29 Cdo 295/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce A. N., proti žalované P., k. s., o zrušení účasti ve společnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 44 Cm 451/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 1999, č.j. 7 Cmo 415/99-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobce.
Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18.2. 1999, č.j. 44 Cm 451/98-33, kterým tento soud zrušil účast žalobce v žalované společnosti a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6.150,- Kč. Odvolací soud svým výrokem připustil dovolání.
Žalovaná zastoupená advokátkou podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání, jehož důvodnost vidí v nesprávném právním posouzení, na němž je založeno rozhodnutí soudu odvolacího i soudu prvního stupně. Konkrétně namítá, že soud chybně vyložil ustanovení § 148 odst. 1 obch. zák., zejména důvody, pro které lze účast společníka ve společnosti soudem zrušit. Na rozhodnutí o dovolání žalovaná trvá i přesto, že dne 19.11.1999 uzavřeli její společníci dohodu o ukončení účasti devíti společníků - komanditistů ve společnosti s účinností od 1.1.2000. Mezi těmi společníky, jejichž účast ve společnosti končí, je i žalobce. Svůj zájem na rozhodnutí zdůvodňuje žalovaná tím, že u ní zůstávají jako společníci další komanditisté, kteří se kdykoliv na základě dovoláním napadeného rozsudku mohou u soudu úspěšně domáhat ukončení své účasti ve společnosti a tak ohrozit existenci společnosti. Vzhledem k výše uvedenému dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl jako nedůvodné.
Dovolání není přípustné.
Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V tomto případě nelze posoudit dovolání jako přípustné, neboť není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). K podání dovolání je subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28). Vzhledem k tomu, že došlo k uzavření dohody o ukončení účasti žalobce ve společnosti, nemůže rozhodnutí dovolacího soudu tuto situaci nijak změnit, a tak napravit „újmu v poměrech účastníka, která nastala rozhodnutím odvolacího soudu\".
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam). Jelikož dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 500,- Kč a jednu náhradu paušálních výdajů 75,- Kč, celkem tedy 575,- Kč (vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co ji ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2000
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová