29 Cdo 2830/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu doc. JUDr. Ivanou
Štenglovou v právní věci navrhovatelky Ing. D. V., , zastoupené JUDr. Lubošem
Chalupou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56, PSČ 186 00, za účasti
1) INCENTRUM s. r. o., se sídlem v Liberci I – Starém Městě, Jestřábí 961/5,
PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 25 49 84 01, 2) Ing. J. V., a 3) M. V.,
všech zastoupených Mgr. Pavlem Bobkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Muchova
9/223, PSČ 160 00, o určení společníka v obchodní společnosti, vedené u
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, pod sp. zn. 39 Cm
61/2010, o dovolání účastníků 1) až 3) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 1. dubna 2011, č. j. 7 Cmo 476/2010-62, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2012, č. j. 29 Cdo 2830/2011-95, se
v záhlaví opravuje tak, že slova „zastoupené Mgr. Pavlem Bobkem“ se nahrazují
slovy „všech zastoupených Mgr. Pavlem Bobkem“.
Ve výše označeném usnesení Nejvyššího soudu došlo ke zjevné nesprávnosti v
záhlaví rozhodnutí, v části týkající se právního zástupce účastníků řízení.
Jak se podává ze spisu, je Mgr. Pavel Bobek v dovolacím řízení na základě plné
moci (žurnalizované na č. l. 98) právním zástupcem účastníků řízení 1), 2) a 3)
a nikoliv pouze účastnice řízení 3), jak bylo v usnesení nesprávně uvedeno. Z
toho důvodu předsedkyně senátu 29 Cdo v intencích § 164 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, tuto zřejmou
nesprávnost opravila způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2012
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu
Proti usnesení odvolacího soudu podali společnost, J. V., a M. V. dovolání,
které Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) odmítl jako nepřípustné. Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné
pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v
ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud –
jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatelé předkládají Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení
zásadně právně významným nečiní. Podle judikatury Nejvyššího soudu (zejména rozsudku ze dne 20. července 2004,
sp. zn. 22 Cdo 700/2004, uveřejněného pod číslem 68/2005 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek a dalších na něj odkazujících rozhodnutí, například
rozsudku ze dne 9. února 2011, sp. zn. 22 Cdo 1754/2009 nebo rozsudku ze dne
13. července 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009, jež jsou veřejnosti dostupná na
webových stránkách Nejvyššího soudu) jen manžel – společník má práva a
povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka obchodní
společnosti v obchodním zákoníku či jiném právním předpise nebo ve společenské
smlouvě. Majetková hodnota obchodního podílu však je součástí společného jmění
manželů. Proto je také manžel, který je společníkem, omezen v nakládání s
obchodní podílem, nejde-li o jeho obvyklou správu ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák., neboť stejnou měrou jako náleží jemu, náleží i druhému manželovi. Za výkon jiné než obvyklé správy přitom lze považovat i převod vlastnického
práva k podílu ve společném jmění manželů na třetí osobu. Absence souhlasu
druhého manžela s převodem vlastnického práva k podílu zakládá relativní
neplatnost takového právního úkonu s tím, že pokud se druhý z manželů
neplatnosti nedovolá, jedná se o právní úkon platný. Od těchto závěrů
neshledává Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v této věci a vzhledem k tomu,
že se dle skutkových zjištění soudů navrhovatelka relativní neplatnosti
dovolala doručením návrhu na zahájení řízení Ing. J. V. a M. V., je třeba
uzavřít, že dovoláním napadený závěr odvolacího soudu je správný. Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani druhá námitka dovolatelů, že
uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu společníkem společnosti s ručením
omezeným je úkonem souvisejícím s podnikáním ve smyslu § 146 obč. zák., a tedy
k uzavření této smlouvy již souhlas druhého společníka není třeba. Účast společníka ve společnosti s ručením omezeným z něj totiž nečiní
podnikatele, jak opakovaně uzavřel Nejvyšší soud (k tomu srovnej např. rozsudek
Nejvyššího ze dne 16. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 1652/97, publikovaný v
časopisu Soudní judikatura č. 12, ročník 1998 nebo rozsudek ze dne 31. ledna
2006, sp. zn. 22 Cdo 103/2005, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a
stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3991).
Z uvedených rozhodnutí
jednoznačně plyne, že převod obchodního podílu bez dalšího (jen na základě
prosté účasti ve společnosti s ručením omezeným) nelze považovat za úkon
související s podnikáním. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle
ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele
odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty
sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení §
7 písm. g), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 16 odst. 2 vyhlášky č.
484/2000 Sb. částku 7.500,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení § 18
odst. 1 této vyhlášky (advokát společnosti učinil v dovolacím řízení toliko
jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 3.750,- Kč.
Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží navrhovatelce
4.050,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 810,-
Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal navrhovatelce k tíži INCENTRA, s. r. o.,
Ing. J.V. a M. V. částku 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 23. října 2012
doc. JUDr. Ivana Š
t e n g l o v á
předsedkyně senátu