29 Cdo 2633/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce B. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kovářem, advokátem, se sídlem v Praze 4, V Horkách 9/1388, PSČ 140 00, proti žalovanému MUDr. J. Ř., zastoupenému JUDr. Ivanou Velíškovou, advokátkou, se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 287, PSČ 511 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 323/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2011, č. j. 9 Cmo 295/2010-122, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho advokáta.
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 19. května 2010, č. j 39 Cm 323/2009-80, jímž Krajský soud v Hradci Králové zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 21. července 2009, č. j. 39 Cm 323/2009-18, kterým původně uložil žalovanému zaplatit (společně a nerozdílně s O. K., jemuž byla tato povinnost uložena směnečným platebním rozkazem téhož soudu ze dne 29. května 2007, č. j. 39 Sm 88/2007-21) žalobci částku 1,000.000,- Kč s 6% úrokem od 21. února 2007 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 3.333,- Kč a náhradu nákladů řízení.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. § 10, § 32 odst. 1, § 69, § 75 bod 5., § 76 odst. 1 a § 77 odst. 1 a 3 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) – přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého směnka, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhá, je neplatná, neboť v době jejího vystavení neobsahovala označení remitenta (tj. uvedení jména toho, komu nebo na jehož řad má být podle směnky placeno).
V řízení přitom bylo prokázáno, že osoby podepsané na směnce neměly v úmyslu vystavit ani blankosměnku s chybějícím označením remitenta, když výstavce směnky (O. K.) ani žalovaný jako směnečný rukojmí neuzavřeli se žalobcem dohodu o vyplnění blankosměnky a vystavenou listinu považovali za směnku úplnou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7.
března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jakkoli dovolatel avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti nesouhlasí s hodnocením důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů, tj. polemizuje se závěrem, podle něhož žalovaný v řízení prokázal, že mezi ním (jako směnečným rukojmím), výstavcem a žalobcem nebyla při vystavení směnky uzavřena dohoda o udělení vyplňovacího práva, na jejímž základě by byl žalobce oprávněn doplnit do směnky chybějící údaj remitenta.
Uplatňuje tak (posuzováno podle obsahu) dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze. Jelikož dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 dost. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalovanému nahradil náklady dovolacího řízení v celkové výši 12.360,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst.
1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí 10.000,- Kč, z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 2.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. srpna 2011
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu