29 Cdo 2830/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu doc. JUDr. Ivanou Štenglovou v právní věci navrhovatelky Ing. D. V., , zastoupené JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56, PSČ 186 00, za účasti 1) INCENTRUM s. r. o., se sídlem v Liberci I – Starém Městě, Jestřábí 961/5, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 25 49 84 01, 2) Ing. J. V., a 3) M. V., všech zastoupených Mgr. Pavlem Bobkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Muchova 9/223, PSČ 160 00, o určení společníka v obchodní společnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, pod sp. zn. 39 Cm 61/2010, o dovolání účastníků 1) až 3) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. dubna 2011, č. j. 7 Cmo 476/2010-62, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2012, č. j. 29 Cdo 2830/2011-95, se v záhlaví opravuje tak, že slova „zastoupené Mgr. Pavlem Bobkem“ se nahrazují slovy „všech zastoupených Mgr. Pavlem Bobkem“.
Ve výše označeném usnesení Nejvyššího soudu došlo ke zjevné nesprávnosti v záhlaví rozhodnutí, v části týkající se právního zástupce účastníků řízení. Jak se podává ze spisu, je Mgr. Pavel Bobek v dovolacím řízení na základě plné moci (žurnalizované na č. l. 98) právním zástupcem účastníků řízení 1), 2) a 3) a nikoliv pouze účastnice řízení 3), jak bylo v usnesení nesprávně uvedeno. Z toho důvodu předsedkyně senátu 29 Cdo v intencích § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, tuto zřejmou nesprávnost opravila způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2012 doc. JUDr. Ivana Štenglová předsedkyně senátu
Proti usnesení odvolacího soudu podali společnost, J. V., a M. V. dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatelé předkládají Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní. Podle judikatury Nejvyššího soudu (zejména rozsudku ze dne 20. července 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, uveřejněného pod číslem 68/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dalších na něj odkazujících rozhodnutí, například rozsudku ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1754/2009 nebo rozsudku ze dne
13. července 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu) jen manžel – společník má práva a povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka obchodní společnosti v obchodním zákoníku či jiném právním předpise nebo ve společenské smlouvě. Majetková hodnota obchodního podílu však je součástí společného jmění manželů. Proto je také manžel, který je společníkem, omezen v nakládání s obchodní podílem, nejde-li o jeho obvyklou správu ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák., neboť stejnou měrou jako náleží jemu, náleží i druhému manželovi.
Za výkon jiné než obvyklé správy přitom lze považovat i převod vlastnického práva k podílu ve společném jmění manželů na třetí osobu. Absence souhlasu druhého manžela s převodem vlastnického práva k podílu zakládá relativní neplatnost takového právního úkonu s tím, že pokud se druhý z manželů neplatnosti nedovolá, jedná se o právní úkon platný. Od těchto závěrů neshledává Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v této věci a vzhledem k tomu, že se dle skutkových zjištění soudů navrhovatelka relativní neplatnosti dovolala doručením návrhu na zahájení řízení Ing.
J. V. a M. V., je třeba uzavřít, že dovoláním napadený závěr odvolacího soudu je správný. Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani druhá námitka dovolatelů, že uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu společníkem společnosti s ručením omezeným je úkonem souvisejícím s podnikáním ve smyslu § 146 obč. zák., a tedy k uzavření této smlouvy již souhlas druhého společníka není třeba. Účast společníka ve společnosti s ručením omezeným z něj totiž nečiní podnikatele, jak opakovaně uzavřel Nejvyšší soud (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího ze dne 16.
dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 1652/97, publikovaný v časopisu Soudní judikatura č. 12, ročník 1998 nebo rozsudek ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 22 Cdo 103/2005, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3991).
Z uvedených rozhodnutí jednoznačně plyne, že převod obchodního podílu bez dalšího (jen na základě prosté účasti ve společnosti s ručením omezeným) nelze považovat za úkon související s podnikáním. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení § 7 písm. g), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 7.500,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 této vyhlášky (advokát společnosti učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 3.750,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží navrhovatelce 4.050,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 810,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal navrhovatelce k tíži INCENTRA, s. r. o., Ing. J.V. a M. V. částku 4.860,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 23. října 2012
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu