U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Bc. P. Č., proti žalovaným 1) KRYSTAL BESET, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Holečkova 789/49, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25 25 68 23, 2) Ing. Z. K., zastoupenému JUDr. Kamilem Novým, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Santošky 955/22, PSČ 150 00 a 3) J. D., zastoupenému Mgr. Adamem Bezděkem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 263/2014, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2016, č. j. 5 Cmo 316/2015-57, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobou ze dne 26. září 2014 [doručenou Městskému soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) dne 29. září 2014] se původní žalobkyně (Československá obchodní banka, a. s.) domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku 2.712.563,15 Kč s 6% úrokem z částky 2.728.268,72 Kč od 12. dubna 2014 do 9. června 2014, z částky 2.716.445,60 Kč od 10. června 2014 do 10. srpna 2014, z částky 2.712.563,15 Kč od 11. srpna 2014 do zaplacení, odměnu ve výši 1/3 % směnečného peníze ve výši 9.094,- Kč a náklady řízení.
Usnesením ze dne 31. října 2014, č. j. 7 Cm 263/2014-14, soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a na ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ? řízení ve vztahu mezi původní žalobkyní a první žalovanou zastavil. Směnečným platebním rozkazem ze dne 11. února 2015, č. j. 7 Cm 263/2014-19, uložil soud prvního stupně „žalovanému“, aby „zaplatili žalobci společně a nerozdílně“ směnečný peníz ve výši 2.712.563,15 Kč s 6% úrokem (specifikovaným výše), směnečnou odměnu ve výši 9.094,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 136.083,- Kč. Usnesením ze dne 13.
května 2015, č. j. 7 Cm 263/2014-27, soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 164 o. s. ř. směnečný platební rozkaz opravil ve výroku tak, že se namísto nesprávně uvedeného slova „žalovanému“ uvádí správné slovo „žalovaným 2) a 3)“, namísto nesprávně uvedeného slova „podal“ se uvádí správné slovo „podali“, namísto nesprávně uvedeného slova „žalovaný“ se uvádějí slova „žalovaní“ a namísto nesprávně uvedeného slova „namítá“ se uvádí správně slovo „namítají“. Současně účastníky řízení poučil o tom, že od právní moci opravného usnesení běží nová patnáctidenní lhůta k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a nová patnáctidenní lhůta k podání odvolání proti výroku o nákladech řízení.
Dále soud prvního stupně usnesením ze dne 26. června 2015, č. j. 7 Cm 263/2014-49, připustil, aby do řízení namísto (původní) žalobkyně vstoupil Bc. P. Č.
Vrchní soud v Praze k odvolání třetího žalovaného usnesením ze dne 19. ledna 2016, č. j. 5 Cmo 316/2015-57, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (ze dne 13. května 2015).
Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 o. s. ř., namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně ruší. Dovolatel snáší argumenty ve prospěch názoru, že v poměrech dané věci nelze postupem podle ustanovení § 164 o. s. ř. opravit výrok směnečného platebního rozkazu způsobem obsaženým ve výroku usnesení soudu prvního stupně a akceptovaným odvolacím soudem. Potud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu konkretizovanou v dovolání. Dovolání třetího žalovaného Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. Učinil tak proto, že v obecné rovině usnesení odvolacího soudu odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 700/2001, uveřejněném pod číslem 49/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. To platí především o té části opravy výroku směnečného platebního rozkazu, kterou byl odstraněn rozpor mezi žalobním petitem a původním zněním výroku směnečného platebního rozkazu (viz pluralita žalovaných). Pochybnosti vztahující se k první žalované, plynoucí z toho, že usnesením ze dne 31. října 2014 soud prvního stupně řízení ve vztahu k této žalované zastavil, následně v původním výroku směnečného platebního rozkazu uvedl, že ukládá „žalovanému“, aby „zaplatili společně a nerozdílně“, přičemž v záhlaví označil všechny tři žalované, a nakonec tento výrok opravil tak, že povinnost k plnění se ukládá (jen) druhému a třetímu žalovanému, se postavení dovolatele v řízení nedotýkají (žalovaní mají postavení samostatných společníků, byť za zaplacení směnky „odpovídají“ společně a nerozdílně). O tom, že dovolatelem zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu řešila otázku (ne)možnosti postupu podle § 164 o. s. ř. ve zcela jiných skutkových poměrech, Nejvyšší soud pochybnosti nemá. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2016
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu