29 Cdo 2641/99
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobce: M. J., zast. advokátem, proti žalovaným: 1) W. S., v.o.s., a 2) Dr. M. W., o 39.500,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 68/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 1999, č.j. 19 Co 289/99 - 149, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Výše uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19.října 1998 sp. zn. 17 C 68/95, jako soudu prvního stupně, ve výroku ve věci samé. Odvolací soud nepřipustil proti svému rozhodnutí dovolání. Částečně změněn byl pouze výrok o nákladech řízení.
Obvodní soud pro Prahu 6 řízení v části, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 2.500,-Kč, zastavil a žalobu s návrhem že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 7.500,-Kč a částku 29.500,-Kč, zamítl. Současně rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit oběma žalovaným náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 10.000,-Kč původně proti žalovanému označenému W. S., v.o.s., na základě smlouvy o dílo, která spočívala v provedení analytických a softwarových prací pro v.o.s. W. S., v ceně 60.000,-Kč. Z ní obdržel pouze 50.000,-Kč, s tím, že dílo nebylo předáno včas a úplně provedené. Částky 29.500,-Kč se žalobce domáhal z důvodu bezdůvodného obohacení, neboť prováděl činnosti, které nebyly předmětem smlouvy o dílo a za ně nedostal zaplaceno vůbec. Do výše částky 2.500,- Kč vzal žalobce v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobu zpět. V průběhu řízení žalobce opravil IČO v.o.s. W. S. . a dále navrhl přistoupení M. W. na straně žalované (kromě v.o.s. W. S. existuje ještě sdružení W. S., jehož je 2. žalovaný - Dr. W. - účastníkem).
Odvolací soud dospěl k závěru, že co do částky 29.500,-Kč je žaloba nedůvodná, protože veškeré práce, které žalobce prováděl (služba Hot-line, tvorba dealerských testů a působení na pracovištích smluvních partnerů), byla s tvorbou díla tak úzce spojena, že samostatně ani být vykonána nemohla. Co do částky 7.500,-Kč odvolací soud posoudil žalobu jako nedůvodnou z důvodu toho, že žalobce neodevzdal dílo včas a v požadované kvalitě.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas dovolání. Důvodnost dovolání spatřuje v ustanovení § 241 odst. 3 písm. a/, b/, c/ a d/ o.s.ř. O přípustnosti dovolání se nezmiňuje.
Rozhodnutí odvolacího soudu dovolatel vytýká, že v řízení vystupoval účastník (sdružení W. S.), který neměl způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř. Jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatel jednak v tom, že protokolace nalézacího soudu je takového charakteru, že nemohla být řádným podkladem pro rozhodnutí, ale také v tom, že se odvolací soud neseznámil s právním předpisem o cash-flow. Odvolací soud dále neprovedl důkazy, které mu dovolatel navrhoval. Oporu v provedeném dokazování nemá tvrzení odvolacího soudu o tom, že činnost, kterou žalobce prováděl mimo smlouvu o dílo, byla s tvorbou díla tak úzce spojena, že samostatně ani být vykonána nemohla, a proto spadá pod režim smlouvy o dílo. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování i v případě, když dovodil, že nebylo prokázáno, kdo se bezdůvodně obohatil a o kolik, přestože žalovaný Dr.W. vypověděl, že provedené práce byly zákazníkům fakturovány a zaplaceny. Odvolací soud nesprávně právně posoudil otázky týkající se smlouvy o dílo. Nesprávně byly posouzeny dovolatelem provedené práce, jakožto součást smlouvy o dílo, ačkoli šlo o jednotlivé dohody o provedení práce, uzavřené vždy ad hoc ústně.
Chybným je rovněž právní posouzení uzavřené smlouvy o dílo, kdy odvolací soud konstatuje, že má za pasivně legitimovaného v této věci jen žalovaného Dr. W. s identifikačním číslem, které je odlišné od identifikačního čísla Dr. W. jako soukromého podnikatele.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání bylo v daném případě sice podáno včas, subjektem k tomu oprávněným, tj. účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.) a splňuje obsahové i formální znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 věty prvé o.s.ř., je však v dané věci nepřípustné.
Dovolací soud se nejdříve zabýval důvodem uvedeným v § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve spojitosti s námitkou žalobce, že v řízení vystupoval účastník, který neměl způsobilost být účastníkem řízení, když v řízení vystupoval jako účastník Dr. W. i jménem Sdružení W. S., které nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.
Námitka žalobce, že v řízení vystupoval účastník, který nemá způsobilost být jeho účastníkem ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., není oprávněná, když Sdružení W. S. vůbec nebylo účastníkem řízení, takže ve vztahu k němu nelze klást otázku způsobilosti být účastníkem řízení. Účastníkem řízení byl druhý žalovaný jako fyzická osoba - podnikatel, nikoliv sdružení ve smyslu § 829 a násl. obč. zák.
Žádné další důvody přípustnosti podle ust. § 237 odst. 1 ze spisu nevyplývají a dovolatel je ani netvrdí.
V posuzovaném případě odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a dovolání proto nemůže být přípustné ani podle ust. § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., poněvadž podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí obdobně ust. § 238 odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle něhož není dovolání přípustné v obchodních věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000,- Kč.
Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je - aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), a aniž se mohl zabývat jeho případnou důvodností - podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věta první per analogiam v návaznosti na § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o.s.ř. Žalobce jako dovolatel zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, žalovanému podle spisu náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. června 2000
JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková