29 Cdo 2435/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelů a) Ing. L. V., b) Ing. V. R., c) DAY s. r. o., se sídlem v Praze 7, Jateční 13, identifikační číslo 25 74 10 98, d) Ing. T. H., a e) Ing. B. H., všech zastoupených Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, za účasti 1) Bižuterie Česká Mincovna a. s., se sídlem v Jablonci nad Nisou, U Přehrady 3204/61, PSČ 466 23, identifikační číslo 00 01 25 72 a 2) JABLONEX GROUP a. s., se sídlem v Jablonci nad Nisou, Palackého 3145/41, PSČ 466 37, identifikační číslo 46 71 15 38, zastoupené JUDr. Josefem Vejmelkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Italská 27, PSČ 120 00, o neplatnost usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, pod sp. zn. 37 Cm 123/2004, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2008, č. j. 14 Cmo 85/2007 – 202, takto:
Výrok II. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. února 2010, č. j. 29 Cdo 2435/2008 – 235 se opravuje tak, že správně zní: Dovolatelé jsou povinni zaplatit JABLONEX GROUP a. s. společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč do rukou jejího zástupce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
V písemném vyhotovení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. února 2010, č. j. 29 Cdo 2435/2008 – 235, došlo ke zřejmé nesprávnosti, když ve výroku tohoto usnesení byla uvedena chybně částka „6.210,- Kč“, když správně měla být uvedena částka „4.860,- Kč“. Nejvyšší soud České republiky proto podle ustanovení § 164 o.s.ř. za použití § 243c odst. 1 občanského soudního řádu, vydal usnesení, jímž výši částky ve výroku svého rozhodnutí opravil. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. května 2010 doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali všichni navrhovatelé dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., co do dovolacího důvodu namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Dovolatelé poměrně obsáhle kritizují právní úpravu převodu obchodního jmění na hlavního akcionáře obsaženou v obchodním zákoníku a občanském soudním řádu a snášejí důvody pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně. Poukazují na rozpor s komunitárním právem, zejména s tzv. Třetí směrnicí o fúzích akciových společností.
Nástupnická společnost ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí. Navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto. Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Z citovaných ustanovení vyplývá, že rozhodl-li soud prvního stupně o zastavení řízení z jiného důvodu než podle § 104 odst. 1 nebo § 107 odst. 5 o. s. ř. (například z důvodu nedostatku podmínky řízení, který sice lze odstranit, jež se však odstranit nepodařilo), nelze usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, dovoláním napadnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Cdo 545/2008 které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). O takový případ jde i v projednávané věci, neboť odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který zastavil řízení podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. pro neodstranění odstranitelného nedostatku podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 19/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání pak nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu
o tom, že dovolání je přípustné (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.]. O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů odmítl a nástupnické společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení § 7 písm. g) , § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 16 odst. 2, vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 7.500,- Kč. Po snížení o 50% ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 této vyhlášky (advokát společnosti učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 3.750,- Kč. Spolu s režijním paušálem, určeným podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částkou 300,- Kč, náleží žalobkyni 4.050,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 810,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal nástupnické společnosti k tíži dovolatelů částku 4.860,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu