U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci
žalobkyně M & M reality holding a. s., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě,
Krakovská 1675/2, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27 48 77 68, zastoupené
Mgr. Martinou Čejkovou Horákovou, advokátkou, se sídlem v Pardubicích, náměstí
Republiky 2686, PSČ 530 02, proti žalovanému A. S., zastoupenému Mgr. Vadimem
Rybářem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Tyršova 1714/27, PSČ 702 00, o
námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v
Ostravě pod sp. zn. 27 Cm 563/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. dubna 2013, č. j. 7 Cmo 63/2013-47, takto:
Dovolání se odmítá.
Směnečným platebním rozkazem ze dne 3. září 2012, č. j. 27 Cm 563/2012-10,
uložil Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) žalovanému, aby
zaplatil žalobkyni částku 45.000,- Kč s 6% úrokem od 1. května 2012 do
zaplacení, směnečnou odměnu 150,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 16.340,-
Kč.
Usnesením ze dne 20. prosince 2012, č. j. 27 Cm 563/2012-30, soud prvního
stupně k námitkám žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ? odkazuje na
ustanovení § 106 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) ? řízení (pro nedostatek pravomoci soudu) zastavil
(výrok I.), rozhodl o nákladech řízení (výrok II.) a o vrácení soudního
poplatku (výrok III.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 25. dubna 2013, č.
j. 7 Cmo 63/2013-47, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení
nezastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, maje za to, že
„napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla
v rozhodování dovolacího soudu vyřešena“, a to „zda podmínkou platnosti
rozhodčí doložky v případě sporů ze spotřebitelských smluv, uzavřené po 1.
dubnu 2012, je sjednání možnosti přezkumu rozhodčího nálezu jinými rozhodci“.
Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu co do neplatnosti „rozhodčí smlouvy“ a
požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil „tak, že se
usnesení soudu prvního stupně potvrzuje“.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.
s. ř. odmítl.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., dovolání podle § 237 není
přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy
ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120
odst. 2 o. s. ř.; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
O tom, že v poměrech dané věci bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnutí
odvolacího soudu rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,-
Kč (rozuměj o tom, zda je dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí věci,
jejímž předmětem je pohledávka ze směnky v úhrnné výši 45.150,- Kč) pochyb
není. Současně je zjevné, že spor o zaplacení směnky není sporem ze vztahu ze
spotřebitelské smlouvy; skutečnost, že směnka byla vystavena k zajištění
pohledávky plynoucí ze spotřebitelské smlouvy, se může projevit v rozsahu
kauzálních námitek, jež spotřebiteli náleží v rámci obrany proti povinnosti
směnku zaplatit.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když dovoláním
napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a
řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu