29 Cdo 2335/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci
navrhovatelky Z. M., zastoupené Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v
Plzni, Lochotínská 1108/18, PSČ 301 00, za účasti společnosti ZAT a. s., se
sídlem v Příbrami, K Podlesí 541, PSČ 261 80, identifikační číslo osoby
45148431, zastoupené Mgr. Tomášem Peškem, advokátem, se sídlem v Praze 1 –
Novém Městě, Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti usnesení
valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 354/2007, o
dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února
2011, č. j. 14 Cmo 559/2009-268, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti ZAT a. s. na náhradě
nákladů dovolacího řízení částku 1.573,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení, k rukám jejího zástupce.
(výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 14. února 2011,
č. j. 14 Cmo 559/2009-268, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok)
a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Soudy vyšly z toho, že:
1) Společnost BRIXEN LIMITED, se sídlem v Limasol, Pikioni 4, P. C. 3075,
Kyperská republika, reg. č. 164864 (dále jen „hlavní akcionář“) nabyla rozhodný
podíl (90 %) na hlasovacích právech dne 13. října 2006. Následně rozhodný podíl
pozbyla a opětovně jej nabyla na základě smlouvy ze dne 31. ledna 2007. Téhož
dne požádala o svolání valné hromady podle § 183i zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. března 2008 (dále též jen „obch. zák.“). V řízení nebylo prokázáno, že by převody akcií v období mezi 13. říjnem
2006 a 31. lednem 2007 byly činěny za účelem prodloužení lhůty upravené v §
183n odst. 3 obch. zák. 2) Znalecký posudek byl zpracován dne 24. května 2007, Česká národní banka
udělila hlavnímu akcionáři souhlas k přijetí rozhodnutí podle § 183i a násl. obch. zák. za protiplnění ve výši 493,62 Kč na jednu kmenovou akcii na majitele
o jmenovité hodnotě 1.010,- Kč a ve výši 493.617,20 Kč na jednu kmenovou akcii
na majitele o jmenovité hodnotě 1.010.000,- Kč. 3) Představenstvo společnosti schválilo navrhované protiplnění jako
„spravedlivé“. 4) Dokumenty týkající se určení hlavního akcionáře, zdůvodnění výše
protiplnění, znalecký posudek i rozhodnutí České národní banky byly akcionářům
zpřístupněny v sídle společnosti ode dne 4. července 2007. 5) Dne 9. srpna 2007 se konala valná hromada společnosti, která rozhodla o
přechodu všech účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře. Hlavní
akcionář „se prokázal“ akciemi společnosti „představujícími 366.297 hlasů z
celkového počtu 385.328 hlasů. 6) Navrhovatelka byla akcionářkou společnosti vlastnící jednu akcii na majitele
o jmenovité hodnotě 1.010,- Kč. Na takto ustaveném základě odvolací soud (mimo jiné) vysvětlil, že § 183i odst. 1 obch. zák. zakotvuje oprávnění hlavního akcionáře, nikoli povinnost, při
splnění tam uvedených podmínek požádat o svolání mimořádné valné hromady. Jestliže hlavní akcionář dosáhne zákonem požadovaného podílu na základním
kapitálu a nevyužije svého oprávnění k postupu podle § 183i obch. zák., zanikne
mu podle § 183n odst. 3 obch. zák. toto právo odvíjející se od okamžiku nabytí
rozhodného podílu. Označené ustanovení však podle odvolacího soudu nelze chápat
tak, že hlavní akcionář, který jednou nevyužil svého oprávnění, při následných
změnách výše jeho podílu a opětovném dosažení relevantního podílu by již nikdy
nemohl oprávnění podle § 183i obch. zák. využít. Jestliže po nabytí rozhodného
podílu hlavní akcionář nevyužije svého oprávnění podle § 183i obch. zák.,
následně jeho podíl klesne pod 90 % a poté jej opět dosáhne, běží nová
tříměsíční lhůta podle § 183n odst. 3 obch. zák. od nového dosažení
relevantního podílu. V projednávané věci tudíž běžela hlavnímu akcionáři lhůta
podle § 183n odst. 3 obch. zák. od 31. ledna 2007.
Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku navrhovatelky, podle níž hlavní
akcionář „porušil § 183j odst. 6 obch. zák.“, neboť znalecký posudek byl
zpracován a souhlas České národní banky byl udělen až několik měsíců po podání
žádosti podle § 183i obch. zák. V této souvislosti odvolací soud vysvětlil, že pro realizaci postupu podle §
183i a násl. obch. zák. musí hlavní akcionář požádat o svolání valné hromady a
hlasovat na valné hromadě pro přijetí navrhovaného usnesení. Včasné svolání
valné hromady již není v dispozici hlavního akcionáře. Doručí-li hlavní
akcionář společnosti ve stanovené lhůtě žádost o svolání valné hromady, která
nebude obsahovat všechny náležitosti stanovené v § 183j odst. 6 obch. zák.,
zahájí představenstvo kroky směřující k realizaci práva výkupu (svolá valnou
hromadu) až poté, kdy hlavní akcionář chybějící náležitosti doloží. Hlavní
akcionář má učinit vše pro to, aby společnosti doručil veškeré přílohy vymezené
v § 183j odst. 6 obch. zák. v tříměsíční lhůtě podle § 183n odst. 6 obch. zák. Nelze však vyloučit, že se mu v této lhůtě nepodaří potřebné přílohy zajistit,
neboť např. souhlas České národní banky i vypracování zadaného znaleckého
posudku závisí na třetích osobách. Chybí-li v žádosti některá z předepsaných
náležitostí, začne lhůta ke svolání valné hromady běžet teprve doplněním
poslední z nich. Svoláním valné hromady až poté, kdy se žádost hlavního
akcionáře včetně příloh podle § 183j odst. 6 obch. zák. stala perfektní, se
právní postavení vlastníků účastnických cenných papírů dotčených výkupem
nikterak nezhorší. Dodatečné předložení příloh k žádosti hlavního akcionáře o svolání valné
hromady proto podle odvolacího soudu není důvodem pro vyslovení neplatnosti
usnesení valné hromady.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc naplnění dovolacího důvodu
vymezeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a navrhujíc, aby Nejvyšší soud
zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil posledně
označenému soudu k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka spatřuje ve výkladu §
183n odst. 3 obch. zák. ve znění účinném do 31. března 2008, majíc za to, že
právo na svolání valné hromady nelze uměle prodlužovat zcizováním a nabýváním
akcií a že se tudíž ani při opětovném dosažení rozhodného podílu tímtéž
akcionářem neobnovuje, zdůrazňujíc, že prekluzivní lhůta upravená v § 183n
odst. 3 obch. zák. je jedním z prostředků ochrany minoritních akcionářů.
Napadené rozhodnutí pak podle názoru dovolatelky činí zásadně právně významným
i řešení otázky důsledků porušení § 183j odst. 6 obch. zák. ze strany hlavního
akcionáře a následného nedodržení lhůty pro svolání valné hromad dle § 183j
odst. 1 obch. zák.
V projednávané věci byl znalecký posudek zpracován a souhlas České národní
banky udělen až několik měsíců po podání žádosti podle § 183i odst. 1 obch.
zák. Přitom jen žádost obsahující zdůvodnění určení výše protiplnění, znalecký
posudek a stanovisko České národní banky lze považovat za žádost ve smyslu §
183i obch. zák. Žádost podanou hlavním akcionářem mělo tudíž představenstvo
odmítnout a nikoliv na jejím základě svolat valnou hromadu.
Společnost považuje napadené rozhodnutí za správné a navrhuje, aby Nejvyšší
soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu, podle
kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z
části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony.
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; zásadní právní
význam napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud shledává v posouzení otázek
dovoláním otevřených, v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešených. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Vzhledem k době podání žádosti hlavního akcionáře o svolání valné hromady
společnosti podle § 183i odst. 1 obch. zák. a době přijetí usnesení valné
hromady o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na
hlavního akcionáře je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad
příslušných ustanovení obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. března 2008,
tj. naposledy ve znění zákona č. 36/2008 Sb. Podle § 183i odst. 1 obch. zák. osoba, která vlastní ve společnosti účastnické
cenné papíry, a) jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % jejího
základního kapitálu, nebo b) které nahrazují účastnické cenné papíry, jejichž
souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90 % základního kapitálu společnosti,
anebo c) s nimiž je spojen alespoň 90% podíl na hlasovacích právech ve
společnosti (dále jen „hlavní akcionář“), je oprávněna požadovat, aby
představenstvo svolalo valnou hromadu, která rozhodne o přechodu všech
ostatních účastnických cenných papírů společnosti na její osobu. Podle § 183j odst. 6 obch. zák. společně se žádostí podle § 183i odst. 1 doručí
hlavní akcionář společnosti zdůvodnění určení výše protiplnění, znalecký
posudek a rozhodnutí České národní banky podle § 183i odst. 5; hlavní akcionář
nese náklady na pořízení a doručení těchto listin. Podle § 183n odst. 3 obch. zák. právo hlavního akcionáře podle § 183i odst. 1,
které není uplatněno do 3 měsíců ode dne nabytí rozhodného podílu, zaniká. 1) K výkladu § 183n odst. 3 obch. zák. Právní úprava vytěsnění menšinových akcionářů byla do obchodního zákoníku
včleněna (pod označením „právo výkupu účastnických cenných papírů“) s účinností
od 3. června 2005 (resp. 1. července 2005) novelou provedenou zákonem č. 216/2005 Sb. Ustanovení § 183n odst. 3 obch. zák. původně určovalo, že „právo
hlavního akcionáře podle § 183i odst. 1, které není uplatněno do 3 měsíců od
uplynutí doby závaznosti nepodmíněné a neomezené nabídky převzetí podle § 183m
odst. 1 písm. a) nebo do 3 měsíců ode dne nabytí rozhodného podílu, zaniká“. Novelou provedenou zákonem č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad bankami,
spořitelními a úvěrními družstvy, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve
finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o
finančních konglomerátech), byla z § 183n odst. 3 obch. zák. s účinností od 29. září 2005 vypuštěna slova „do 3 měsíců od uplynutí doby závaznosti nepodmíněné
a neomezené nabídky převzetí podle § 183m odst. 1 písm. a) nebo“. Od účinnosti zákona č.
104/2008 Sb., o nabídkách převzetí a o změně některých
dalších zákonů (zákon o nabídkách převzetí), tj. od 1. dubna 2008, pak
ustanovení § 183n odst. 3 obch. zák. určovalo:
„Nabyl-li hlavní akcionář účastnické cenné papíry podle § 183i odst. 1 v
důsledku povinné nabídky převzetí nebo dobrovolné nabídky převzetí podle zákona
o nabídkách převzetí, na jejímž základě nabyl hlavní akcionář alespoň 90 %
všech účastnických cenných papírů společnosti, na které se nabídka vztahovala,
platí, že protiplnění podle takové povinné nebo dobrovolné nabídky převzetí je
protiplněním přiměřeným. Právo hlavního akcionáře podle § 183i odst. 1 musí být
uplatněno do 3 měsíců od konce doby závaznosti nabídky převzetí podle první
věty, jinak se první věta neuplatní.“
Znění citovaného ustanovení, účinné do 31. března 2008, umožňuje přijmout na
základě gramatického výkladu oba v projednávané věci prezentované názory, tj. jak názor předkládaný dovolatelkou (podle kterého marným uplynutím lhůty tří
měsíců ode dne, kdy hlavní akcionář poprvé nabyl rozhodný podíl, právo uplatnit
postup podle § 183i a násl. obch. zák. zaniká, bez ohledu na skutečnost, zda
hlavní akcionář později rozhodný podíl pozbyl a opětovně nabyl), tak i názor
přijatý odvolacím soudem (podle něhož v případě pozbytí rozhodného podílu a
následně jeho opětovného nabytí běží hlavnímu akcionáři ode dne nového nabytí
nová lhůta podle § 183n odst. 3 obch. zák.). „Inspiračním“ zdrojem časového omezení práva hlavního akcionáře uplatnit postup
podle § 183i a násl. obch. zák. byl článek 15 odst. 4 a 5 směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. dubna 2004, o nabídkách převzetí,
upravující tříměsíční lhůtu pro uplatnění práva výkupu účastnických cenných
papírů, běžící od konce lhůty pro přijetí nabídky převzetí. Účelem časového omezení práva výkupu následujícího po úspěšné nabídce převzetí
přitom není obecně zamezit uplatnění tohoto práva kdykoliv v budoucnu, po
marném uplynutí lhůty, ale zabezpečit, aby výše protiplnění uvedená v nabídce
převzetí, která je bez dalšího považována za přiměřené protiplnění i pro
bezprostředně následující vytěsnění (zbývajících) menšinových akcionářů,
skutečně odpovídala požadavku přiměřenosti (spravedlivosti); je zřejmé, že v
čase se relevance protiplnění určeného v nabídce převzetí pro posouzení jeho
přiměřenosti pro účely vytěsnění snižuje. Tomu také odpovídá právní úprava
účinná od 1. dubna 2008 (srov. zejména § 183n odst. 3 obch. zák. a s účinností
od 1. ledna 2014 § 393 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích). Oproti unijnímu předpisu český zákonodárce upravil časové omezení pro uplatnění
práva hlavního akcionáře nejen ve vazbě na ukončenou nabídku převzetí, ale
obecně ve vazbě na nabytí rozhodného podílu, bez ohledu na způsob jeho nabytí. Vzhledem k výše uvedenému se však Nejvyšší soud kloní k závěru přijatému
odvolacím soudem, podle něhož účelem časového omezení práva nuceného výkupu
účastnických cenných papírů nebylo zbavit tohoto práva hlavního akcionáře i pro
případ, že po marném uplynutí této lhůty ztratí rozhodný podíl a později jej
znovu nabude.
Tomu také nasvědčuje důvodová zpráva k návrhu zákona o nabídkách převzetí
(posléze přijatého pod číslem 104/2008 Sb.), podle které „v § 183n odst. 3 je
transponován článek 15 odst. 5 směrnice o nabídkách převzetí, byť vzhledem k
širšímu okruhu osob, které naplní definici hlavního akcionáře, je záběr tohoto
paragrafu širší. Upravuje doposud chybně formulovanou tříměsíční lhůtu pro
squeeze-out, a to v souladu se směrnicí pouze ve vztahu ke squeeze-out(u)
vycházejícího z ceny při nabídce převzetí.“
Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že § 183n odst. 3 obch. zák., ve znění účinném do
31. března 2008, je nutno vykládat tak, že nabude-li akcionář rozhodný podíl ve
smyslu § 183i obch. zák., a zanikne-li mu v důsledku marného uplynutí lhůty
upravené v § 183n odst. 3 obch. zák. právo domáhat se svolání valné hromady
podle § 183i obch. zák., vzniká mu toto právo opětovně v případě, že následně
rozhodný podíl (např. v důsledku převodu části účastnických cenných papírů)
ztratí a později jej znovu nabude; lhůta tří měsíců podle § 183n odst. 3 obch. zák. běží opětovně ode dne, kdy hlavní akcionář (znovu) nabyl rozhodný podíl. Uvedený závěr by neplatil v případě, převedl-li by hlavní akcionář část
účastnických cenných papírů na třetí osobu pouze proto, aby mohl následně v
důsledku jejich opětovného nabytí znovu získat rozhodný podíl a obejít tak
důsledky marného uplynutí lhůty upravené v § 183n odst. 3 obch. zák., počítané
od prvního nabytí rozhodného podílu (tedy, jestliže by úkony hlavního akcionáře
směřovaly k obejití § 183n odst. 3 obch. zák.). Podle skutkových závěrů soudů nižších stupňů, jejichž správnost nemůže být v
projednávané věci přezkoumávána [srov. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.], však nebyly zjištěny žádné skutečnosti, svědčící o tom, že by převody
akcií v období mezi 13. říjnem 2006 a 31. lednem 2007 byly hlavním akcionářem
činěny za účelem „prodloužení“ lhůty upravené v § 183n odst. 3 obch. zák. 2) K výkladu § 183j odst. 6 obch. zák. Citované ustanovení ukládá hlavnímu akcionáři, aby společnosti doručil společně
se žádostí podle § 183i odst. 1 obch. zák. (mimo jiné) i znalecký posudek a
rozhodnutí České národní banky podle § 183i odst. 5 obch. zák. Jak však
přiléhavě zdůraznil odvolací soud, doba potřebná k vypracování znaleckého
posudku a následnému správnímu řízení před Českou národní bankou není závislá
pouze na vůli a možnostech hlavního akcionáře. Současně je nutné zohlednit, že
hlavní akcionář zásadně mohl zadat zpracování znaleckého posudku až poté, kdy
nabyl rozhodný podíl, přičemž právo výkupu účastnických cenných papírů podle
právní úpravy účinné do 31. března 2008 prekludovalo (§ 183n odst. 3 obch. zák.). Jakkoliv by tudíž měly být již k žádosti podle § 183i obch. zák. přiloženy
znalecký posudek a rozhodnutí České národní banky, nelze z pouhé skutečnosti,
že žádost byla předložena bez uvedených listin a znalecký posudek spolu s
rozhodnutím České národní banky byly společnosti předloženy až v květnu 2007,
dovozovat, že hlavní akcionář uplatnil právo na svolání valné hromady podle §
183i obch. zák. po uplynutí prekluzivní lhůty podle § 183n odst. 3 obch. zák.
Jestliže byly nedostatky jinak včas uplatněné žádosti podle § 183i obch. zák. o
svolání valné hromady, spočívající v absenci listin předpokládaných v § 183j
odst. 6 obch. zák., následně v rozumné lhůtě odstraněny, bylo právo na svolání
valné hromady uplatněno včas. Zbývá dodat, že naopak patnáctidenní lhůta pro svolání valné hromady podle §
183j odst. 1 obch. zák. začala běžet až ode dne, kdy žádost byla řádně doplněna
o listiny předpokládané v § 183j odst. 6 obch. zák. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho
obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit
nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci
u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.),
dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a
§ 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo zamítnuto a
společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají z odměny zástupce
společnosti za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 3
a § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve
výši 1.000,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu
ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 273,-
Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal
společnosti k tíži navrhovatelky celkem 1.573,- Kč. K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního
tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010,
uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.