29 Cdo 2648/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelů a/ C. M., a b/ Ing. P. M., obou zastoupených JUDr. Tomášem Pitrou,
advokátem, se sídlem v Praze 1, Žatecká 41/4, PSČ 110 00, za účasti společnosti
1/ VBCS Beteiligungsverwaltung Ges. m. b. H., se sídlem ve Vídni, Renngasse 1/
Freyung, 1013, Rakouská republika, a 2/ CHATHAM s. r. o., se sídlem v Praze 1,
Královodvorská 1081/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26184605, obou
zastoupených Mgr. Ing. Lucií Brejškovou, advokátkou, se sídlem v Nové Vsi pod
Pleší, Spojovací 345, PSČ 262 04, o určení vlastnického práva k obchodním
podílům, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 41/2012, o dovolání
společností VBCS Beteiligungsverwaltung Ges. m. b. H. a CHATHAM s. r. o. proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2013, č. j. 7 Cmo
416/2012-124, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2013, č. j. 7 Cmo
416/2012-124, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 7. srpna 2012, č. j. 72 Cm 41/2012-108, Městský soud v Praze
zastavil řízení v projednávané věci (výrok I.), rozhodl, že navrhovatelům se po
právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč (výrok
II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením
změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení ve věci návrhu o určení
vlastnického práva k obchodním podílům ve společnosti CHATHAM s. r. o. (dále
jen „společnost“) nezastavuje, navrhovatelům se soudní poplatek ve výši 1.000,-
Kč nevrací a navrhovatelé nejsou povinni zaplatit náklady řízení ve výši
13.600,- Kč. Soudy vyšly z toho, že:
1/ Dne 18. května (správně 13. května) 2001 uzavřeli navrhovatelé s
Österreichische Volksbanken AG (dále jen „banka“) smlouvu o úvěru na nákup
nemovitostí v P. Jednou z forem zajištění tohoto úvěru měl být i zajišťovací
převod obchodních podílů obou navrhovatelů ve společnosti na správce
jmenovaného bankou - společnost VBCS Beteiligungsverwaltung Ges. m. b. H. -
realizovaný prostřednictvím smlouvy o převodu obchodních podílů (zajišťovací
smlouvy) ze dne 18. května 2001. 2/ Následně dne 6. listopadu 2001 uzavřeli navrhovatelé s VBCS
Beteiligungsverwaltung Ges. m. b. H. další smlouvu o převodu svých obchodních
podílů ve společnosti. Rejstříkový soud zapsal - na základě této smlouvy -
změnu v osobách společníků v obchodním rejstříku. Soud prvního stupně uzavřel, že v projednávané věci není dána pravomoc českých
soudů, neboť z článku 12 smlouvy o převodu obchodních podílů z navrhovatelů na
VBCS Beteiligungsverwaltung Ges. m. b. H. (jde o smlouvu ze dne 18. května
2001) vyplývá, že jakékoliv spory z této smlouvy nebo v souvislosti s ní nebo s
jejím porušením budou s konečnou platností řešeny v souladu s Pravidly
rozhodčího a smírčího řízení Mezinárodního rozhodčího centra Hospodářské komory
ve Vídni třemi rozhodci jmenovanými v souladu s těmito pravidly. Odvolací soud naproti tomu uzavřel, že české soudy mají pravomoc ve věci
rozhodnout, neboť projednávaná věc nemůže být podle českého práva podrobena
rozhodčí smlouvě. Uvedl, že jde o řízení podle § 9 odst. 3 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řídící se § 200e
o. s. ř. a spadající mezi řízení nesporná (§ 120 odst. 2 o. s. ř.), jejichž
povaha nepřipouští možnost skončit řízení soudním smírem (§ 99 odst. 1 o. s. ř.), a nelze tedy ani platně uzavřít rozhodčí smlouvu (§ 2 odst. 2 zákona o
rozhodčím řízení). Společnosti VBCS Beteiligungsverwaltung Ges. m. b. H. a CHATHAM s. r. o. napadly rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož
přípustnost opírají o ustanovení § 237 o. s. ř., uplatňujíce přitom dovolací
důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhujíce, aby rozhodnutí odvolacího soudu
bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelky nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož si smluvní
strany smlouvy o převodu obchodního podílu nejsou oprávněny sjednat rozhodčí
doložku, která by se aplikovala na veškeré spory z dané smlouvy včetně sporů o
její platnost, neboť jejich povaha nepřipouští možnost skončit řízení soudním
smírem. Mají za to, že všechny podmínky pro arbitrabilitu projednávané věci
jsou splněny. Poukazujíce zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 1222/2005 (uveřejněný pod číslem 103/2008 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek; dále jen „R 103/2008“), s nímž je dle jejich názoru rozhodnutí
odvolacího soudu v rozporu, jakož i na odbornou literaturu, dovolatelky
namítají, že arbitrabilní jsou též majetkové spory mezi společníky obchodních
společností týkající se práv a povinností souvisejících s jejich majetkovou
účastí ve společnosti, které vedou buď vůči sobě navzájem, nebo ve vztahu ke
společnosti. Z judikatury Nejvyššího soudu pak lze dle jejich názoru též dovodit, že
rozhodčí doložku lze sjednat i ve smlouvě o převodu obchodního podílu; zároveň
z ní nevyplývá žádný zákaz jejího sjednání v případě zajišťovacího převodu
práva. Dle dovolatelek jde v projednávané věci o majetkový spor o platnost smlouvy o
převodu obchodního podílu, tedy nejde o nesporné řízení (§ 120 odst. 2 o. s. ř.), ale jde o nárok, s nímž mohou účastníci disponovat (§ 99 odst. 1 o. s. ř.)
a ohledně kterého mohou uzavřít smír. Připouští-li povaha věci uzavření smíru,
lze v dané věci uzavřít též rozhodčí doložku. Navrhovatelé ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání je nepřípustné, neboť
„dovolací důvod CHATHAM a VBCS nelze podřadit pod žádné z ustanovení § 237 o. s. ř.“, a navrhují, aby dovolání bylo odmítnuto.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení
otázky pravomoci soudu v projednávané věci odchýlil od dosavadní judikatury
dovolacího soudu. Dovolání je i důvodné.
Podle § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. krajské soudy dále rozhodují v obchodních
věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z právních vztahů mezi obchodními
společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i
mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se
účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy z nabídky
převzetí nebo z nesplnění nabídkové povinnosti, o vztahy z výkupu účastnických
cenných papírů, o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská
práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění
(přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b/.
Z ustanovení § 200e odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že pro řízení ve věcech uvedených
v § 9 odst. 3 písm. b), d) až g) a w) je příslušný krajský soud, u něhož je
obchodní společnost, družstvo nebo jiná právnická osoba zapsána v obchodním
rejstříku, v rejstříku obecně prospěšných společností nebo v nadačním
rejstříku. Jde-li o osobu, která se do těchto rejstříků nezapisuje, je
příslušný krajský soud, který rozhoduje v obchodních věcech, v jehož obvodu má
tato osoba svůj obecný soud.
Podle § 120 odst. 2 o. s. ř. ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez
návrhu, jakož i v řízení o povolení uzavřít manželství, v řízení o určení a
popření rodičovství, v řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k
jeho osvojení, v řízení o osvojení, v řízení o jmenování rozhodce nebo
předsedajícího rozhodce, v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, v řízení
o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, v řízení o jednostranném zvýšení nájemného
z bytu, v řízení o zákonnosti zajištění cizince a o jeho propuštění a v řízení
o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob
(§ 200e) je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového
stavu, než byly účastníky navrhovány.
Podle § 99 odst. 1 věty první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou
účastníci skončit řízení soudním smírem.
Z ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu
rozhodčích nálezů, vyplývá, že rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže
strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír.
Podle článku II. Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřené 10.
června 1958 v New Yorku (uveřejněné v příloze vyhlášky č. 74/1959 Sb.) platí,
že:
1. Každý Smluvní stát uzná písemnou dohodu, podle níž se strany zavazují
podrobit rozhodčímu řízení všechny nebo některé spory, které mezi nimi vznikly
nebo mohou vzniknout z určitého právního vztahu či mimosmluvního, týkajícího se
věci, jež může být vyřízena rozhodčím řízením.
2. Pojem "písemná dohoda" zahrnuje rozhodčí doložku ve smlouvě nebo rozhodčí
smlouvu, podepsanou stranami nebo obsaženou ve výměně dopisů nebo telegramů.
3. Soud Smluvního státu, u něhož byla podána žaloba v záležitosti, o níž strany
uzavřely dohodu ve smyslu tohoto článku, odkáže strany na rozhodčí řízení k
žádosti jedné z nich, ledaže zjistí, že zmíněná dohoda je neplatná, neúčinná
nebo nezpůsobilá k použití.
Odvolacímu soudu lze přisvědčit v závěru, že řízení v projednávané věci je
řízením podle § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř. (jde o „spor“ ze smlouvy, jíž se
převádí obchodní podíl společníka), jež spadá s ohledem na výslovné znění §
200e odst. 1 ve spojení s § 120 odst. 2 o. s. ř. mezi tzv. řízení nesporná.
Tato skutečnost však sama o sobě neznamená, že v daných řízeních nelze uzavřít
smír (ani sjednat rozhodčí doložku), neboť pro posouzení této otázky je
rozhodná povaha uplatněného nároku (srov. § 99 odst. 1 o. s. ř.), nikoliv
obecná povaha řízení jako takového; jinak řečeno, povaha řízení (tj. zda jde o
tzv. řízení sporné či řízení nesporné), není sama o sobě pro závěr o
arbitrabilitě věci nijak určující.
V rozsudku ze dne 4. ledna 2006, sp. zn. 30 Cdo 641/2005, uveřejněném pod
číslem 23/2007 Sbírky soudních rozhodnutí (dále jen „R 23/2007“), Nejvyšší soud
vysvětlil, že smír lze uzavřít i ve věcech o určení, zda tu právní vztah nebo
právo je či není (§ 80 písm. c/ o. s. ř.), když rozhodující pro zákonem
vymezenou možnost uzavření soudního smíru jsou pouze podmínky jeho přípustnosti
(konkretizované podle zmíněných kritérií pro danou věc).
Již v R 103/2008 Nejvyšší soud uzavřel, že povaha věci připouští uzavření smíru
zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru,
jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si mezi sebou upravili právní
vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno
uzavřít smír zejména ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (§ 81
o. s. ř.); ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (§ 80 písm. a/ o. s.
ř.) a ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou
účastníků právního vztahu (srov. dále např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.
Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,
2009, str. 643, jakož i důvody R 23/2007).
Podle názoru Nejvyššího soudu jsou splněny všechny podmínky pro možnost uzavřít
smír (a tedy i sjednat rozhodčí doložku) též ve „sporu“ ze smlouvy, jíž se
převádí obchodní podíl společníka podle § 9 odst. 3 písm. g/ o. s. ř.;
předmětem řízení je majetkový nárok, který hmotněprávní úprava z volné
dispozice účastníků nijak nevylučuje (účastníci mohou mezi sebou upravit dané
právní vztahy dispozitivními právními úkony, tedy též vyřídit věc dohodou),
přičemž nejde o řízení, které lze zahájit i bez návrhu (§ 81 o. s. ř.), ani o
řízení, v němž se rozhoduje o osobním stavu (o řízení v tzv. statusových věcech
obchodních společností nejde).
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod
podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud
usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§
243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
V další fázi řízení se bude odvolací soud znovu zabývat otázkou pravomoci soudů
k rozhodnutí v projednávané věci, při jejímž posouzení - s ohledem na tvrzení
obsažená v návrhu na zahájení řízení - zohlední zejména to, že navrhovatelé
uzavřeli celkem dvě smlouvy o převodu svých obchodních podílů ve společnosti -
smlouvu o převodu obchodního podílu (zajišťovací smlouvu) ze dne 18. května
2001 (č. l. 63 a násl. spisu) a následně (samostatnou, nepodmíněnou) smlouvu o
převodu svých obchodních podílů ve společnosti ze dne 6. listopadu 2001 (viz
přílohy spisu), přičemž rozhodčí doložka byla sjednána ve smlouvě ze dne 18.
května 2001. V této souvislosti nepřehlédne závěry, jež Nejvyšší soud
formuloval v R 103/2008.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí
odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení
dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013)
se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu