29 Cdo 3250/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatele Ing. B. V., za účasti společnosti GEOPOL a. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Krásné Březno, U Podjezdu 523/2, PSČ 400 07, identifikační číslo osoby 25005944, zastoupené JUDr. Josefem Tichým, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Šaldova 217/7, PSČ 400 01, o neplatnost usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 Cm 84/2009, o dovolání společnosti GEOPOL a. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č. j. 14 Cmo 525/2011-266, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením ze dne 4. října 2011, č. j. 72 Cm 84/2009-254, vyslovil Krajský soud v Ústí nad Labem neplatnost všech usnesení valné hromady společnosti GEOPOL a. s. (dále jen „společnost“) konané dne 29. května 2009 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odvolací řízení zastavil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle ustanovení § 237 proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
Právě o tento případ jde v posuzované věci. Usnesení, jímž odvolací soud zastavil odvolací řízení, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, ale podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. je účastník může napadnout žalobou pro zmatečnost.
Na uvedeném závěru přitom nemůže nic změnit ani nesprávné poučení poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Nejvyšší soud proto dovolání společnosti odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání společnosti bylo odmítnuto a navrhovateli podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. dubna 2014
JUDr. Filip Cileček předseda senátu