Rozsudkem ze dne 27. února 2014, č. j. 36 Cm 42/2012-71, zamítl Krajský soud v
Brně žalobu (podanou 24. dubna 2012), kterou se žalobce (správce konkursní
podstaty úpadce CHEMOPHARMA, a. s.) domáhal vůči žalovanému (REALITY - X52 CZ
s. r. o.) zaplacení částky 6.337.783 Kč se 7,75% úrokem z prodlení za dobu od
1. března 2012 do zaplacení (bod I. výroku) a uložil žalobci zaplatit
žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 136.640 Kč (bod II. výroku). K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem:
1/ Změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé tak, že
žalobě zcela vyhověl (první výrok). 2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem
prvního stupně částku 127.080 Kč (druhý výrok). 3/ Uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení
částku 41.092 Kč (třetí výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a
odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci) a dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř
(tedy, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle
obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) a požaduje, aby
Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (znění účinném od
1. ledna 2013 do 31. prosince 2013) se podává z bodu 7., článku II, zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a z bodu 2., článku II, části
první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dovolatel (ač se mu v napadeném rozhodnutí dostalo správného poučení o
dovolání) zjevně opírá přípustnost dovolání i tvrzené dovolací důvody o
zastaralé (v jeho věci nepoužitelné) znění občanského soudního řádu (znění
účinné do 31. prosince 2012). To je patrno již z toho, že ustanovení § 237 o. s. ř. v rozhodném znění se nečlení na odstavce (není zde žádné ustanovení § 237
odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jakož i z toho, že pro věc rozhodné znění
občanského soudního řádu zná pouze jeden způsobilý dovolací důvod (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., podle kterého dovolání lze podat pouze z
důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci). Skutkový dovolací důvod (známý z ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., ve
znění účinném do 31. prosince 2012) občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 neobsahuje. Nejvyšší soud pak odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v
dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Podle ustanovení § 241a odst.
2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dle ustanovení § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je
dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této
věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace
textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Jiný výklad by vedl k
absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je
ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací
důvod. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách
Nejvyššího soudu. Srov. ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna
2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze
dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání
podle § 237 o. s. ř. (v rozhodném znění), se z dovolání (posuzováno podle jeho
obsahu) nepodává právě proto, že dovolání pracuje s nesprávným zněním
občanského soudního řádu a tedy i s chybným úsudkem, že dovolání je přípustné
bez dalšího dle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, čímž
žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve
smyslu § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996
Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (vyjádření k dovolání ze dne
25. května 2015). Tarifní hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v
dovolacím řízení, tvoří částka 6.337.783 Kč, z níž mimosmluvní odměna činí
33.660 Kč.
S náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za 1
úkon právní služby ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve
výši 7.131,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak jde celkem o částku 41.091,60 Kč,
kterou Nejvyšší soud přiznal žalobci k tíži žalovaného. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.