29 Cdo 3168/2024

29 Cdo 3168/2024-436

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce L. K., zastoupeného JUDr. Martinem Pavlíkem, advokátem, se sídlem v Praze, Václavské náměstí 808/66, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) KKNET ISP, s. r. o., se sídlem v Mostě, Bohuslava Martinů 556/229, PSČ 434 01, identifikační číslo osoby 25 49 34 34, a 2) Z. K., oběma zastoupeným JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích 169, PSČ 679 76, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 31/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2024, č. j. 5 Cmo 99/2023-333, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2024, č. j. 5 Cmo 99/2023-333, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2023, č. j. 24 Cm 31/2021-291, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem směnečným platebním rozkazem ze dne 1. září 2021, č. j. 24 Cm 31/2021-18, uložil žalovaným [1) KKNET ISP, s. r. o. (dále též jen „společnost K“) a 2) Z. K.], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (L. K.) směnečný peníz 600.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.980,- Kč a náhradu nákladů řízení, a to z titulu směnky vystavené dne 24. září 2015 v Mostě společností K na řad žalobce, na směnečnou sumu 3.500.000,- Kč, splatné bez protestu 31. prosince 2020 (datum splatnosti je do směnečné listiny – na rozdíl od dalšího textu ? napsáno ručně), avalované druhým žalovaným [dále jen „směnka“].

Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní včasné námitky, ve kterých (mimo jiné) namítali, že směnku společnost K nevystavila a druhý žalovaný neavaloval; nejde o pravou a platnou směnku. Pohledávka z titulu poskytnuté půjčky ve výši 3,5 miliónu Kč, k jejímuž zajištění měla být směnka vystavena (viz předžalobní výzva na č. l. 5), nevznikla (žádná půjčka nebyla poskytnuta). Žádné pohledávky a závazky neevidované v účetnictví společnosti K nevznikly ani v souvislosti s převodem obchodního podílu v této společnosti z žalobce na druhého žalovaného.

Rozsudkem ze dne 26. dubna 2023, č. j. 24 Cm 31/2021-291, Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil směnečný platební rozkaz v plném rozsahu (výrok I.), a rozhodl

o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.). Soud prvního stupně – odkazuje na skutkové závěry, které učinil z provedených důkazů, a cituje čl. I. § 11 odst. 1, § 14 odst. 1, § 28, § 30 odst. 1, § 31, § 32 odst. 1, § 47, § 48 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), a § 175 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – dospěl k

následujícím závěrům:

1) Směnka je platná; podpisy žalovaných (Z. K., který směnku podepsal jako jednatel společnosti K a jako druhý žalovaný) jsou pravé. Žalobce sice směnku převedl na řad G. A. (svou partnerku a matku jeho dítěte – dále též jen „G. A.“); ta ji ale převedla zpět na žalobce, který je majitelem směnky. Tvrzení žalovaných o zneužití jejich pravých podpisů a zneužití (jiné) směnky se stejnými údaji, ale vystavené za jiným účelem, jež měla být (ale zřejmě nebyla) zničena, nebylo prokázáno. 2) Žalovaným náleží procesní obrana proti povinnosti uložené směnečným platebním rozkazem prostřednictvím kauzálních námitek, které vycházejí z jejich vlastních vztahů vůči žalobci.

3) Směnka obsahově doplňovala (a časově předcházela) smlouvu o „prodeji“ (správně „převodu“) podílu ve společnosti K uzavřenou mezi žalobcem (jako převodcem) a druhým žalovaným (jako nabyvatelem) dne 11. června 2019 (dále jen „smlouva o převodu podílu“) za „pouhou“ 1,- Kč. „Tato cena je stále cenou za převod podílu; nemůže být ničím jiným a je bez významu, že tak není nazvána“. Podíl žalobce přenechal druhému žalovanému za úplatu, přičemž úplata (cena) byla vyšší, než bylo uvedeno ve smlouvě o převodu podílu.

Vůle smluvních stran ohledně výše ceny za úplatný převod podílu „nesměřovala“ k ceně pouhé 1,- Kč, nýbrž k ceně ve výši 3,5 miliónu Kč. Za tohoto stavu je smlouva o převodu podílu pro nedostatek předepsané formy (poměřováno skutečnou vůlí stran ohledně ceny) absolutně neplatná (§ 209 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích); neobstojí tak kauza směnky (cena za převod podílu), pročež je důvodná námitka nedluhu (neexistence kauzální pohledávky) uplatněná žalovanými (srov. body 30., 32.

a 35. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Nad rámec výše uvedeného soud prvního stupně zmínil, že v poměrech dané věci „nebude nemístná úvaha“, zda písemná smlouva o převodu podílu za 1,- Kč není pro nedostatek vůle smluvních stran jen zdánlivým právním jednáním (§ 551 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“), a zda žalobce „nezůstává“ společníkem společnosti K s podílem 50 % na základním kapitálu. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. dubna 2024, č. j.

5 Cmo 99/2023-333, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (druhý a třetí výrok).

Odvolací soud při odvolacím jednání informoval účastníky o tom, že považuje za právně významné, zda soud prvního stupně (ne)překročil rozsah námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, včetně tvrzení žalovaných vznesených ve lhůtě, kterou dodatečně poskytl soud prvního stupně na jednání dne 21. října 2022. V poměrech dané věci nastala procesní situace, kdy „nesprávná“ kauza směnky byla žalobcem tvrzena v předžalobní výzvě (§ 142a o. s. ř.), nikoli však v žalobě; tvrzení žalobce v námitkovém řízení o jiné, než v předžalobní výzvě uvedené kauze směnky, tak není změnou žaloby.

Současně odvolací soud vyhodnotil postup soudu prvního stupně, který poskytl žalovaným dodatečnou lhůtu k uplatnění (nových) námitek ve vztahu k žalobcem (nově) tvrzené kauze směnky, jako správný. Žalovaní s dodatečně označenou kauzou směnky nesouhlasili, uvedli jinou kauzu směnky, podle níž žalobce zneužil směnku, která se měla týkat „zabezpečení partnerek žalobce a druhého žalovaného a měla být po zániku důvodu směnky skartována“; svá tvrzení v tomto směru neprokázali. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, podle něhož „má směnka kauzu označenou žalobcem v jeho podání z 20.

října 2021“ (viz č. l. 59 až 60, část nadepsaná „…přesné objasňující důvody vzniku směnky“). Zdůraznil však, že soud prvního stupně začal z vlastní iniciativy zkoumat platnost smlouvy o převodu podílu, byť žalovaní žádné tvrzení o této kauze směnky a o neplatnosti uvedené smlouvy nevznesli; překročil tak rozsah žalovanými dodatečně a přípustně vzneseného tvrzení obsaženého v podáních ze dne 15. listopadu 2022 a 20. listopadu 2022. Přitom platností smlouvy o převodu podílu ? pokračoval odvolací soud ? by se mohl zabývat jen za procesní situace, kdyby žalovaní „akceptovali kauzu směnky tvrzenou žalobcem a uvedli tvrzení, která by svědčila o neexistenci nároku, jehož splnění by bylo směnkou zajištěno, eventuálně by měl být tento neexistující nárok směnkou či prostřednictvím směnky zaplacen.

K tomu ale nedošlo, žalovaní takové tvrzení nevznesli“. Za stavu, kdy se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o platnosti směnky, pravosti podpisů žalovaných na směnce a vlastnickém právu žalobce ke směnce, odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které mají za přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení následujících právních otázek, které odvolací soud vyřešil (podle jejich názoru) dílem v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu a dílem nebyly Nejvyšším soud zodpovězeny,

týkajících se: a) nedostatku poučení podle § 118a o. s. ř. (a překvapivosti rozhodnutí), b) rozhodnutí na základě nezjištěného skutkového stavu, c) posouzení odborných otázek soudem prvního stupně, d) opomenutých důkazů, e) rozhodnutí na základě neunesení důkazního břemene žalovanými při současném neprovedení důkazů žalovanými navržených, f) hodnocení důkazů, g) nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, h) nelogičnosti závěrů soudu prvního stupně, ch) převzetí jedné varianty ze dvou rozporných skutkových tvrzení žalobce a její následná transformace do skutkových závěrů soudu prvního stupně, i) nesprávného uplatnění pravidel koncentrace řízení, j) nesprávného procesního postupu při zjišťování skutkového stavu.

Dovolatelé namítají, že: 1) Soud prvního stupně neprovedl navržené (v dovolání konkretizované) důkazy, které se vztahovaly k důvodu vystavení směnky – poskytnutí jistoty životní partnerce žalobce pro případ, kdyby se s žalobcem „něco stalo“; s důkazními návrhy se ani nijak nevypořádal. Pominul též emailové zprávy z 25. dubna 2019 a

13. června 2019 (provedení těchto důkazů potvrzuje zvukový záznam o jednání dne 26. dubna 2023; protokol o jednání tento údaj neobsahuje). Přitom tyto důkazy „vykazovaly významný potenciál prokázat“ (ve spojení s dalšími důkazními prostředky), že kauzou směnky byla kauza tvrzená žalovanými. Za stavu, kdy rozhodl ve prospěch žalovaných, neměli žalovaní důvod k tomu, aby zpochybňovali jím zjištěný skutkový stav; neměli ani důvod předkládat odvolacímu soudu argumentaci ve prospěch odlišného zjištění skutkového stavu co do důvodu vystavení směnky.

Odvolací soud posoudil věc odlišně od soudu prvního stupně a rozhodl v jejich neprospěch, aniž je poučil podle § 118a o. s. ř. 2) Soud prvního stupně neprovedl dokazování ohledně skutečné vůle stran smlouvy o převodu podílu. Jím „konstatovaná“ kauza směnky neodpovídá kauze tvrzené žalobcem, natož pak kauze tvrzené žalovanými. Mezera v jeho úvahách je i v tom, že směnka vystavená v roce 2015 s předtištěnou výší směnečné sumy souvisí s převodem podílu, který se uskutečnil v roce 2019. 3) Závěr, podle něhož cena za převod podílu (1,- Kč) neodpovídala jeho skutečné hodnotě, učinil soud prvního stupně, aniž by k tomu měl odborné ekonomické znalosti.

Postupoval tak v rozporu s § 127 odst. 1 o. s. ř.; odvolací soud toto pochybení neodstranil. Totéž platí o jím stanovené hodnotě společnosti K (7 miliónů Kč, což odpovídá výši ceny za převod 50% podílu). 4) Soudy nehodnotily provedené důkazy ve vzájemné souvislosti a nepřihlížely pečlivě ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Nezohlednily skutečnosti plynoucí z úředního záznamu o podání vysvětlení žalobce ze dne 16. prosince 2020, č. j. KRPU-203073-6/TČ-2020-040872 (dále jen „úřední záznam“) ve spojení s převodem směnky na G.

A., které jasně podporují pravdivost tvrzení žalovaných ohledně kauzy žalované směnky (zajištění životní partnerky žalobce). 5) Konstatování odvolacího soudu, podle něhož „žalovaní neuvedli tvrzení, která by svědčila o neexistenci nároku“, jehož splnění by bylo zajištěno směnkou, pomíjí obsah podání žalovaných ze dne 15. listopadu 2022 a 20. listopadu 2022, včetně připojených příloh (č. l. 178 až 227) ve spojení s (původně) uplatněnými námitkami proti směnečnému platebnímu rozkazu ohledně neexistence vůle žalovaných „zavázat se žalobci v roce 2015 zcela bez jakékoli souvislosti, racionálního důvodu a podkladu k zaplacení částky 3,5 miliónu Kč“.

Proto, aby se odvolací soud mohl těmito námitkami zabývat, nemuseli žalovaní akceptovat existenci žalobcem tvrzené kauzy směnky; nebyli povinni ani uvést (případné) právní hodnocení zjištěného skutkového stavu. Proto dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. Připomíná, že žalovaní mohli uplatnit všechny své výhrady ve vztahu k důvodům rozhodnutí soudu prvního stupně v průběhu odvolacího řízení, což neučinili.

Dovolání je přípustné (§ 237 o. s. ř.) k řešení právních otázek týkajících se postupu soudů nižších stupňů při dokazování a (ne)možnosti odvolacího soudu zabývat se (ne)platností smlouvy o převodu podílu, dílem vyřešených odvolacím soudem v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, dílem ve srovnatelných skutkových poměrech Nejvyšším soudem nezodpovězených. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 175 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno.

Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání (odstavec 1). Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn (odstavec 3). Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet.

V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu (odstavec 4). Judikatura Nejvyššího soudu je při výkladu § 175 o. s. ř. ustálena na těchto

závěrech:

a) V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, uveřejněný pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 101/2009“). b) Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.

Žalovaný přitom nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít ? podle jeho názoru ? význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst.

4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2010“), jakož i R 101/2009, dále např. usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněné pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 30/2011“). c) Směnka představuje abstraktní a nesporný závazek a její majitel nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky.

Ani v situaci, kdy žalobce uplatňuje práva z listiny (zajišťovací směnky), která byla původně vystavena jako blankosměnka, nemusí v žalobě (návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu) tvrdit údaje o směnkou zajištěné pohledávce, případně o dalších okolnostech, jež vznik směnečné pohledávky doprovázely (např. zda předmětná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, jaký byl podle ujednání účastníků obsah uděleného vyplňovacího práva apod.). Srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27.

dubna 2023, sp. zn. 29 Cdo 3639/2022, a ze dne 30. června 2025, sp. zn. 29 Cdo 352/2023, včetně další judikatury v nich zmíněné. d) Důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (tj. námitek majících původ v mimosměnečných vztazích účastníků) tíží žalovaného směnečného dlužníka. Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, a ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007, nebo R 30/2011. Stejně tak důkazní břemeno ohledně namítaného nesprávného (neoprávněného) vyplnění blankosměnky nese žalovaný.

Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. 29 Cdo 299/2015). Jakkoli Nejvyšší soud nemá důvod se od shora citovaných závěrů (v obecné poloze) odchýlit, nelze přehlédnout, že v poměrech projednávané věci žalobce vyzval před podáním žaloby žalované k zaplacení pohledávky z titulu poskytnuté půjčky ve výši 3,5 miliónu Kč, k jejímuž zajištění byla vystavena směnka. Za stavu, kdy (následně podaná) žaloba spojená s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu neobsahovala žádný údaj ohledně důvodu vystavení směnky, žalovaní ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu po právu uplatnili kauzální námitky vztahující se právě ke kauze směnky předestřené žalobcem v předžalobní výzvě.

Jelikož žalobce v reakci na obsah námitek tvrdil, že směnka byla vystavena z jiného důvodu [srov. podání žalobce ze dne 20. října 2021 (č. l. 59 a 80)], soudy obou stupňů správně umožnily žalovaným, aby doplnili kauzální námitky v tomto směru v dodatečně určené lhůtě (viz protokol o jednání konaném 21. října 2022 - č. l. 164 až 166). Přesto napadené rozhodnutí, spočívající na závěru, podle něhož by se mohl odvolací soud zabývat platností smlouvy o převodu podílu jen za procesní situace, kdyby žalovaní akceptovali žalobcem tvrzenou kauzu směnky a uvedli tvrzení, která by svědčila o neexistenci nároku, jehož splnění by bylo směnkou zajištěno, neobstojí.

Žalovaní již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (č. l. 20 až 22 a č. l. 39 až 41 násl.) výslovně uvedli, že „neexistují žádné pohledávky a závazky neevidované v účetnictví prvního žalovaného“ [a potud odkázali (mimo jiné) na obsah (připojených) notářských zápisů ze dne 11. června 2019 o rozhodnutí valné hromady společnosti K o schválení převodu obchodního podílu a o smlouvě o převodu podílu (s cenou ve výši 1,- Kč]; v následných podáních ze dne 15. listopadu 2022 a ze dne 20. listopadu 2022 (č. l.

178 a násl. a č. l. 198 a násl.) tyto námitky přípustným způsobem doplnili. Přitom skutečnost, že žalovaní tvrdili jinou kauzu směnky, kterou (podle odvolacího soudu) neprokázali, nebránila soudům nižších stupňů, aby se věcně zabývaly (i) námitkami žalovaných o neexistenci kauzální pohledávky (následně) tvrzené žalobcem v podání ze dne 20. října 2021. V této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že v situaci, kdy soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz, žalovaní nemohli (ani neměli důvod) polemizovat s jeho závěrem o vůli stran smlouvy o převodu podílu co do výše ceny, na jehož základě soud prvního stupně dovodil, že smlouva o převodu podílu je absolutně neplatná (viz § 202 odst. 3 o.

s. ř.). Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné již v závěru o (ne)možnosti zabývat se (ne)existencí žalobcem tvrzené a soudy zjištěné kauzy směnky, Nejvyšší soud, aniž se výslovně zabýval dalšími dovolateli otevřenými právními otázkami, napadené rozhodnutí zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Jakkoli se odvolací soud (vzhledem k důvodům, pro které změnil rozhodnutí soudu prvního stupně) nezabýval otázkou (ne)platnosti smlouvy o převodu podílu, Nejvyšší soud posuzoval (s respektem k § 1 a § 6 o.

s. ř.) i důvodnost dovolací argumentace vztahující se k závěrům soudu prvního stupně co do obsahu této smlouvy. Za stavu, kdy soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, podle něhož vůle stran smlouvy o převodu podílu „směřovala“ k ceně 3,5 miliónu Kč, aniž postupoval v souladu s ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu § 555 a § 556 o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2010, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9.

září 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud zrušil i jeho rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení § 243e odst. 2 o. s. ř.). V další fázi řízení bude úkolem soudu prvního stupně, aby opětovně posoudil důvod vystavení směnky (ve vazbě na obsah výše zmíněných podání žalobce a reakcí žalovaných) a následně vyhodnotil opodstatněnost námitek žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.