Nejvyšší soud Usnesení občanské

29 Cdo 2492/2007

ze dne 2007-07-24
ECLI:CZ:NS:2007:29.CDO.2492.2007.1

29 Cdo 2492/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně K., s. r. o., proti žalovaným 1) Mgr. N. B., zastoupené advokátem, 2) D. a. s., zastoupené advokátem, a 3) V. B., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 10,950.875,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 Cm 261/97, o dovolání Č. k. a., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. února 2007, č. j. 2 Cmo 217/2005-301, takto:

Dovolání se zamítá.

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení § 107 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - rozhodl, že v řízení bude jako se žalobkyní pokračováno s Č. k. a. (dále jen „agentura“), neboť původní žalobkyně K., s. r. o. zanikla výmazem z obchodního rejstříku k 31. srpnu 2006 poté, kdy byla zrušena s převodem obchodního jmění na jejího jediného společníka - agenturu, a to na základě smlouvy o převzetí jmění uzavřené podle ustanovení § 153c obchodního zákoníku.

Proti usnesení odvolacího soudu podala agentura dovolání, v němž namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže uzavřel, že v řízení bude nadále pokračováno s ní, neboť pohledávky za žalovanými nebyly součástí smlouvy o převodu jmění uzavřené mezi žalobkyní a agenturou. Ze spisu plyne, že žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. prosince 2002 své pohledávky za žalovanými Ing. M. F.. Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.

Podle ustanovení § 107 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejich práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (odstavec 4).

Pro věc podstatné je, že původní žalobkyně (K., s. r. o.) až do svého zániku výmazem z obchodního rejstříku (31. srpna 2006) setrvala na podané žalobě, ač sama oznámila odvolacímu soudu - jak patrno ze spisu - že v průběhu odvolacího řízení postoupila pohledávku za žalovanými Ing. M. F. (který nedal souhlas se svým vstupem do řízení v režimu ustanovení § 107a o. s. ř., takže návrh podle § 107a o. s. ř. nebyl podán).

Původní žalobkyně k 31. srpnu 2006 zanikla výmazem z obchodního rejstříku poté, co nastala skutečnost, se kterou právní předpisy spojují přechod jejích práv a povinností na universálního sukcesora - agenturu. Touto skutečností byl převod obchodního jmění původní žalobkyně na jejího jediného společníka - agenturu.

Agentura tak vstoupila do procesních práv původní žalobkyně i v těch sporech, které její právní předchůdkyně vedla i poté, co práva těmito spory uplatňovaná postoupila někomu jinému (zde Ing. M.. F.). V tomto ohledu nejde o pochybení soudu, nýbrž o procesní nedbalost původní žalobkyně, za kterou případně ponese odpovědnost její universální sukcesor.

Jinak řečeno, proti rozhodnutí soudu podle § 107 o. s. ř. se ten, koho soud určil procesním nástupcem zaniklého žalobce (právnické osoby) nemůže úspěšně ubránit tvrzením, že původní žalobce před svým zánikem postoupil vymáhanou pohledávku jiné osobě; podstatné je, že ona jiná osoba nevstoupila do řízení (ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř.) namísto původního žalobce.

Nejvyšší soud proto dovolání jako neopodstatněné podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2007

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu