29 Cdo 2304/2018-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v právní věci
žalobce Z. N., proti žalované JUDr. Haně Záveské, advokátce, se sídlem v Mladé
Boleslavi, Blahoslavova 186/8, PSČ 293 01, jako správkyni konkursní podstaty
úpadce Z. N., o náhradu škody, o návrhu žalobce na nařízení předběžného
opatření, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 65 Cm 1/2017, o dovolání
žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2017, č. j.
16 Cmo 13/2017-27, takto:
Dovolání se odmítá.
[1] Usnesením ze dne 14. listopadu 2017, č. j. 65 Cm 1/2017-15, zamítl Krajský
soud v Praze návrh žalobce Z. N. ze dne 8. listopadu 2017 na nařízení
předběžného opatření, vznesený v rámci řízení, v němž se žalobce domáhá po
žalované JUDr. Haně Záveské (správkyni jeho konkursní podstaty) náhrady škody
ve výši 13.029.594,80 Kč a (minimálně) 22.440.086,60 Kč
[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil
usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení předběžného opatření
odmítl.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání a požaduje, aby
Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a nařídil jím požadované
předběžné opatření. [4] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (14. prosince 2017) je
pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále
též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., článek
II. části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony). [5] Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jako
objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s § 241b odst. 2 in fine o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení dovolatele zakotvené v § 241 o. s. ř. Učinil tak proto, že podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné též proti usnesením, kterými bylo
rozhodnuto o předběžném opatření. Přitom podle jiného ustanovení (než podle §
237 o. s. ř.) dovolání přípustné být nemůže. [6] V dotčeném ohledu (v tom, že dovolání není přípustné) se dovolateli dostalo
též přiléhavého poučení odvolacím soudem, byť ten zjevně vycházel z jiného
znění občanského soudního řádu, konkrétně ze znění účinného do 31. prosince
2007. [7] Pro úplnost (bez vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud
upozorňuje, že z rozhodnutí, na které pro účely použitelnosti občanského
soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007 odkázal odvolací soud v
napadeném usnesení, tedy z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011,
sp. zn. 29 Cdo 2316/2009, uveřejněného pod číslem 149/2011 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 149/2011“), který je (stejně jako další
rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách
Nejvyššího soudu), neplyne, že jde o spor vyvolaný konkursem. Věcnou
příslušnost krajských soudů pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle
zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, které se projednávají a
rozhodují podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007,
upravovalo ustanovení § 9 odst. 3 písm. t/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007), kdežto podle R 149/2011 zakládalo věcnou příslušnost krajských
soudů pro spory o náhradu škody vedené mezi úpadcem – podnikatelem a správcem
jeho konkursní podstaty ustanovení § 9 odst. 3 písm. i/ o. s. ř. (ve znění
účinném do 31. prosince 2007). Závěr formulovaný pro spory vyvolané konkursem v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010,
uveřejněném pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (o tom,
že tyto spory se nadále projednávají a rozhodují podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 31. prosince 2007), tedy pro danou věc neplatí. [8] Rovněž jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že při zkoumání náležitostí
žaloby co do označení žalované by soudy neměly přehlédnout závěry, jež k
významu označení žalovaného „jako správce konkursní podstaty“ formuloval
Nejvyšší soud např.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2018
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu