29 Cdo 2652/2022-228
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Oberbank AG, se sídlem v Linzi, Untere Donaulände 28, A-4020, Rakouská republika, jednající pobočkou Oberbank AG Česká republika, se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova 1789/5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26 08 02 22, zastoupeného JUDr. Petr Neubauerem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, PSČ 370 01, proti žalovanému P. O., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Šamalíkem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Česká 145/58, PSČ 370 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 Cm 483/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2021, č. j. 2 Cmo 92/2021-154, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 24. října 2017, č. j. 34 Cm 483/2017-32, uložil (původním) žalovaným [1) M. L. a 2) P. O.], aby zaplatili společně a nerozdílně žalobci (Oberbank AG) směnečný peníz ve výši 9.109.679,46 Kč s 6% úrokem od 13. dubna 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 30.366,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 621.079,- Kč. Usnesením ze dne 4. prosince 2017, č. j. 34 Cm 483/2017-36, Krajský soud v Českých Budějovicích směnečný platební rozkaz ve vztahu k (původně) prvnímu žalovanému M. L. zrušil, když směnečný platební rozkaz se tomuto žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou; následným usnesením ze dne 24. ledna 2018, č. j. 34 Cm 43/2017-40, vyloučil řízení ve vztahu mezi žalobcem a (původně) prvním žalovaným k samostatnému řízení.
Podáním datovaným 19. března 2019 (došlým soudu prvního stupně téhož dne) žalobce soudu oznámil, že „po zahájení řízení došlo v rámci insolvenčního řízení G. k vyplacení výtěžku zpeněžení zastavených nemovitostí žalobci“ ve výši 2.635.454,62 Kč, a to dne 14. května 2018“. Výtěžek zpeněžení si žalobce započítal co do částky 594.500,18 Kč na úrok ve výši 6 % za dobu od 13. dubna 2017 do 14. května 2017 a co do částky 2.040.954,44 Kč na jistinu. Současně vzal žalobu částečně zpět v rozsahu jistiny ve výši 2.040.954,44 Kč a úroku ve výši 6 % od 13. dubna 2017 do 14. května 2018; navrhl, aby soud v tomto rozsahu řízení zastavil, s tím, že nadále požaduje, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci 7.068.725,02 Kč s 6% úrokem od 15. května 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 30.366,- Kč a náklady řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. dubna 2020, č. j. 34 Cm 483/2017-105, odkazuje na ustanovení § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řízení co do částky 2.040.954,44,- Kč a co do 6% úroku z částky 9.109.679,46 Kč za dobu od 13. dubna 2017 do 14. května 2018 zastavil (výrok I.) a v témže rozsahu zrušil i směnečný platební rozkaz ze dne 24. října 2017 (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 6. května 2021, č. j.
2 Cmo 92/2021-154, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 96 o. s. ř. – zdůraznil, že žalobce nemusí své zpětvzetí žádným způsobem odůvodnit, pročež není na místě, aby soud přezkoumával pravdivost či správnost těchto důvodů, byť by byly nadbytečně uvedeny, a posuzoval, zda žalobce při započítávání částek získaných v insolvenčním řízení vedeném proti výstavci směnky postupoval správně. Navíc, v poměrech dané věci se k projednání námitek dosud neuskutečnilo žádné jednání před soudem, v důsledku čehož není významné ani stanovisko ostatních účastníků řízení (žalovaného) k žalobcem učiněnému částečnému zpětvzetí žaloby.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel (posuzováno podle obsahu dovolání) nezpochybňuje
právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a podle něhož byly splněny předpoklady pro částečné zastavení řízení a zrušení směnečného platebního rozkazu v rozsahu zpětvzetí žaloby (§ 96 o. s. ř.), včetně toho, že ani případný nesouhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby neměl pro toto rozhodnutí žádný význam (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.) [srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 4227/2014, a ze dne 29. srpna 2019, sp. zn. 29 Cdo 4226/2017, včetně další judikatury Nevyššího a Ústavního soudu zmíněné v jejich důvodech, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022, sen. zn. 29 ICdo 36/2022].
O tom, že žalobce vzal žalobu zčásti zpět dříve, než začalo jednání, rovněž nelze mít žádné pochybnosti.
Konečně Nejvyšší soud (bez vazby na výše uvedené) dodává, že případný omyl žalobce o tom, zda a v jaké výši mu bylo poskytnuto plnění v insolvenčním řízení vedeném na majetek výstavce směnky (G.), popřípadě, na které části pohledávky se takové plnění započetlo, je pro rozhodnutí o dovolání právně nevýznamné.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu