Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. května 2015, č. j. 26 Cm 2/2014-45, určil, že (původní) žalobci A. B. a L. B. jsou společnými členy žalovaného a současně společnými nájemci ve výroku blíže specifikovaného družstevního bytu (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k L. B., zemřelému 7. srpna 2015, a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok), ve vztahu k žalobkyni rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že určil, že žalobkyně je členkou žalovaného a nájemkyní ve výroku blíže specifikovaného družstevního bytu (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího (třetí výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, podle něhož členství žalobkyně v dovolateli, zaniklé v důsledku pravomocného nařízení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, se zastavením výkonu rozhodnutí z důvodu uvedeného v § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. podle § 231 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, obnovilo, neboť výkonem rozhodnutí vymáhaná povinnost nebyla ani zčásti splněna z prostředků získaných postižením členských práv a povinností, je plně v souladu se závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 31 Cdo 2827/2012, uveřejněném pod číslem 109/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [jeho závěry, přijaté pro poměry exekuce vedené podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu), se v tomto směru uplatní v i řízení o výkon rozhodnutí vedeném podle občanského soudního řádu]. Zpochybňuje-li dovolatel uvedený závěr argumentací, podle níž byla vymáhaná povinnosti zčásti (co do 5.600 Kč) splněna z prostředků získaných postižením členských práv a povinností, vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu věci; skutková zjištění, ze kterých vyšel odvolací soud, však nelze v dovolacím řízení s účinností od 1. ledna 2013 zpochybnit pro absenci k tomu způsobilého dovolacího důvodu (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolání, jež vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu věci, není podle § 237 o. s. ř. přípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2016
JUDr. Filip C i l e č e k předseda senátu