29 Cdo 3265/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky C. C.C., s. r. o., zastoupené Mgr. B. S., advokátkou, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti V.a k. Ch., a. s., zastoupené JUDr. Ing. J. V., advokátem, za účasti K. s. z.v H.K., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, pod sp. zn. 55 Cm 104/2006, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. února 2008, č. j. 7 Cmo 253/2007-176, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit společnosti V. a k. Ch., a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 4.819,50 Kč, k rukám jejího zástupce.
V záhlaví označeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení ze dne 6. března 2007, č. j. 55 Cm 104/2006-143, kterým Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti V. a k. Ch., a.s. (dále jako „společnost“), konané dne 3. ledna 2006, přijatých pod číslem 5 (o schválení návrhu smlouvy o prodeji části podniku) a pod číslem 6 (o schválení návrhu smlouvy o nájmu a provozování vodárenské infrastruktury).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatelka předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
Posouzení smlouvy o nájmu a provozování vodárenské infrastruktury, uzavřené dne 3. ledna 2006, z hlediska zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, otázka, zda označená smlouva představuje dispozici s částí podniku ve smyslu ustanovení § 67a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), v rozhodném znění, stejně jako posouzení úplnosti a správnosti znalecké zprávy a zpráv představenstva a dozorčí rady, vypracovaných pro účely schválení návrhů smluv o prodeji části podniku a o nájmu a provozování vodárenské infrastruktury, jsou odvislé od konkrétních skutkových okolností projednávané věci a postrádají tak potřebný judikatorní přesah (jsou významné jen a pouze pro tuto věc).
Námitkou, jejímž prostřednictvím odvolacímu soudu vytýká neprovedení dalších důkazů, pak dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jenž u dovolání přípustného toliko podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemá k dispozici, a k jejímu přezkoumání dovolání připustit nelze (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06).
Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné není.
Výroky o nákladech řízení se opírají o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení § 7 písmeno g), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,-Kč. Takto určená sazba se podle § 18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 3.750,-Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 769,50 Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatelky celkem 4.819,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. září 2009
JUDr. Ivana Š t e g l o v á
předsedkyně senátu