USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně V. P., zastoupené Ladislavem Ejemem, advokátem, se sídlem v České Lípě, Eliášova 998/12, PSČ 470 01, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, jednajícímu Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, o zaplacení 306 625 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 130/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2024, č. j. 53 Co 35/2024-170, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala odškodnění v celkové výši 306 625 Kč s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem žalovaného spočívajícím v tom, že v konkursním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 95 K 7/2002 na majetek úpadce Joint Invest Action, k. s. v likvidaci nedošlo k vydání rozhodnutí v přiměřené době. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku dne 6. srpna 2002 v celkové výši 336 559 Kč s příslušenstvím a dosud nebyla vyrozuměna o ukončení konkursního řízení, přičemž se neoficiálně dozvěděla, že bylo rozhodnuto o uspokojení 10,28 % její pohledávky.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 3. listopadu 2023, č. j. 22 C 130/2023-150, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 45 563 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 3. května 2022 do zaplacení (bod I. výroku), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 261 062 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 3. května 2022 do zaplacení z této částky a zákonným úrokem z prodlení z částky 306 625
Kč od 1. dubna 2022 do 2. května 2022 (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).
3. Městský soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku tak, že se žaloba o zaplacení částky 45 563 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. května 2022 do zaplacení zamítá (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
5. Přípustnost dovolání proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn bod I. výroku rozsudku soudu prvního stupně tak, že byl zamítnut požadavek žalobkyně na peněžité zadostiučinění ve výši 45 563 Kč s příslušenstvím, vylučuje § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle označeného ustanovení totiž není dovolání přípustné proti rozsudkům vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V dané věci je přitom předmětem dovolacího řízení výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (konkrétně o částce 45 563 Kč).
6. Dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu taktéž není přípustné, neboť podle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím o nákladech řízení.
7. Na závěr o nepřípustnosti dovolání nemá (nemůže mít) vliv ani (dovolatelem namítané) „nedostatečné“ poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání není přípustné.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2024
Mgr. Milan Polášek předseda senátu