29 Cdo 2845/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní
věci navrhovatelky F., d. z., o návrhu na zápis změn obchodní společnosti B.
spol. s r. o., do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.
zn. C 27047, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 20. března 2007, č. j. 5 Cmo 80/2007-142, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne
2. ledna 2007, č. j. F 30090/2006, F 31992/2006 / C 27047/6-124, kterým Krajský
soud v Brně zamítl návrh na zápis změny do obchodního rejstříku (první výrok) a
rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Navrhovatelka se na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 11.
prosince 2002, uzavřené mezi ní a JUDr. V. B., domáhala zápisu změn obchodní
společnosti B. spol. s r. o. (dále též jen „společnost“) do obchodního
rejstříku, a to výmazu společníka JUDr. V. B. a zápisu navrhovatelky jako
společníka společnosti namísto něj.
Cituje ustanovení § 115 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku
(dále též jen „obch. zák.“), odvolací soud dovodil, že smlouva o zajišťovacím
převodu práva k obchodnímu podílu musí (mimo ostatní náležitosti) „obsahovat i
smlouvu o převodu obchodního podílu“. Jedině na základě smlouvy o převodu
obchodního podílu se totiž, byť na časově omezenou dobu, stává věřitel
majitelem obchodního podílu. Smlouva o převodu obchodního podílu musí vždy
obsahovat podstatné náležitosti, tak, jak jsou vyjmenovány v kogentním
ustanovení § 115 odst. 3 obch. zák. Z požadavku určitosti právních úkonů pak
vyplývá, že ve smlouvě o převodu obchodního podílu musí být dohodnuta výše
úplaty či způsob jejího určení anebo musí být výslovně dohodnuto, že jde o
převod bezplatný. Bezplatnost převodu nelze „pouze dovozovat“ s ohledem na
charakter smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Jelikož ve smlouvě o
zajišťovacím převodu práva ze dne 11. prosince 2002 „výslovné určení“
úplatnosti či bezplatnosti převodu chybí, ztotožnil se odvolací soud s názorem
soudu prvního stupně, že tato smlouva je pro neurčitost neplatná, pročež
navrhovatelka není k podání návrhu na zápis změn podle ustanovení § 31 odst. 2
obch. zák. věcně legitimována.
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do
jeho přípustnosti na § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené
usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil
posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení otázky zákonných
náležitostí smlouvy o zajišťovacím převodu práva k obchodnímu podílu, uplatňuje
tedy dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Zásadní
právní význam spatřuje v posouzení „právního institutu zajišťovacího převodu
obchodního podílu s ohledem na nemožnost sjednání úplaty za tento převod“.
Vyjadřuje přesvědčení, že absence výslovného ujednání o úplatnosti či
bezplatnosti zajišťovacího převodu nemůže mít vliv na platnost smlouvy o
zajišťovacím převodu „práva k obchodnímu podílu“, neboť tato smlouva nemůže
být, s ohledem na svůj účel a charakter, úplatná. Pojmovým znakem právního
institutu zajišťovacího převodu práva je bezplatnost. Je proto nadbytečné tuto
bezplatnost ve smlouvě výslovně vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s.
ř., neboť spatřuje zásadní význam v řešení otázky, zda podmínkou platnosti
smlouvy o zajišťovacím převodu obchodního podílu je, aby v ní bylo vyjádřeno,
zda jde o úplatný či bezplatný zajišťovací převod práv k obchodnímu podílu.
Otázkou právní povahy zajišťovacího převodu práva podle § 553 zákona č. 40/1964
Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), se Nejvyšší soud naposledy
podrobně zabýval v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Cdo 495/2006 (jenž je veřejnosti k
dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu; dále též jen „rozsudek
velkého senátu“), ve kterém dovodil, že má-li být platně uzavřena smlouva o
zajišťovacím převodu práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák., musí jít o
smlouvu s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího
stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal).
Uzavřel, že zajišťovací převod práva má (musí) plnit i uhrazovací funkci a že
může být realizován buď „formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost
dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky, s
tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví
vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s
tím, že nedojde-li k řádné a včasné úhradě zajištěné pohledávky, započte se
kupní cena na zajišťovanou pohledávku. Věřitelovo vlastnictví, jež se stalo
trvalým, již nebude moci být zpochybněno a výše tzv. hyperochy (nebo naopak
nedoplatku kupní ceny, bylo-li plnění jen částečné) bude od počátku zřejmá“,
nebo lze zjišťovací převod vlastnického práva sjednat „formou ujednání, podle
kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit
dlužníku případný přebytek zpeněžení (hyperochu). Takové ujednání (jež
předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním
zajištěné pohledávky), se však neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na
vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení
pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době
použity užitky vzešlé ze zajištění.“.
Uvedené závěry se plně uplatní i v projednávané věci. Smlouva o zajišťovacím
převodu obchodního podílu může tudíž být platně uzavřena toliko jako smlouva o
převodu obchodního podílu s rozvazovací podmínkou splnění zajištěného závazku.
Tato smlouva přitom musí splňovat všechny podmínky stanovené v § 115 obch. zák
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo
28/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 4, ročník 2006, pod
číslem 54). Není důvodu, aby se v případě zajišťovacího převodu obchodního
podílu neprosadil i požadavek vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.
října 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č.
3, ročník 1999, pod číslem 30), že smlouva o převodu obchodního podílu je
určitým právním úkonem pouze tehdy, je-li z jejího obsahu zjistitelné, zda
úmysl účastníků směřoval k uzavření smlouvy o úplatném nebo o bezplatném
převodu.
Tomuto požadavku bude učiněno zadost, bude-li smlouva o zajišťovacím převodu
obchodního podílu sjednána jedním z výše uvedených způsobů, neboť rozsudkem
velkého senátu Nejvyšší soud sjednotil (i svou) rozhodovací praxi také v
závěru, že zajišťovací převod práva je – pojmově – úplatným převodem v tom
smyslu, že majetek se (vzhledem k povaze převodu dočasně) převádí jako
protihodnota (zajištění) zajišťované pohledávky. Smlouva o zajišťovacím převodu
tak musí obsahovat buď určení kupní ceny obchodního podílu nebo podrobné
smluvní ujednání o podmínkách zpeněžení obchodního podílu, jehož účelem je
splnění zajištěné pohledávky, včetně ujednání o tom, jak se smluvní strany
vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas
neuhradí; jinak je absolutně neplatná pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák.).
Názor dovolatelky, že bezplatnost je pojmovým znakem zajišťovacího převodu
práva, tedy není správný.
Smlouva mezi dovolatelkou a JUDr. V. B. není kupní smlouvou s rozvazovací
podmínkou. Není koncipována ani formou ujednání s rozvazovací podmínkou, podle
kterého by věřitel byl (pro případ, že zajištěná pohledávka nebude včas a řádně
splněna) oprávněn obchodní podíl zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku
případný přebytek zpeněžení. Z pátého odstavce smlouvy vyplývá, že splní-li v
souladu se smlouvou JUDr. V. B. své závazky vůči dovolateli, má pouze obligační
nárok žádat zpětný převod podílu. Řádným a včasným splněním zajišťované
pohledávky se tedy neobnoví vlastnické právo dlužníka k věci a ten bude mít k
dispozici pouze právo dožadovat se zpětného převodu vlastnictví, které není
právem věcným a pro třetí osoby rozpoznatelným. Taková smlouva podle svého
obsahu není smlouvou o zajišťovacím převodu obchodního podílu, ale smlouvou o
převodu obchodního podílu s ujednáním o zpětném (fiduciárním) převodu. Jako
fiduciární převod práva ovšem zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení §
553 obč. zák. platně sjednat nelze (srov. důvody rozsudku velkého senátu).
Důvod odchýlit se od závěrů formulovaných obecně v rozsudku velkého senátu
Nejvyšší soud nemá ani s přihlédnutím ke specifikům předmětu zajištění (jímž je
v projednávané věci obchodní podíl).
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolací důvod podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není dán. Jelikož se dovolatelce
prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci
odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady,
k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242
odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před
středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnost, že společnosti, jež byla v
dovolacím řízení plně procesně úspěšná, žádné náklady dovolacího řízení
nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. dubna 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu