29 Cdo 3102/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce
Artefa s. r. o., se sídlem v Řepově 187, PSČ 293 01, identifikační číslo osoby
28448979, zastoupené JUDr. Martinem Klímou, advokátem, se sídlem v Mladé
Boleslavi, tř. Václava Klementa 203/9, PSČ 293 01, proti žalovanému J. Š.,
zastoupenému Mgr. Petrem Svítkem, advokátem, se sídlem v Trutnově, Krakonošovo
náměstí 74, PSČ 541 01, o zaplacení 669.188 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 6 C 1/2014, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. března 2015, č. j. 47 Co
385/2014-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 12.826 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám
jeho zástupce.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 500.000 Kč z titulu smluvní pokuty za
porušení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu dle smlouvy o
smlouvě budoucí a zaplacení částky 169.188 Kč z titulu náhrady tím způsobené
škody. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 29. října 2014, č. j. 6 C 1/2014-48,
zamítl žalobu o zaplacení 669.188 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o
nákladech řízení (výrok II.). V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud (mimo jiné) neshledal nárok na zaplacení smluvní pokuty důvodný
proto, že se žalovaný dovolatelem tvrzeného porušení sjednané právní povinnosti
(totiž bezdůvodného odmítnutí návrhu na uzavření smlouvy o převodu obchodního
podílu) nedopustil (neboť dovolatel žádný návrh na uzavření smlouvy o převodu
obchodního podílu žalovanému nepředložil), a smlouva o smlouvě budoucí následně
zanikla v důsledku odstoupení žalovaného. Proti rozsudku odvolacího soudu (a to pouze v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o
nároku na zaplacení smluvní pokuty) podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti
žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §
237 o. s. ř. Závěr, podle něhož přechodné ustanovení § 3030 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nelze vykládat tak, že by způsobovalo
(umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 o. z. na dříve (do
31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy (poměry), Nejvyšší soud formuloval a
odůvodnil v rozsudku ze dne 16. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014,
uveřejněném pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; řešení
otázky aplikace § 1 až § 14 o. z. na vztahy posuzované v projednávané věci
tudíž dovolání nečiní přípustným. Namítá-li dovolatel, že žalovaný ve skutečnosti pozbyl zájem na uzavření
smlouvy o převodu obchodního podílu a porušoval další povinnosti, k jejichž
plnění se zavázal smlouvou o smlouvě budoucí, a soudy měly proto „upřednostnit
korektiv dobrých mravů“, jednak přehlíží, že se zaplacení smluvní pokuty
domáhal pro bezdůvodné odmítnutí návrhu na uzavření smlouvy o převodu
obchodního podílu (a nikoliv pro porušení jiných povinností), a jednak těmito
námitkami ve skutečnosti (nepřípustně) brojí proti skutkovým závěrům odvolacího
soudu, podle nichž se žalovaný dovolatelem vytýkaných jednání nedopustil, aniž
v této souvislosti otevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na
jejímž řešení spočívá napadené rozhodnutí a jež by splňovala některý z
předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Výtka dovolatele, podle níž je smlouva o převodu obchodního podílu, uzavřená
následně mezi žalovaným a třetí osobou neplatná, nezakládá přípustnost dovolání
již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí (správně) nespočívá.
Otázka platnosti následně uzavřené smlouvy je pro posouzení žalobou uplatněného
nároku na zaplacení smluvní pokuty zcela bez významu. Pouze na okraj a bez
vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání lze k otázce platnosti smlouvy
uzavřené mezi budoucím prodávajícím a třetí osobou v rozporu se závazkem
převzatým smlouvou o smlouvě budoucí poukázat na ustálenou judikaturu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1505/97,
uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998, pod číslem 22, či
rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 15. června 2011, sp. zn. 31 Cdo 4308/2009, uveřejněný pod číslem
143/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
in fine o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014)
se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. ledna 2016
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu