U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve
věci navrhovatele M. F., zastoupeného JUDr. R. A., advokátem, o zápis
společnosti osnpk, s. r. o. do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v
Brně pod sp. zn. C 61733, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 5. května 2009, č. j. 8 Cmo 106/2009-23, takto:
Dovolání se odmítá.
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 27. února 2009, č. j. F 9094/2009, C 61733/1-12,
kterým tento soud zamítl návrh na zápis společnosti osnpk, s. r. o. (dále jen
„společnost“) do obchodního rejstříku (výrok I.) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (výrok II.). Soudy obou stupňů – konstatujíce, že v obchodním rejstříku vedeném
Krajským soudem v Brně, v oddíle C, vložce 61428, je zapsána společnost s., s. r. o., – uzavřely, že obchodní firma navržená k zápisu je - z hlediska
průměrného (potenciálního) zákazníka či spotřebitele - zaměnitelná s již
zapsanou obchodní firmou s. s. r. o. Navrhovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu
dovoláním, které Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl. Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve
věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou
v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), přičemž usnesení
odvolacího soudu - jsa vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) - Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal. Posouzení otázky, zda je obchodní firma o., s. r. o. zaměnitelná s již zapsanou
firmou s., s. r. o., má totiž význam právě a jen pro pojednávanou věc a
postrádá tak potřebný judikatorní přesah, přičemž závěry odvolacího soudu co do
zaměnitelnosti zvolené obchodní firmy nejsou ani v rozporu s aplikovatelným
hmotným právem (§ 10 odst. 1 obch. zák.). K námitkám dovolatele týkajícím se zaměnitelnosti obchodní firmy Nejvyšší soud
připomíná, že závěr, podle něhož při posouzení zaměnitelnosti obchodní firmy je
nutno přihlížet k dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka, je judikaturou
dlouhodobě zastáván – srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 1994, č. j. 3 Cmo 813/93, uveřejněný v časopise Právní rozhledy číslo
4, ročník 1995, na straně 146, s jehož závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje. Z povahy řízení o zápis obchodní společnosti do obchodního rejstříku pak zcela
zjevně plyne, že rejstříkový soud se nemůže zabývat „věcným přezkumem
zaměnitelnosti navržené firmy s … již zapsanou firmou později, v době, kdy by
eventuálně obě zapsané společnosti již podnikaly“, jak požaduje navrhovatel. Řešení dovolatelem předestřené otázky, zda je subjekt, jenž ve svém
zakladatelském dokumentu uvede předmět podnikání „výroba, obchod a služby
neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona“, z hlediska takto vymezeného
předmětu podnikání zaměnitelný s jiným subjektem, nebylo pro rozhodnutí
projednávané věci určující, neboť odvolací soud na něm své rozhodnutí nezaložil. Poukaz dovolatele na „stále trvající zaměnitelnost obchodních firem společností
jiných podnikatelů“, jakož i jeho tvrzení, že jde o „tzv. předzaloženou
společnost“, jsou z hlediska posouzení zaměnitelnosti obchodní firmy konkrétní
obchodní společnosti bezvýznamné. Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2010
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu