29 Cdo 2403/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc.
JUDr. Ivany Štenglové, a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní
věci navrhovatelů a) Ing. T. V., zastoupeného Mgr. Michalem Poupětem,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 27/1742, PSČ 110 00, a b) Ing. T.
K., zastoupeného JUDr. Josefem Skácelem, advokátem, se sídlem v Praze 2,
Londýnská 674/55, PSČ 120 21, za účasti 1) OKD, a. s., se sídlem v Ostravě,
Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, PSČ 728 30, identifikační číslo
osoby 26863154, a 2) RPG INDUSTRIES SE, se sídlem 199 Arch. Makarios Avenue,
NEOCLEOUS BUILDING, 3030 Limasol, Kypr, obou zastoupených JUDr. Pavlem Dejlem
Ph.D., LL.M, advokátem, se sídlem v Praze-Novém Městě, Jungmannova 24, PSČ
110 00, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 114/2005, o dovolání navrhovatele b) a R. M.,
zastoupeného JUDr. Josefem Skácelem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská
674/55, PSČ 120 21, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. ledna
2010, č. j. 8 Cmo 145/2009-797, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. ledna 2010,
č. j. 8 Cmo 145/2009-797, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. února 2009, č. j. 26 Cm
114/2005-727, určil, že přiměřené protiplnění za 1 kus kmenové akcie emitované
společností OKD, a. s., identifikační číslo 26863154 (dále jen „společnost“),
ISIN: CZ0005100651, o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč v zaknihované podobě, činí
956,10 Kč (první výrok), zamítl návrh na určení, že společnost RPG INDUSTRIES
SE (dále jen „hlavní akcionář“) je povinna poskytnout v souvislosti s
rozhodnutím valné hromady společnosti ze dne 25. července 2005 o přechodu akcií
společnosti ve vlastnictví ostatních akcionářů na hlavního akcionáře, ve smyslu
ustanovení § 183i zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch.
zák.“), oprávněným osobám protiplnění ve výši 4.592,- Kč (druhý výrok) a
rozhodl o nákladech řízení (třetí a čtvrtý výrok) a poplatkové povinnosti
navrhovatelů (pátý výrok).
Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal navrhovatel b/ odvolání, a v
průběhu odvolacího řízení navrhl, aby soud připustil vstup R. M., do řízení.
Návrh odůvodnil tím, že dne 2. června 2009 uzavřel s R. M. smlouvu o postoupení
části (50 %) pohledávky, která vznikne postupiteli „až na základě rozhodnutí
soudu v řízení sp. zn. 26 Cm 114/2005“.
Vrchní soud v Olomouci – odkazuje na ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – ve výroku označeným usnesením
návrhu na vstup R. M. do řízení na straně navrhovatelů nevyhověl, uzavíraje, že
„předmětná pohledávka postupovaná postupní smlouvou dosud neexistuje, nebyly
tak splněny podmínky stanovené pro vstup R. M. na základě postupní smlouvy do
tohoto řízení (§ 107a o. s. ř.)“.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatel b/ a R. M. dovolání,
namítajíce, že jsou dány dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm.
b/ o. s. ř., tedy, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení
věci, a navrhujíce, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil.
Dovolatelé poukazují na to, že navrhovatel b/ má pohledávku za společností a
hlavním akcionářem a v souladu s ustanovením § 524 zákona č. 40/1964 S.,
občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) je „oprávněn (i bez souhlasu
dlužníka) svoji pohledávku postoupit (písemnou smlouvou) jinému“. Postoupení
části pohledávky navrhovatele b/ na R. M. bylo odvolacímu soudu doloženo
postupní smlouvou, ve které je postoupená část pohledávky „jednoznačně určena“.
Postupovaná část pohledávky přitom „není pohledávkou, jejíž postoupení by bylo
zákonem vyloučené“.
Dovolatelé zdůrazňují, že odvolací soud při svém rozhodování „zřejmě pochybil,
pokud s návrhem navrhovatele b/ ze dne 27. srpna 2009 zacházel jako s návrhem
na uplatnění procesního nástupnictví při singulární sukcesi ve smyslu
ustanovení § 107a o. s. ř.“ Podle dovolatelů měl odvolací soud s uvedeným
návrhem zacházet „jako s návrhem (oznámením ve smyslu ustanovení § 94 odst. 1
o. s. ř.) o tom, že je zde osoba (R. M.), o jejíchž právech nebo povinnostech
má být v řízení jednáno“.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a je i
důvodné.
Řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění podle ustanovení § 183k obch.
zák. je uvedeno mezi spory vypočtenými v ustanovení § 9 odst. 3 písm. g/ o. s.
ř., a spadá tudíž mezi tzv. řízení o některých otázkách obchodních společností
podle ustanovení § 200e o. s. ř. V těchto věcech se účastenství řídí
ustanovením § 94 odst. 1 větou první o. s. ř. (§ 200e odst. 3 věta první o. s.
ř.).
Jak Nejvyšší soud uzavřel v usnesení ze dne 30. ledna 2008, sp. zn. 29 Cdo
4554/2007 (jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu),
ustanovení § 107a o. s. ř. je použitelné pouze ve sporném řízení a v řízení ve
věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem (srov. § 250b odst. 2 o. s. ř.).
V řízení, v němž se účastenství řídí ustanovením § 94 odst. 1 o. s. ř., se
případná hmotněprávní sukcese se projeví bez dalšího v okruhu účastníků řízení,
neboť účastenství je tu přímo spjato s tím, o čí práva nebo povinnosti má v
řízení jít.
Nastala-li v průběhu tzv. nesporného řízení (jímž jsou i řízení vymezená v
ustanovení § 200e o. s. ř.) právní skutečnost, s níž je spojen převod nebo
přechod práva či povinnosti, o něž v řízení jde, nepoužije se ustanovení § 107a
o. s. ř., ať už v řízení před soudem prvního stupně nebo v řízení odvolacím, a
soud nevydá rozhodnutí podle ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. Zjistí-li
takovou skutečnost (nebo je-li soudu oznámena některým z účastníků) pokračuje v
řízení s procesním nástupcem dosavadního účastníka poté, kdy o pokračování v
řízení s procesním nástupcem uvědomí účastníky i procesního nástupce přípisem
či usnesením o vedení řízení podle § 167 o. s. ř. V této situaci není na místě
ani postup podle § 94 odst. 3 o. s. ř., neboť uvedené ustanovení se vztahuje na
případy, kdy někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení
jednáno, se neúčastní řízení (ač tomu tak mělo být) od jeho zahájení.
Jelikož napadené usnesení není správné a dovolací důvod uvedený v ustanovení §
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud usnesení
odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. zrušil a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s.
ř.).
V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že právo na zaplacení přiměřeného
protiplnění v případě nuceného výkupu účastnických cenných papírů vzniká jejich
vlastníkům v souladu s ustanovením § 183m odst. 2 obch. zák. již při splnění
tam vymezených podmínek. V rozhodnutí, kterým bylo podle ustanovení § 183k
obch. zák. přiznáno právo na jinou výši protiplnění, soud pouze deklaruje, jaká
výše protiplnění je přiměřená; toto rozhodnutí tudíž nemá konstitutivní povahu.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část
věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009), se podává z bodu 12., části
první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. listopadu 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu