29 Cdo 2671/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci
žalobkyně OPTIMA, spol. s r. o., se sídlem ve Vysokém Mýtě, Žižkova 738/IV, PSČ
566 01, identifikační číslo osoby 15 03 07 09, zastoupené Mgr. Petrem
Švadlenou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500
03, proti žalované GE Money Bank, a. s., se sídlem v Praze 4 – Michli,
Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25 67 27 20, o
zaplacení částky 101.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 204/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2012, č. j. 29 Co 464/2011-287, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a domáhajíc se jeho zrušení. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé lze dovolání
podat při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c)
o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však dovolání podle
odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech
100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání podle
ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu s
více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve
vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly
uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. K tomu
srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon
376/96 a ze dne 11. května 2004, sp. zn. 29 Odo 209/2003, uveřejněná v časopise
Soudní judikatura č. 1, ročník 2000 pod číslem 9 a č. 6, ročník 2004, pod
číslem 116, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, č. j. 29 Odo
1373/2004, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. srpna 2005, sp. zn. I. ÚS
626/03 a ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05, a v poslední době
důvody usnesení ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného
pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. O takovou situaci jde i v poměrech projednávané věci, když žalobkyně se po
žalované domáhá peněžitého plnění v částkách 3 x 25.000,- Kč a 1 x 26.000,- Kč
s tím, že pohledávka žalobkyně za žalovanou měla vzniknout tak, že žalovaná
vydala L. P. (zaměstnankyni žalobkyně) na základě neplatných příkazů ve dnech
15. prosince 2008, 20. ledna 2009, 9. července 2009 a 25. ledna 2010 „peněžní
prostředky“ (konkrétně částky ve výši 300.000,- Kč, 2 x 500.000,- Kč a
510.000,- Kč) [viz ostatně též argumentace samotné dovolatelky, podle níž
„výběry, resp. platební příkazy byly činěny v různém časovém období za různých
skutkových podmínek a za účinnosti různých právních předpisů“]. Jelikož výše žádného z uvedených nároků nedosahuje limitu určeného ustanovením
§ 237 odst. 2 písm. a) o. s.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b
odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo
odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2014
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu