29 Cdo 2340/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní
věci navrhovatele V. M., zastoupeného Mgr. Ing. K. P., advokátkou, za účasti
družstva K. bytového družstva, zastoupeného JUDr. I. K., advokátem, o určení
neplatnosti usnesení shromáždění delegátů, vedené u Krajského soudu v Ústí nad
Labem pod sp. zn. 33 Cm 100/2000, o dovolání navrhovatele proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2006, č. j. 7 Cmo 146/2006-149, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2006, č. j. 7 Cmo 146/2006-149
a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. prosince 2005, č. j. 33
Cm 100/2000-124, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. prosince 2005, č. j. 33 Cm 100/2000-124, jímž
tento soud zamítl návrh na určení neplatnosti všech usnesení shromáždění
delegátů K. bytového družstva (dále jen „družstvo“) konaného dne 18. února 2000
(dále jen „shromáždění delegátů“).
Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně i
jeho závěr, že usnesení shromáždění delegátů nejsou neplatná. Shodně se soudem
prvního stupně uzavřel, že orgánem družstva bylo ke dni 18. února 2000
shromáždění delegátů. Námitky proti rozhodnutí shromáždění delegátů navrhovatel
oznámil představenstvu družstva včas. Zabývaje se otázkou charakteru rozhodnutí
přijatých na shromáždění delegátů uvedl, že rozhodnutí shromáždění delegátů
družstva o procedurálních otázkách týkajících se jednání a rozhodování
shromáždění nemusí být uváděna jako body programu v pozvánce na shromáždění
delegátů. Neuvedení těchto procedurálních otázek v pozvánce neznamená, že
shromáždění delegátů o nich nebylo oprávněno jednat a rozhodovat. To platí i
pro rozhodnutí shromáždění delegátů o přerušení jednání, které je rovněž
procedurálním rozhodnutím, navíc reagujícím na okamžitou situaci na členské
schůzi či na shromáždění delegátů.
Odvolací soud zdůraznil, že na předmětném shromáždění byla přijata pouze
rozhodnutí o zrušení jednacího řádu družstva, o přerušení shromáždění a jeho
pokračování dne 18. března 2000 s přesně určeným programem, jakož i o určení
pracovních komisí pro přípravu jednacího řádu, přípravu změn stanov a zkrácení
lhůty pro doručování pozvánek s písemnými materiály. Tato rozhodnutí nelze
považovat za rozhodnutí věcné povahy, proto mohla být přijata a nejsou neplatná
pro rozpor s programem jednání shromáždění delegátů uvedeným v pozvánce.
Odvolací soud nesouhlasil se soudem prvního stupně v závěru o přiměřeném
použití ustanovení 182 odst. 1 a § 185 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen
„obch. zák.“) na danou věc, tedy, že o záležitostech nezařazených na program
shromáždění lze rozhodnout jen za přítomnosti a se souhlasem všech delegátů.
Konalo-li se shromáždění delegátů v roce 2000, ustanovení § 239 odst. 2 a 3
obch. zák. v tehdy platném znění neobsahovalo žádný odkaz na použití jakýchkoli
ustanovení upravujících otázky akciové společnosti či společnosti s ručením
omezeným. Analogické použití ustanovení § 185 odst. 4 obch. zák. pak nepřipadá
v úvahu právě pro výslovnou úpravu konání a jednání shromáždění delegátů v
ustanovení § 239 a násl. obch. zák. v rozhodném znění.
Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že rozhodnutí přijatá na shromáždění
delegátů neměla pro navrhovatele závažné právní důsledky, byť přiměřená
aplikace ustanovení § 131 obch. zák. není na místě s ohledem na znění § 242
obch. zák. v roce 2000. Rozhodnutí o zrušení jednacího řádu, o přerušení
jednání shromáždění, o určení pracovních komisí pro přípravu jednacího řádu,
změny stanov a o zkrácení lhůty pro doručování pozvánek s písemnými materiály
sama o sobě závažné právní důsledky pro navrhovatele mít nemohla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, odkazuje co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, že shromáždění delegátů
bylo nejvyšším orgánem družstva oprávněným vykonávat působnost členské schůze.
Vyjadřuje názor, že usnesení shromáždění delegátů lze považovat za projev vůle
členů družstva vyslovený právními předpisy stanoveným způsobem, a proto se na
takový projev vůle vztahuje vedle úpravy dané ustanovením § 242 obch. zák. i
úprava absolutní neplatnosti podle ustanovení § 39 občanského zákoníku.
Nesouhlasí se závěrem, že procedurální otázky nemusí být uváděny jako body
programu v pozvánce na shromáždění delegátů a obsáhle argumentuje ve prospěch
závěru, že otázky projednávané shromážděním delegátů byly otázkami povahy
věcné, které bylo nutno uvádět v pozvánce na shromáždění. Nadále trvá na
námitce, že přijatá usnesení pro něj měla závažné právní důsledky, a to nejen
pokud jde o jeho funkci předsedy představenstva, ale i zakládajícího člena
družstva. Zároveň nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o nutnosti posuzování
závažnosti následků rozhodnutí přijatých shromáždění delegátů pro jeho osobu.
Dovolatel namítá, že shromáždění delegátů nebylo vůbec oprávněno rozhodovat a
soudy nižších stupňů chybně zhodnotily provedené důkazy týkající se této otázky
a nesprávně vyložily stanovy platné v rozhodné době. Nesouhlasí s aplikací a
výkladem ustanovení § 239 až § 242 obch. zák. tak, jak byl proveden odvolacím
soudem. Zdůrazňuje, že odvolací soud se dostatečně nezabýval jeho tvrzeními a
námitkami uvedenými v odvolání, čímž porušil jeho právo na spravedlivý proces
zaručené článkem 18 Listiny základních práv a svobod a ustanovení § 157 odst. 2
in fine a odst. 3 o. s. ř., podle něhož soud musí své rozhodnutí náležitě
odůvodnit.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno v pořadí první
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustné podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dospěje-li dovolací soud
k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.). Přitom musí jít o takovou právní otázku, která má zásadní význam
nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska
rozhodovací činnosti vůbec (pro jejich judikaturu).
Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a je i
důvodné.
Otázkou, zda členská schůze nebo shromáždění delegátů může projednat a platně
rozhodnout o otázkách, které nebyly na programu uvedeném v pozvánce, se
Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 1. února 2000, sp. zn. 32 Cdo
2637/99, v němž odůvodnil závěr, že každá změna programu členské schůze (nebo
shromáždění delegátů, plní-li působnost členské schůze), která by byla
obcházením povinnosti informovat členy družstva o pořadu členské schůze, tj.
vnesla by do programu členské schůze rozhodování o otázce, o jejímž
projednávání na členské schůzi nebyli členové řádně předem informováni a která
může zasáhnout do jejich členských práv či povinností, je nepřípustná.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že rozhodnutí shromáždění
delegátů o procedurálních otázkách týkajících se jednání a rozhodování
shromáždění nemusí být uváděna jako body programu v pozvánce na shromáždění
delegátů. Tomuto závěru nelze ničeho vytknout. Nesprávným - a rozporným se
závěrem formulovaným ve výše zmíněném rozhodnutí - však dovolací soud shledává
závěr, že právě takováto rozhodnutí procedurální povahy byla shromážděním
delegátů přijata. Za rozhodnutí procedurální povahy totiž lze považovat jen ta,
která se týkají organizace a průběhu konkrétního shromáždění delegátů či
členské schůze, jako je např. volba orgánů shromáždění, rozhodnutí o jeho
přerušení, o způsobu hlasování, není-li určen stanovami, apod. Jde tedy o
rozhodnutí, která nemají obecnou povahu v tom smyslu, že by jimi byla stanovena
pravidla i do budoucna.
Takovým rozhodnutím nepochybně nejsou rozhodnutí o zrušení jednacího řádu, o
ustavení pracovních komisí pro přípravu jednacího řádu, pro přípravu změn
stanov a o zkrácení lhůty pro doručování pozvánek na shromáždění delegátů. Tato
rozhodnutí se netýkají jen jediného shromáždění delegátů a nejde proto o
rozhodnutí procedurální povahy.
Rozhodnutím procedurální povahy je i rozhodnutí o přerušení shromáždění
delegátů a jeho pokračování v jiném termínu. V projednávané věci však není
postaveno najisto, zda rozhodnutí přijaté na návrh p. Zavadila je rozhodnutím o
přerušení shromáždění delegátů nebo rozhodnutím o tom, že bude svoláno nové
shromáždění s jiným programem jednání. Pokud by totiž mělo jít o pokračování
přerušeného shromáždění delegátů, nemohlo by mít jiný program jednání než
shromáždění přerušené, ledaže by v souladu se zákonem došlo k rozšíření
programu tohoto shromáždění. Povinností odvolacího soudu proto bylo vyhodnotit
povahu přijatého usnesení, neboť na ní závisí jeho platnost. Pokud tak
neučinil, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné.
Nejvyšší soud považuje za nesprávný i závěr, podle něhož je vyloučena aplikace
ustanovení § 131 odst. 3 obch. zák. v návaznosti na ustanovení § 242 obch. zák.
Odvolací soud přehlédl, že podle části sedmé, čl. VIII. bodu 17. zákona č.
370/2000 Sb., o změně obchodního zákoníku, pokud bylo přede dnem účinnosti
tohoto zákona zahájeno řízení podle § 131, 183 nebo 242, pokračuje soud v
řízení podle tohoto zákona.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2
části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát
rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně,
proto Nejvyšší soud zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§ 243d odst. 1
část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně
nákladů řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu