Nejvyšší soud Rozsudek obchodní

29 Cdo 2564/2000

ze dne 2001-11-08
ECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2564.2000.1

29 Cdo 2564/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava

Galluse v právní věci žalobkyně P.s. , a. s. zastoupené advokátem, proti

žalované U., společnost s ručením omezeným, zastoupené advokátem, o zaplacení

1,317.750,90 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 640/95, o

dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března

2000, č.j. 4 Cmo 45/98 - 92, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Krajského

obchodního soudu v Praze (nyní Městský soud v Praze) ze dne 7. listopadu 1997,

č.j. 47 Cm 640/95-69 tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku

290.795,70 Kč (bod I. 1. výroku) a ve zbývající části 1,026.955,20 Kč

žalobu zamítl (bod I. 2. výroku). Současně přiznal žalované poměrnou část

náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního

stupně, který žalobu znějící na částku 1,409.797,10 Kč (představující jednak

nedoplatek ceny rekultivačních prací v částce 1,317.750,90 Kč podle smlouvy o

dílo č. Z 1047 a faktury č. 250396 a jednak úroky z prodlení v

částce 92.047 Kč) zamítl v rozsahu částky 1,317.750,90 Kč a v rozsahu

požadovaných úroků z prodlení řízení zastavil pro částečné

zpětvzetí žaloby, shledal odvolací soud žalobní nárok na zaplacení ceny

díla za důvodný do částky 290.795,70 Kč. Při posouzení výše

oprávněného nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla vzal odvolací

soud v úvahu smluvní ujednání o ceně díla, o zjišťování objemu prací a o

odpočtu nákladů hrazených objednatelem - žalovanou. Při výpočtu přiznané

částky odvolací soud vyšel z měsíčního souhrnu výkonů bagru za červenec 1994,

vyhotoveného na podkladě objednatelem potvrzených denních záznamů a

prokazujícího naložení 4.880 fůr po 5 m3 rostlé zeminy a ze sjednané ceny 28,-

Kč za jeden m3. K nákladům spočívajícím v práci buldozeru a dalších strojů

nepřihlédl, neboť práce buldozerem již byla zahrnuta ve sjednané ceně díla a

výkony jiných strojů nebyly ve smlouvě sjednány. Z platby v částce 73.117,- Kč,

o které žalovaná tvrdila, že ji žalobkyni zaplatila na cenu díla, odečetl

odvolací soud od ceny díla pouze částku 31.373,- Kč, neboť ve zbývajícím

rozsahu nebylo zřejmé, na jaký učet a z jakého důvodu byla poskytnuta. Ke všem

skutkovým zjištěním dospěl odvolací soud z důkazů provedených před soudem

prvního stupně, přičemž uvedl, že soud prvního stupně řádně provedl všechny

navržené důkazy. Současně odvolací soud konstatoval procesní nástupnictví, ke

kterému došlo na straně žalobkyně v průběhu odvolacího řízení, kdy původní

žalobkyně G.- G., a. s., se sídlem v P., zanikla rozdělením bez likvidace na

tři nové akciové společnosti, přičemž právním nástupcem ohledně pohledávky,

která je předmětem sporu, se stala P.s., a. s.

Dovoláním napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu pouze v rozsahu 1.bodu I.

výroku, jímž byla zavázána zaplatit žalobci částku 290.795,70 Kč. Přípustnost

dovolání spatřovala v naplnění podmínek ust. § 238 odst. 1 písm. a) občanského

soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), za dovolací důvod označila důvod

uvedený v ust. § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Vytýkala odvolacímu

soudu, že při zjišťování výše nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla

nepřihlédl k důkazům o způsobu přemístění zeminy, tj. k denním záznamům

nákladních automobilů, které vytěženou skrývku odvážely na určenou skládku a k

objemu skrývkových prací 7.417 m3, určenému geodetickou metodou, jak vyplynulo

z potvrzení hlavního důlního měřiče ze dne 19. 4. 1995. Dále dovolatelka

poukázala na nesprávný postup odvolacího soudu, když do ceny prací nezapočetl

celou částku Kč 73.170,-, kterou zaplatitla žalobkyni na cenu díla a shrnula,

že odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy

prokázány. Proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v

napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně

požádala o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.

Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zák. č. 30/2000 Sb., kterým se mění

zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších

předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu

vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou

podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve

znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání je přípustné podle ust. § 238 odst. 1 písm a) o. s. ř., neboť bylo

podáno proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl změněn

rozsudek soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném

rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným

dovolacím důvodem podle ust. § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. včetně toho,

jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. § 242 odst. 3 věta prvá o. s. ř.).

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve

smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. rozumět výsledek hodnocení

důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s.

ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo

přednesů nevyplynuly a ani jinak nevyšly najevo, protože soud pominul rozhodné

skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení

najevo, nebo protože v hodnocení důkazů popř. poznatků, které vyplynuly z

přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti

(důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logicky rozpor,

nebo který odporuje ustanovením § 133 a § 134 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá

oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností,

které byly významné pro posouzení věcí z hlediska hmotného práva.

V bodě VII. Smlouvy o dílo č. Z 1047, nadepsaného „ Cena prací“, si strany

sjednaly sazbu 28,- Kč/m3 sestávající z částek 14 Kč/ m3 za odvoz, 6,40 Kč/ m3

za nakládku a 7,60 Kč/m3 za práci buldozeru. Z bodu IV.

3. smlouvy pak nepochybně vyplývá, že jako podklad pro fakturaci ceny díla

měly sloužit denní výkazy práce rypadla (v daném případě bagru) potvrzené

zmocněným pracovníkem objednatele. Těmito smluvními ujednáními došlo ke způsobu

určení ceny díla ve smyslu ustanovení § 536 odst. 3 obchodního zákoníku, a

proto při posuzování ceny díla bylo třeba vycházet pouze z tohoto sjednaného

způsobu jejího určení, nikoli z jiných skutečností. Proto odvolací soud

nepochybil, když při zjištění výše oprávněného nároku žalobkyně

vycházel pouze z denních záznamů (jejich měsíčního souhrnu) výkonů bagru a

když nepřihlédl k jiným (z hlediska sjednaného způsobu určení ceny díla

nerozhodným) skutečnostem namítaným dovolatelem, tedy k denním výkazům

nákladních automobilů odvážejících zeminu na skládku resp. k objemu skrývkových

prací určenému geodetickou metodou.

Nepřihlédne-li odvolací soud k důkazům o skutečnostech, jež jsou pro posuzovaný

nárok z hlediska hmotného práva, resp. smluvních ujednání účastníků,

nerozhodná, nelze dospět k závěru, že pominul rozhodné skutečnosti, vyplývající

z provedených důkazů.

Dovolatelka sice vytýkala odvolacímu soudu, že proti ceně prací nezapočetl

celou částku Kč 73.117,-, kterou měla zaplatit žalobkyni, neuvedla však, na

základě kterých skutečností vyplývajících z provedených důkazů tak měl učinit

resp. v jakém směru pochybil při hodnocení důkazů, na

nichž postavil svůj skutkový závěr. Ani v tomto případě neshledal Nejvyšší soud

naplnění uplatněného dovolacího důvodu.

Dovolacím důvodem podle ust. § 241 odst. 3 c) o. s. ř. lze totiž napadnout

výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat

– jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze

způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné

pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že

hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek z jiných než

z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že rozhodnutí

odvolacího soudu je správné, a proto dovolání podle ust. § 243b odst. 1, věty

před středníkem, o. s. ř. zamítl. Důvody pro odložení vykonatelnosti napadeného

rozhodnutí podle ust. § 243 o. s. ř. dovolací soud neshledal.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst.

1, odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaná neměla v dovolacím

řízení úspěch a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. listopadu 2001

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.

předsedkyně senátu