NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY
29 Cdo 3064/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce CZECH BRAIN, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Kunětická 2534/2, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26858061, zastoupeného JUDr. Janem Dobrovolným, advokátem, se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 75, PSČ 757 01, proti žalovanému Ing. Bc. R. D., jako správci konkursní podstaty úpadce Průmyslové stavby Brno a. s., identifikační číslo osoby 46347640, o zaplacení částky 3 milióny Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49/8 Cm 50/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. dubna 2010, č. j. 4 Cmo 512/2009-116, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč.
Rozsudkem ze dne 14. září 2009, č. j. 49/8 Cm 50/2006-89, uložil Krajský soud v Brně žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce Průmyslové stavby Brno a. s.) zaplatit žalobci (CZECH BRAIN, s. r. o.) částku 3 milióny Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a o soudním poplatku z odvolání (třetí výrok).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce „v plném rozsahu“ dovoláním, maje dovolání za přípustné dle § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí (o nákladech řízení a o soudním poplatku), je Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 1 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. K výroku o nákladech řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) a k výroku o soudním poplatku srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.
února 2006, sp. zn. 29 Odo 139/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2006, pod číslem 64. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud je nicméně odmítl podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že dovolání je v rovině právní polemikou s výkladem, jejž odvolací soud přijal (při aplikaci § 266 odst. 1 a 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku - dále též jen „obch. zák.“) k výkladu podmínek výběrového řízení (tak, že složenou kauci si v případě, že vybraný zájemce neplní povinnost dle bodu 6 těchto podmínek, ponechá žalovaný /reprezentující konkursní podstatu/).
Potud napadené rozhodnutí dle Nejvyššího soudu plně respektuje zásady výkladu právních úkonů formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. V obdobných skutkových souvislostech srov. mutatis mutandis např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.
prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 101/2007. Ve vztahu k otázce možné moderace smluvní pokuty ve smyslu § 301 obch. zák. se napadené rozhodnutí neprotiví závěrům formulovaným např. v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007, uveřejněném pod číslem 81/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Důvod zabývat se dovoláním věcně, Nejvyšší soud za dané situace neshledal. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.
s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto. Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají u žalovaného z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jež podle § 15 ve spojení s § 14 odst. 1, § 10 odst. 3 a § 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění účinném do 29. února 2012) činí 20.000,- Kč. Takto určená sazba odměny se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož advokát žalovaného učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání).
Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) jde o částku 10.300,- Kč.
S náhradou za dvacetiprocentní daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč tak jde celkem o částku 12.360, - Kč, k jejíž úhradě žalovanému dovolací soud zavázal dovolatele.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. srpna 2012
JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu