29 Cdo 337/2010 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců a) J. Ch., a b) J. Ch., proti žalovanému Z. d. D. – v likvidaci, o zaplacení 210.260,- Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 378/95, o dovolání obou žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 1998, č. j. 12 Co 117/98-31, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
V záhlaví označeným usnesením změnil Krajský soud v Brně usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. srpna 1996, č. j. 5 C 378/95 – 23, tak, že žalobcům uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně soudní poplatek z odvolání ve výši 7.376,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Žalobci brojili proti usnesení odvolacího soudu podáním ze dne 26. května 1998, jež označují jako „námitka“ a které v podání ze dne 22. června 1998 prohlásili za dovolání.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o vyměření soudního poplatku za odvolání, není přípustné, jelikož nejde o žádný z případů uvedených v § 237 až § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. července 1998 (dále jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 4 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2010
doc. JUDr. Ivana Štenglová předsedkyně senátu