29 Cdo 3031/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v
právní věci navrhovatelky RNDr. J. A., zastoupené JUDr. Vítězslavem Novákem,
advokátem, se sídlem v Jeseníku, Nám. Svobody 829/17, PSČ 790 01, za účasti
Stavebního bytového družstva Šumperk, se sídlem v Šumperku, Jesenická 1322/20,
PSČ 787 01, identifikační číslo osoby 00053465, zastoupeného JUDr. Miroslavem
Martinákem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 428/18, PSČ 787 01, o
prohlášení rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení navrhovatelky z družstva
za neplatné, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp.
zn. 30 Cm 213/2012, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 21. listopadu 2013, č. j. 8 Cmo 421/2013-225, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne
21. října 2013, č. j. 30 Cm 213/2012-218, kterým Krajský soud v Ostravě -
pobočka v Olomouci nepřiznal navrhovatelce osvobození od soudních poplatků pro
dovolací řízení.
Navrhovatelka podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které předseda
senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl podle § 243c odst. 1
věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v
dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Dle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka označila rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezila
rozsah, v němž je napadá, popsala důvody dovolání a formulovala dovolací návrh,
k předpokladům přípustnosti dovolání se však v dovolání nikterak nevyjádřila.
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 4/2014“ (které je –
stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových
stránkách Nejvyššího soudu).
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
(jako v této věci), byla dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k
projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části
(v podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne
27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn.
29 Cdo 2488/2013; srov. i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp.
zn. I. ÚS 3524/13, dostupné na webových stránkách Ústavního soudu, jímž Ústavní
soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo
2488/2013).
Jiný výklad by vedl k zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu
odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné vždy,
když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. shodně usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v
dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v
projednávané věci nedostála.
Bez vlivu na výsledek dovolacího řízení a toliko za účelem předcházení
zbytečným průtahům v řízení Nejvyšší soud dodává, že v usnesení ze dne 16.
dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož
směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (případně ve spojení s
rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli zcela nebo zčásti
osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), soudní poplatek z takového
dovolání se neplatí.
Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013,
uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se pak
podává, že usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od
soudních poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.). Později podané
(nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může
soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud
vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní
žádosti. V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození
od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším
návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku
věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a a § 167 odst. 2 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2
zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. srpna 2014
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu