29 Cdo 3529/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci
žalobkyně C. I., a. s., zastoupené JUDr. M. J., advokátem, proti žalované Ing.
J. J., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně J. F. L. s. s. s. r. o.,
zastoupené JUDr. D. V., advokátkou, o vyloučení věcí ze soupisu majetku
konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.
zn. 41 Cm 38/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 27. dubna 2007, č. j. 8 Cmo 312/2006-169, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů
dovolacího řízení částku 5.712,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám její zástupkyně.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. června
2006, č. j. 41 Cm 38/2004-143, vyloučil ze soupisu majetku
konkursní podstaty úpadkyně movité věci specifikované v přílohách č. 1 a 2
rozsudku a movité věci specifikované ve výroku rozsudku (dále jen „sporné
věci“).
Při posuzovaní důvodnosti žaloby soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Dne 20. září 2000 Č. s., a. s. (dále jen „s.“) a pozdější úpadkyně uzavřely
smlouvu o úvěru č. 618-087-00, na základě které spořitelna poskytla pozdější
úpadkyni úvěr ve výši 3,400.000,- Kč (dále jen „smlouva o úvěru“).
2) Mezi týmiž subjekty byla dne 25. září 2000 uzavřena smlouva o zajišťovacím
převodu práva a smlouva o výpůjčce (dále jen „smlouva o zajišťovacím převodu
práva“), podle níž k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru převedla pozdější
úpadkyně na spořitelnu vlastnické právo ke sporným věcem, a to do doby
zaplacení závazku ze smlouvy o úvěru, s tím, že pro případ, že dluh ze smlouvy
o úvěru nebude uhrazen do 20. září 2001, zůstane věřitelce vlastnické právo k
věcem a tato je oprávněna sporné věci prodat přímým prodejem nebo ve veřejné
dražbě.
3) Smlouvami o postoupení pohledávek uzavřenými v době od 30. června
2002 do 18. srpna 2003 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postupně
převáděna, přičemž její poslední věřitelkou je žalobkyně.
4) Dne 15. října 2003 uzavřely žalobkyně a pozdější úpadkyně dodatek č. 1 ke
smlouvě o zajišťovacím převodu práva ze dne 25. září 2000, podle něhož „se
předmětem zajištění staly jiné věci než ty, které jsou předmětem žaloby“.
5) Dne 31. prosince 2003 žalobkyně (jako kupující) a pozdější úpadkyně (jako
prodávající) uzavřely dvě kupní smlouvy, na základě kterých žalobkyně nabyla do
svého vlastnictví sporné věci za kupní ceny 215.319,60 Kč a 371.681,- Kč, s
tím, že kupní ceny „byly zapraveny“ dohodami o započtení pohledávek, uzavřenými
mezi smluvními stranami téhož dne.
6) Návrh na prohlášení konkursu na majetek úpadkyně byl podán 16. ledna 2004,
konkurs na majetek úpadkyně byl prohlášen 11. března 2004 a žalovaná sporné
věci sepsala do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.
Odkazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a na ustanovení § 553 občanského zákoníku
(dále jen „obč. zák.“), soud prvního stupně uzavřel, že dodatkem č. 1 byla
změněna smlouva o zajišťovacím převodu práva potud, že byl změněn „předmět
zajištění“. Úpadkyně tak byla ke 31. prosinci 2003 vlastnicí sporných věcí a
mohla platně vlastnické právo kupními smlouvami ze dne 31. prosince 2003
převést na žalobkyni. Sepsala-li žalovaná sporné věci do soupisu majetku
konkursní podstaty, ačkoli vlastnicí těchto věcí byla žalobkyně, postupovala v
rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 27. dubna
2007,
č. j. 8 Cmo 312/2006-169, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu
zamítl.
Odvolací soud, maje smlouvu o zajišťovacím převodu práva za platnou, uzavřel,
že vlastnické právo ke sporným věcem přešlo na spořitelnu „s rozvazovací
podmínkou, že dlužník zajištěný závazek splní“. V situaci, kdy „rozvazovací
podmínka splněna nebyla a vlastnické právo ke sporným věcem zůstalo
spořitelně“, nemohl dodatek uzavřený dne 15. října 2003 „již změnit nastalý
vztah, ke změně v osobě vlastníka věcí nedošlo a pozdější úpadkyně s předmětem
převedeného vlastnického práva neměla disponovat“. Jelikož žalobkyně věděla, že
pozdější úpadkyně nebyla vlastnicí sporných věcí, nemohla nabýt vlastnické
právo k těmto věcem ani podle ustanovení § 446 obchodního zákoníku.
Poněvadž žalobkyně neprokázala, že sporné věci neměly být do soupisu majetku
konkursní podstaty zapsány a že právo, které vylučovalo zařazení sporných věcí
do soupisu svědčí jí, odvolací soud shledal žalobní požadavek nedůvodným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho
přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení
věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení § 241a písm. b) o. s. ř..
Dovolatelka akcentuje, že zajišťovací převod práva (§ 553 obč. zák.) má
„motivovat dlužníka k úhradě dluhu a zabránit dlužníkovi disponovat s věcmi,
které jsou předmětem zajišťovacího převodu“ (zajišťovací funkce) Současně plní
i uhrazovací funkci, spočívající v právu věřitele domáhat se uspokojení z
předmětu převedeného práva. Jelikož i pro takové zajištění platí i
„akcesorialita a subsidiarita“, „zajišťovací převod práva sleduje osud
zajištěné pohledávky a uplatňuje se až tehdy, kdy pohledávka nebude řádně a
včas splněna“. V situaci, kdy spořitelna „své právo ze smlouvy o zajišťovacím
převodu práva nevyužila“ a „došlo postupně k postoupení pohledávky“ na
žalobkyni, přešlo na žalobkyni spolu s postoupenou pohledávkou i vlastnické
právo k předmětu zajišťovacího převodu práva, a to včetně práva „na realizaci
funkcí tohoto převodu“. Proto mohla „rozsah zajišťovacího převodu změnit“ a
následně samostatnou kupní smlouvou od pozdější úpadkyně sporné věci koupit.
Naopak nelze akceptovat řešení přijaté odvolacím soudem, jehož důsledkem je, že
spořitelna dostala zaplaceno za postoupenou pohledávku a „ještě by byla
oprávněna přivlastnit si trvale předmět zajišťovacího převodu.“
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc
tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se závěrem odvolacího soudu, podle něhož úpadkyně
nebyla
k 31. prosinci 2003 vlastnicí sporných věcí a nemohla je tak platně převést na
žalobkyni souhlasí.
Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř.; není však důvodné.
Právní posouzení věci obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním
zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání
(§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se
však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona
(tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy,
tedy i občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2007.
Podle ustanovení § 118b o. s. ř. (v rozhodném znění) ve věci ochrany osobnosti
podle občanského zákoníku, ve věcech ochrany proti uveřejňování informací,
které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku, popřípadě ochrany práv
třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, ve
sporech vyvolaných konkursem a vyrovnáním, o základu věcí ve sporech o ochranu
hospodářské soutěže, o základu věci o ochranu práv porušených nebo ohrožených
nekalým soutěžním jednáním, o základu věci ve sporech z porušením nebo ohrožení
práva na obchodní tajemství a v dalších případech stanovených zákonem mohou
účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich
prokázání nejpozději do skončení prvního jednání, které se v nich konalo; k
později uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o
skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených
důkazních prostředků, které nastaly (vznikly) po prvním jednání nebo které
účastník nemohl bez své viny včas uvést (odstavec 1). O povinnostech podle
odstavce 1 a o následcích nesplnění těchto povinností musí být účastníci
poučeni v předvolání k prvnímu jednání ve věci (odstavec 2).
V projednávané věci není pochyb o tom, že předmětný spor (spor o vyloučení
sporných věcí ze soupisu majetku o konkursní podstaty úpadkyně) je sporem
vyvolaným konkursem (srov. shodně i stanovisko občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2007, Opjn 8/2006, uveřejněné pod
číslem 74/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podléhajícím režimu
zákonné koncentrace řízení ve smyslu ustanovení § 118b o. s. ř. Splnění
poučovací povinnosti ve smyslu ustanovení § 118b odst. 2 o. s. ř. přitom z
obsahu spisu jednoznačně vyplývá (k tomu viz předvolání k prvnímu jednání,
jakož i doklady o jeho doručení - č. l. 81).
Jelikož do skončení prvního jednání žádný z účastníků netvrdil, že by
zajišťovacím převodem práva zajištěná pohledávka spořitelny vůči úpadkyni byla
postupně převedena na žalobkyni a že by ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva
byl následně sjednán dodatek č. 1, a v této souvislosti ani neoznačil důkazy k
prokázání takových skutečností, přičemž potřeba provést i jiné než účastníky
navržené důkazy v řízení najevo nevyšla (k tomu srov. např. rozhodnutí
uveřejněné pod číslem 28/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nemohly
soudy nižších stupňů při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného požadavku
přihlédnout ke skutkovým tvrzením a důkazům uplatněným v rozporu s ustanovením
§ 118b o. s. ř., tj. nemohly přihlédnout k tvrzením, podle nichž zajišťovacím
převodem práva zajištěná pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která s
úpadkyní uzavřela dodatek č. 1 ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva.
V situaci, kdy dovolatelka platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva v
dovolání nezpochybnila [a dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody
včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.)] a kdy ke
skutečnostem a důkazům uplatněným v rozporu s ustanovením § 118b o. s. ř.
přihlížet nelze, shledává Nejvyšší soud závěr, podle něhož žalobkyni nesvědčí
právo vylučující soupis sporných věcí do soupisu majetku konkursní podstaty
úpadkyně, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, ve výsledku správným.
Nelze-li totiž přihlížet ke skutečnostem a důkazům uplatněným v rozporu s
ustanovením § 118b o. s. ř., tj. nelze-li přihlížet k tomu, že pohledávka
spořitelny byla postupně postoupena na žalobkyni, postrádá pro rozhodnutí v
projednávané věci jakýkoli význam i řešení otázky, zda spolu s postupovanou
pohledávkou zajištěnou zajišťovacím převodem práva přechází na postupníka i
vlastnické právo k předmětu zajišťovacího převodu práva.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost
rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud
neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b
odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto
a žalované vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady
dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají z paušální sazby odměny advokátky
za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č.
484/2000 Sb., která podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, a § 18 odst. 1 činí
4.500,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za
jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 19% daň z přidané
hodnoty činí 5.712,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu