29 Cdo 3465/2023-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce M. P., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Procházkou, advokátem, se sídlem v Praze, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, proti žalované M. G., zastoupené Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, PSČ 110 00, o určení neúčinnosti právních jednání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 76 C 151/2022, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2023, č. j. 18 Co 197/2023-46, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 19. září 2022 se žalobce (M. P.) domáhá určení neúčinnosti dohody o vypořádání ze dne 19. února 2020, dohody mezi manžely ze dne 19. února 2020, dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a úpravě společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 19. února 2020 a dohody o vypořádání obvyklého vybavení společné domácnosti ze dne 20. března 2020 (dále jen „dohody“), uzavřených mezi žalovanou (M. G.) a jejím bývalým manželem S. G. (dále jen „S. G.“ nebo „dlužník“). Tvrdí, že má vykonatelnou pohledávku za S. G. a neúčinnosti dohod se dovolává v souladu s § 589 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), proti žalované coby nabyvatelce majetku, která v rozhodné době byla dlužníku osobou blízkou.
2. Ve vyjádření k žalobě ze dne 7. listopadu 2022 žalovaná (mimo jiné) vznesla námitku mezinárodní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1. Namítala, že žalovaným má být S. G., jenž je domnělým dlužníkem žalobce a současně kanadským občanem.
3. Usnesením ze dne 28. dubna 2023, č. j. 76 C 151/2022-31, Obvodní soud pro Prahu 1 (dále též jen „soud prvního stupně“) námitku mezinárodní nepříslušnosti soudu uplatněnou žalovanou zamítl.
4. K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
5. Odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně dospěl k následujícím závěrům.
6. Soud prvního stupně identifikoval mezinárodní prvek v řízení (žalobce je občanem XY a XY) a správně aplikoval příslušná ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém a občanského soudního řádu [míněno § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, § 11 odst. 1, § 84, § 85 odst. 1, § 103, § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)]. Přitom žalovaná má bydliště v obvodu soudu prvního stupně.
7. Námitku mezinárodní nepříslušnosti žalovaná vznesla pouze z důvodu pochybnosti o své pasivní legitimaci ve sporu, s tím, že žalovaným má být S. G. Otázku procesní legitimace účastníků však nelze řešit v rámci rozhodování o mezinárodní příslušnosti soudu, neboť je na žalobci, koho označí jako žalovaného.
8. Argumentuje-li žalovaná tak, že proti S. G. je v Kanadě vedeno insolvenční řízení, a proto „incidenční spory týkající se tohoto insolvenčního řízení by měl projednávat kanadský soud“, tyto skutečnosti z podané žaloby nevyplývají. Žalobce se neúčinnosti dohod domáhá vůči žalované, nikoliv proti „insolvencí postiženému majetku S. G.“. Ostatně, tento majetek nemohl být postižen „insolvencí“ zahájenou dne 27. října 2022, když na základě napadených dohod je ve vlastnictví žalované od 7. listopadu 2020.
9. K poukazu žalované na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále též jen „SDEU“) ze dne 14. listopadu 2018, ve věci C-296/17, odvolací soud dodal, že v českém znění je uveden zavádějící překlad „odpůrčí žaloba podaná v úpadkovém řízení“, ale například již z francouzského znění rozsudku je zřejmé, že jde „o žaloby podané v rámci úpadkového řízení“.
10. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
11. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. Konkrétně jde o tyto otázky: [1] Postihuje zahraniční (kanadské) insolvenční řízení veškerý majetek dlužníka, tedy včetně majetku na území České republiky? [2] Je český soud příslušný k projednání odpůrčí žaloby proti právnímu jednání, které se týká majetku dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u kanadského soudu? [3] Mohou obecné soudy při aplikaci závěrů SDEU dát přednost jednomu ze dvou neautentických znění rozhodnutí SDEU a nezabývat se zněním autentickým?
12. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout. Vyjadřuje přesvědčení, že dovolacímu soudu předložené otázky nemají pro řízení žádný význam. K poukazu dovolatelky na princip univerzality insolvenčního řízení dodává, že proti dovolatelce není insolvenční řízení vedeno.
13. Pro dovolací řízení v této věci je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
14. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
15. Učinil tak proto, že na řešení otázek položených dovolatelkou rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Jak Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 16. ledna 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/13, a též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2022, sp. zn. 23 Cdo 1840/2021, uveřejněného pod číslem 78/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
16. Odpovědi na dovolatelkou formulované otázky jsou pro výsledek dovolacího řízení bezcenné, když v řízení nešlo o to, zda insolvenční řízení vedené u kanadského soudu proti dlužníku S. G. postihuje majetek dlužníka na území České republiky, ani o to, který soud je příslušný k projednání odpůrčí žaloby jako incidenčního sporu. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí přiléhavě vysvětlil, že v dané věci nejde o incidenční spor vyvolaný insolvenčním řízením vedeným na majetek dlužníka S. G. Neaplikoval ani závěry rozsudku SDEU ze dne 14. listopadu 2018. Poukazem na překlad textů označeného rozsudku odvolací soud pouze podpořil svou argumentaci, že v dané věci nejde o incidenční spor.
17. V projednávané věci oba soudy řešily (k námitce nedostatku mezinárodní příslušnosti soudu) otázku, zda je dána mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání a rozhodnutí žaloby o určení neúčinnosti právních jednání podané žalobcem proti žalované. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že k projednání věci je příslušný Obvodní soud pro Prahu 1, neboť v jeho obvodu má bydliště žalovaná (dovolatelka), kterou v žalobě na určení neúčinnosti právního jednání podle § 589 o. z. označil žalobce jako žalovanou. Přitom žalované též (s ohledem na její námitky) objasnil, že otázku procesní legitimace účastníků nelze řešit v rámci rozhodnutí o mezinárodní příslušnosti konkrétního soudu.
18. Jelikož pro úsudek dovolacího soudu o přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. jsou relevantní jen ty právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (tj. právní otázky, které měly pro rozhodnutí ve věci určující význam) a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil, Nejvyšší soud v dané věci důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené neshledal.
19. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 5. 2025
JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu