá výši členského vkladu) z titulu vypořádacího podílu po ukončení
členství k 31. říjnu 1999. Pohledávka byla správcem konkursní podstaty úpadce
popřena při přezkumném jednání, žaloba o určení pravosti pohledávky byla podána
včas. Podle článku 7 odst. 3 stanov úpadce z 18. prosince 1997 pro určení
vypořádacího podílu je rozhodný stav čistého obchodního jmění dle účetní
závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Z rozvahy k 31. prosinci 1999, výkazu
zisku a ztrát a přílohy k účetní závěrce k témuž datu vyplývá, že čisté
obchodní jmění úpadce bylo „pasivní“.
S odkazem na ustanovení § 233 a § 6 obchodního zákoníku, ve znění
účinném k 31. prosinci 1999 (dále jen „obch.
zák.“), a článek 7 stanov družstva uzavřel, že při
stanovení výše vypořádacího podílu se vychází z výše čistého obchodního jmění
družstva podle účetní závěrky za rok 1999, když členství žalobkyně v družstvu
zaniklo k 31. říjnu 1999. Čisté obchodní jmění družstva za rok
1999 mělo zápornou hodnotu, vypořádací podíl žalobkyně byl proto nulový.
Námitky žalobkyně zpochybňující záporný stav čistého obchodního jmění
úpadce za rok 1999, správnost účetní závěrky úpadce za rok 1999 i závěry
auditu k účetní závěrce zpracovaného auditorem Ing. L. E., nepovažoval odvolací
soud za důvodné, s tím, že záporné čisté obchodní jmění družstva vyplývá i z
účetní závěrky k 30. září 1999, na základě které soud vyhověl návrhu dlužníka
na prohlášení konkursu. Provedení důkazu znaleckým posudkem, který by posoudil
účetní závěrku úpadce k 31. prosinci 1999, navrženým žalobkyní, považoval ve
shodě se soudem prvního stupně za nadbytečné, v rozporu s hospodárností a
rychlostí řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že odvolací soud věc
posoudil v rozporu se závěrem vysloveným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 21.
března 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005, z něhož cituje část odůvodnění.
Odvolacímu soudu - i soudu prvního stupně - s odkazem na uvedené rozhodnutí
vytýká, že se zaměřil pouze na „čistě formální závěrku schválenou auditorem“,
místo aby zjistil skutečnou hodnotu obchodního jmění. Uvádí, že z rozvahy
(oddílu B.II.) plyne, že hmotný investiční majetek činí 38,050.000,- Kč, netto
32,971.000,- Kč, z toho pozemky 336.000,- Kč a budovy, haly a stavby
24,495.000,- Kč. Podle rozvahy tak nemovitosti mají hodnotu 24,831.000,- Kč.
Přitom z přílohy k účetní závěrce vyplývá, že tržní ocenění těchto nemovitostí,
byť zatížených zástavním právem, je 74,469.000,- Kč. V bodě 15 přílohy k účetní
závěrce je však uvedeno, že neexistují závazky „kryté zástavním právem“.
Převyšuje-li tržní hodnota nemovitostí vysoko jejich účetní hodnotu uvedenou v
rozvaze, „je třeba v souladu s výše zmíněným rozhodnutím Nejvyššího soudu na
tento rozdíl reagovat tak, aby byl naplněn smysl jejího zpracování, kterým je
věrné zobrazení skutečné majetkové situace účetní jednotky k určitému dni.“
Dovolatelka má za to, že je dán i dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst.
2 písm. a) o. s. ř., tj., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nebyl vypracován znalecký posudek,
jímž by byl „ohodnocen“ vypořádací podíl s ohledem na zásadu poctivého
obchodního styku, tedy ve smyslu uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu. Proto
požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud
odmítl.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno v pořadí první
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustné podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li
právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo
která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-
li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a je i
důvodné.
Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým
vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí odvolacího
soudu zejména co do správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Z ustanovení § 233 odst. 3 obch. zák. (ve znění účinném k 31. prosinci 1999)
vyplývá, že pro určení vypořádacího podílu je rozhodný stav čistého obchodního
jmění družstva podle účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Při
určování výše vypořádacího podílu se nepřihlíží ke jmění, jež je v nedělitelném
fondu, a jestliže to vyplývá ze stanov, i v jiných zajišťovacích fondech.
Rovněž se nepřihlíží k vkladům členů s kratším než ročním členstvím přede dnem,
k němuž se roční účetní závěrka sestavuje.
Podle § 18 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (v rozhodném znění) účetní
závěrku tvoří rozvaha, výkaz zisků a ztrát a příloha, která obsahuje údaje
týkající se způsobu oceňování, postupů odepisování, postupů účtování použitých
v účetním období a rovněž informace, které jsou důležité po posouzení stavu
majetku a závazků, finanční situace a hospodářského výsledku účetní jednotky.
Z ustanovení článku IV odst. 1 přílohy 3 Opatření, kterým se stanoví obsah
účetní závěrky pro podnikatele ze dne 22. prosince 1995 (v rozhodném znění),
účetní jednotka uvede a v příloze vysvětlí každou významnou položku, resp.
skupinu položek z rozvahy nebo výkazu zisků a ztrát, jejichž uvedení je
podstatné pro hodnocení finanční, majetkové a důchodové pozice podniku a pro
analýzu výkazů a tyto informace nevyplývají přímo ani nepřímo z rozvahy a
výkazu zisků a ztrát.
Otázkou, jak má být provedeno vypořádání mezi společníky společnosti s ručením
omezeným při ukončení účasti ve společnosti některého z nich, se již Nejvyšší
soud zabýval v dovolatelkou zmíněném rozsudku ze dne 21. března 2007, sp. zn.
29 Odo 513/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2007,
pod číslem 118. V něm uzavřel, že neurčí-li společenská smlouva (v dané věci
stanovy), jak má vypořádání proběhnout, musí být vypořádání mezi společníky
poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast
ve společnosti skončila, odpovídala hodnotě majetku, připadajícího na jeho
obchodní podíl. Současně formuloval závěr, podle něhož plyne-li z účetní
závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že účetní hodnota
čistého obchodního jmění společnosti je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní)
hodnotě majetku společnosti, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu
přihlédnout. Uvedené závěry platí i v poměrech družstva, neboť i člen družstva
se členským vkladem podílí na základním jmění (nyní základním kapitálu)
družstva.
Způsob určení vypořádacího podílu člena družstva při zániku členství za trvání
družstva je upraven v ustanovení § 233 odst. 3 obch. zák., které se použije,
jen pokud stanovy družstva neurčují jinak (§ 233 odst. 5 obch. zák.). Jak
vyplývá ze zjištění soudů nižších stupňů, jež nebylo dovolatelkou zpochybněno,
stanovy družstva odlišnou úpravu způsobu určení vypořádacího podílu
neobsahovaly.
I v dané věci je proto třeba vycházet z toho, že vypořádání mezi družstvem a
členem družstva, jehož členství za trvání družstva zaniklo, má být poctivé tak,
aby hodnota vypořádacího podílu odpovídala hodnotě majetku připadajícího na
jeho členský podíl.
Nepřihlédl-li odvolací soud k tomu, že podle účetní závěrky za rok 1999 byla
účetní hodnota čistého obchodního jmění (nyní vlastního kapitálu) v hrubém
nepoměru k jeho skutečné (tržní) hodnotě, přičemž tato skutečnost mohla být
důvodem, že vypořádací podíl dovolatelky je nulový a že vypořádání neodpovídá
skutečné hodnotě majetku připadajícího na tento podíl, nelze vypořádání
považovat za poctivé. Právní posouzení věci odvolacím soudem je proto neúplné a
tím i nesprávné.
Jelikož závěr odvolacího soudu, na němž napadené rozhodnutí spočívá, není
správný, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243b
odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo
obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního
stupně, proto Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
V dalším řízení se budou soudy obou stupňů zabývat zjištěním skutečné hodnoty
čistého obchodního jmění družstva v rozhodném období s ohledem na rozdílnou
výši účetní hodnoty čistého obchodního jmění a jeho tržní hodnoty a s
přihlédnutím k tomu, že nemovitosti, jejichž tržní hodnota podle přílohy k
účetní závěrce byla několikanásobně vyšší než jejich účetní hodnota uvedená v
rozvaze, měly být zatíženy zástavním právem. Pokud existovaly závazky zajištěné
zástavním právem k nemovitostem, je třeba přihlédnout i k tomu, zda a v jaké
výši zástavní právo ovlivňovalo tržní hodnotu nemovitostí.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud)
závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně
nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu