29 Cdo 3095/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v
právní věci žalobkyně aplis.cz, a. s., se sídlem v Praze 6, Podbabská 1112/13,
PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 26199599, zastoupené JUDr. Vítem
Vohánkou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, PSČ 140 00, proti
žalovanému Ing. J. Š., zastoupenému Mgr. Ondřejem Surgou, advokátem, se sídlem
v Praze 5, Štefánikova 1/65, PSČ 150 00, o 1.227.992 Kč s příslušenstvím,
vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 320/2013, o dovolání
žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2015, č. j.
6 Cmo 19/2015-158, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení
toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov.
§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolatel v dovolání
(posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci
nedostál.
Za vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nelze považovat ani (nepřesnou)
citaci spisové značky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn.
33 Cdo 2231/2013 (v němž navíc Nejvyšší soud žádnou otázku hmotného či
procesního práva, na jejímž posouzení spočívá napadené rozhodnutí, neřešil).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této
věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení velkého senátu občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR
9/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo
2649/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo usnesení
Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 16.
prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS
3548/14 či ze dne 21. července 2015, sp. zn. II. ÚS 1346/15, dostupná na
webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2015
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu