29 Cdo 3578/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci
žalobce Ing. J. L., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem, proti žalovanému Ing.
Z. Š., zastoupenému JUDr. M. V., advokátkou, o námitkách proti směnečnému
platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 140/2004,
o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.
května 2006, č. j. 7 Cmo 208/2005-113,
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. prosince 2004, č. j. 3 Cm 140/2004-90,
zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 4. května 2004, č. j. 3 Sm 124/2004-7,
jímž uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1,353.100,- Kč s vyčísleným 6%
úrokem, směnečnou odměnu 4.510,- Kč a náklady řízení.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že směnka, o jejíž úhradě bylo rozhodnuto
směnečným platebním rozkazem (dále jen „sporná směnka“), nemá náležitosti
stanovené čl. I § 71 bod 5 a 6 (správně § 75 bod 5 a 6) zákona č. 191/1950 Sb.
(dále jen „směnečný zákon“), když u údajů data vystavení a data splatnosti
obsahuje letopočet 192001, tj. datum nereálné a obsahuje (současně) doložky „na
řad“ a „nikoli na řad“, pročež je neplatná.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. května 2006, č.
j. 7 Cmo 208/2005-113, rozsudek soudu prvního stupně změnil a směnečný platební
rozkaz ponechal v celém rozsahu v platnosti.
Odvolací soud zdůraznil, že soud prvního stupně v rozporu s ustanovením § 175
odst. 1 a 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a v něm vyjádřenou
koncentrační zásadou projednal námitky, které „žalovaným vůbec uplatněny
nebyly“. Žalovaný sice - pokračoval odvolací soud - namítal neplatnost směnky,
ovšem toliko z důvodu vadného označení platebního místa a domicilu, nikoli již
také z důvodu nereálného data vystavení a současné existence navzájem si
konkurujících doložek „na řad“ a „nikoli na řad“. Přitom jde zjevně o námitky
odlišné, jež nemohou být bez dalšího zaměňovány. Jelikož „soudu v námitkovém
řízení nepřísluší přezkoumávat správnost vydaného směnečného platebního rozkazu
z jiných hledisek, než těch, které vymezí žalovaný ve včas podaných námitkách“,
shledal rozhodnutí soudu prvního stupně nesprávným.
Nepovažuje za důvodné ani námitky žalovaného, podle nichž směnkou zajištěná
pohledávka zanikla započtením, sporná směnka nebyla předložena k placení, byla
do ní dodatečně dopsána doložka „bez protestu“ a je neplatná pro vady v
označení platebního místa a domicilu (k poslední námitce uzavřel, že ve
skutečnosti žádný z těchto údajů na směnce obsažen není, pročež podle
ustanovení čl. I § 76 odst. 3 směnečného zákona platí, že místem platebním je
místo vystavení směnky – B.), ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém odvolacímu
soudu vytýká, že „se odvrátil od právního názoru soudu prvního stupně o
neplatnosti směnky“. Potud poukazuje na „zjevně nereálný“ letopočet data
splatnosti a data vystavení sporné směnky a na existenci doložek „na řad“ a
„nikoli na řad“ a spornou směnku shledává neplatnou.
Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto
soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s.
ř.; není však důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 175 o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo
šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k
uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v
němž žalovanému uloží, aby do tří dnů zaplatil požadovanou částku a náklady
řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti
platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen
do vlastních rukou žalovaného. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu
vyhovět, nařídí soud jednání (odstavec 1). Podá-li žalovaný včas námitky,
nařídí soud v jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již
nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz
ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu (odstavec 4).
V daném případě je nepochybné, že dovolání žalovaného je založeno na
argumentaci, podle níž je sporná směnka neplatná z důvodu „zjevně nereálného“
data vystavení a data splatnosti a existence dvou vzájemně se vylučujících
doložek „na řad“ a „nikoli na řad“. Dovolatel však evidentně přehlíží, že
právní posouzení věci odvolacím soudem co do řešení otázky (ne)platnosti směnky
spočívá na závěru, podle něhož žalovaný ve smyslu ustanovení § 175 odst. 1 a 4
o. s. ř. takové námitky vůbec nevznesl, pročež se jimi soud prvního stupně
neměl zabývat. Shora uvedený závěr přitom dovoláním žalovaného zpochybněn nebyl
a Nejvyšší soud - jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým
vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) - jej tak přezkoumat nemohl.
Přitom závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí
žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř.
jednoznačně vyplývá a vztahuje se i na námitku neplatnosti směnky (k tomu srov.
např. důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo
1799/2006 a ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 2936/2008, jakož i rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 1997, sp.
zn. 5 Cmo 593/96).
Jelikož shledal zjevně nedůvodnou rovněž výhradu „nepřesného označení místa
splatnosti“ (sporná směnka žádný údaj platebního místa neobsahuje a platebním
místem tak je ve smyslu ustanovení čl. I § 76 odst. 3 směnečného zákona místo
vystavení směnky), Nejvyšší soud - při absenci jiných vad, k jejichž existenci
u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) -
dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto
a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu