Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 Cdo 2303/2013

ze dne 2013-10-23
ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2303.2013.1

29 Cdo 2303/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců

JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce S. P.,

zastoupeného Mgr. Lucií Oršulovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lazarská

13/8, PSČ 120 00, proti žalovanému M. Č., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Stašem,

advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, L. B. Schneidera 414/2, PSČ 370

01, o uložení povinnosti umožnit nahlížet do dokladů společnosti, vedené u

Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1278/2009, o dovolání

žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2013, č. j. 14

Cmo 435/2011-147, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 1. června 2011, č. j. 13

Cm 1278/2009-109, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému předložit ve

výroku specifikované dokumenty žalobci (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení

(výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozhodnutí

soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a změnil ho ve výroku II. (první

výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle

ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále

též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle § 238a o. s. ř.,

neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř.

I podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 platí, že

spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního

stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k

zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné,

jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo

jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §

237 o. s. ř.

Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody,

včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných

důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3

věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu

2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a

usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za

tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako

celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999,

sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí

a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo

910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod

číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29

Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a

stanovisek).

Odvolací soud uzavřel, že návrh v projednávané věci není důvodný již proto, že

směřuje proti jednateli a nikoliv proti společnosti. Současně dovodil, že

„požadavku“ navrhovatele nelze vyhovět i proto, že „jde nad rámec ustanovení §

122 odst. 2“ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Přestože každý z

těchto závěrů obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro

zamítnutí návrhu, dovolatel první z nich nenapadá a dovolacímu přezkumu jej

neotevírá. Za této situace pak dovolání není přípustné ani k přezkoumání

druhého ze závěrů odvolacího soudu (srov. výše).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta

druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013)

se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a

některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2013

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu