29 Cdo 3250/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci
žalobkyně P. H., zastoupené Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze
2, Jugoslávská 12, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) Mgr. P. P., advokátu, jako
správci konkursní podstaty úpadkyně P. P. V. DEVELOPMENT s. r. o.,
identifikační číslo osoby 65408748, zastoupenému JUDr. Jiřinou Jandovou,
advokátkou, se sídlem v Praze – Karlíně, Thámova 181/20, PSČ 186 00 a 2) P. V.,
zastoupenému Mgr. Martinem Štuksou, advokátem, se sídlem v Praze – Podolí,
Kaplická 1037/12, PSČ 140 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 73/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2010, č. j. 13 Cmo 32/2010-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 3.060,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení,
k rukám jeho zástupce.
Rozsudkem ze dne 7. července 2009, č. j. 37 Cm 73/2008-24, zamítl Městský soud
v Praze žalobu, kterou se žalobkyně (P. H.) domáhala vůči žalovaným (1/ správci
konkursní podstaty úpadkyně P. P. V. DEVELOPMENT s. r. o. a 2/ popírajícímu
konkursnímu věřiteli P. V.) určení pravosti pohledávky z titulu bezdůvodného
obohacení ve výši 101.191,- Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky
II. a III.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 454 zákona č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, a § 101 odst. 1 a § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) - přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle
kterého žalobkyně v řízení neprokázala, že úpadkyni (tím, že žalobkyně plnila
namísto úpadkyně její dluh ze smlouvy o půjčce uzavřené se společností Wellpeg,
s. r. o.) vznikla povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši
101.191,- Kč. K tomu odvolací soud dodal, že žalobkyně ostatně ani netvrdila
skutečnosti, z nichž by vyplývalo „uzavření konkrétní smlouvy o půjčce“, tj.
kdy byla smlouva o půjčce uzavřena, v jaké výši byla půjčka poskytnuta, jaké
byly sjednány úroky či jaká byla sjednána splatnost uvedené pohledávky.
Proti rozsudku odvolacího soudu (napadajíc jej „v plném rozsahu“) podala
žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/
o. s. ř. (majíc napadené rozhodnutí po právní stránce za zásadně významné),
namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že a/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci a b/ napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci a požadujíc, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižších
stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalobkyně odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218
písm. c/ o. s. ř. V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku
napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně
ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému a třetímu výroku rozsudku o
nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (k tomu srov. usnesení
Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak
může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O
případ uvedený pod písmenem b/ však nejde a důvod založit přípustnost dovolání
podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam), Nejvyšší soud
nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou
otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je
zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým
dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto
důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí
je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým
zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže
tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění nezahrnují podmínku
existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního
soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu
2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu
uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti
dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bezvýznamné výhrady
dovolatelky, jimiž polemizuje se závěrem soudů nižších stupňů, podle kterého
dovolatelka neprokázala existenci smluvního vztahu mezi společností Wellpeg, s. r. o.
a úpadkyní (založeného smlouvou o půjčce), na jehož základě měl úpadkyni
vzniknout dluh, na který měla žalobkyně věřiteli plnit namísto úpadkyně. Tím
totiž - posuzováno podle obsahu - dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje dovolací
důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jež může být
přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici
nemá. Z výše uvedených důvodů dále nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ani
námitky, jimiž dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §
241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Dovolatelkou vytýkaná vada (jež měla spočívat v
tom, že soudy nižších stupňů neprovedly důkaz svědeckou výpovědí jednatele
společnosti Wellpeg, s. r. o., ač dovolatelka provedení tohoto důkazu opakovaně
navrhovala) totiž podmínku existence otázky zásadního právního významu
nezahrnuje (z obsahu spisu je ostatně zřejmé, že řízení jí ani netrpí, když
dovolatelka v řízení před soudy nižších stupňů provedení takového důkazu
nenavrhovala).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně
bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalovaným jejich náklady
řízení. Prvnímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení
nevznikly, náklady vzniklé druhému žalovanému pak sestávají z paušální odměny
advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky
č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a
§ 18 odst. 1 činí 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve
výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle
ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením
náhrady za 20 % daň z přidané hodnoty činí 3.060,- Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007), se podává z ustanovení § 432
odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního
zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před
účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí
dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění
účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 27. září 2011
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu