29 Cdo 2965/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce
D. L., , zastoupeného JUDr. I. R., advokátem, , proti žalovanému JUDr. R. M.,
advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce M. D., o vyloučení
spoluvlastnického podílu na nemovitostech ze soupisu majetku konkursní podstaty
úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 51/2003, o dovolání
žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2007, č. j. 13
Cmo 9/2007, 13 Cmo 70/2007-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 2. března 2006, č.j. 58 Cm 51/2003-26, ve znění opravného
usnesení ze dne 26. dubna 2006, č.j. 58 Cm 51/2003-38 a doplňujícího rozsudku
ze dne 6. června 2006, č. j. 58 Cm 51/2003-49, zamítl Městský soud v Praze
žalobu, kterou se žalobce D. L. domáhal vůči žalovanému správci konkursní
podstaty úpadce M. D. vyloučení ideálního spoluvlastnického podílu (3/10) na
dvou označených nemovitostech ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod
I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně (první výrok), potvrdil doplňující rozsudek
(druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Dovolání, jímž žalobce (uplatňující dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2
písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále též jen „o. s.
ř.“) napadá rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“ Nejvyšší soud odmítl
podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku
napadeného rozsudku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního
stupně i ve výroku o nákladech řízení a v rozsahu, ve kterém dovolání směřuje
proti třetímu výroku napadeného rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je
„absolutně“ nepřípustné (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné
pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve zbývajícím rozsahu (co do věci samé) může být dovolání v této věci přípustné
jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Otázku, pro jejíž řešení přisuzuje
dovolatel napadenému rozhodnutí ve věci samé zásadní význam po stránce právní
(totiž, zda právní účinky vyplývající z ustanovení § 27 odst. 5 zákona č.
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání /v rozhodném znění/ - dále též jen „ZKV“,
může vyvolat rovněž taková výzva správce konkursní podstaty, v níž je cena
věci, která má být osobou, jejíž věc zajišťuje pohledávku za úpadcem, vyplacena
ve prospěch konkursní podstaty, stanovena správcem konkursní podstaty chybně)
oba soudy nižších stupňů zodpověděly ve shodě se závěry formulovanými v
rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 72/2005 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek.
Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že tvrzení, že částka požadovaná výzvou podle
ustanovení § 27 odst. 5 ZKV neodpovídá výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé
ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, je ve sporu o vyloučení majetku z
konkursní podstaty právně významné, jen jestliže osoba, které byla výzva
určena, uhradila v určené lhůtě do konkursní podstaty částku, jež výši
zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna,
skutečně odpovídá.
Tvrzení, že prostřednictvím tohoto rozhodnutí byla praxe sjednocena až poté, co
dovolatel obdržel výzvu ve smyslu § 27 odst. 5 ZKV, pro věc význam nemá. Takový
úsudek byl z textu zákona logicky odvoditelný i předtím, než jej Nejvyšší soud
formuloval ve svém rozsudku (jde o stejnou situaci, jako kdyby dlužník odmítal
zaplatit věřiteli dlužnou částku po lhůtě splatnosti jako celek s argumentem,
že nebude nic platit, jelikož dluží jen polovinu).
Skutečnost, že v zákonné lhůtě určené výzvou (ale ani později, do vydání
napadeného rozhodnutí) nezaplatil dovolatel do konkursní podstaty ničeho,
přitom nezpochybňuje ani on.
Důvod připustit dovolání proto Nejvyšší soud neměl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu § 243b odst. 5, § 224 odst. 1
a § 146 odst. 3 odůvodněn tím, že procesně neúspěšnému dovolateli právo na
jejich náhradu nevzniklo a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího
řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. června 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu