29 Cdo 3610/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci
navrhovatele J. K., zastoupeného JUDr. Alicí Říhovou, advokátkou, se sídlem ve
Statenicích, Nad Vinicí 494, PSČ 252 62, za účasti společnosti ALFA-HELICOPTER,
spol. s r. o., se sídlem v Brně, Vachova 5, PSČ 602 00, identifikační číslo
osoby 19012802, zastoupené JUDr. Annou Bayerovou, advokátkou, se sídlem v Brně,
Vachova 43/5, PSČ 602 00, o zaplacení 6.583.104,70 Kč s příslušenstvím, vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9/18 Cm 87/2005, o dovolání navrhovatele
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 8 Cmo
22/2012-593, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 8 Cmo
22/2012-593, se v části prvního výroku, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení
soudu prvního stupně, a v druhém až šestém výroku ruší a věc se v tomto rozsahu
vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 6. října 2011, č. j. 9/18 Cm 87/2005-463, ve znění usnesení ze
dne 12. prosince 2011, č. j. 9/18 Cm 87/2005-534, a ze dne 28. června 2012, č. j. 9/18 Cm 87/2005-575, Krajský soud v Brně zavázal společnost ALFA-HELICOPTER,
spol. s r. o. (dále jen „společnost“) zaplatit navrhovateli 3.332.187,- Kč s
úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku rozhodnutí (výrok I.), zamítl návrh
na zaplacení 3.204.975,70 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným v tomto výroku
rozhodnutí (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až VI.) a
zavázal společnost zaplatit navrhovateli úrok z prodlení blíže specifikovaný v
tomto výroku rozhodnutí (výrok VII.). Soud vyšel z toho, že:
1) Na základě dohody uzavřené mezi navrhovatelem, J. Š., JUDr. P. M. (dále
společně též „společníci společnosti“) a společností dne 1. října 2001 (dále
jen „dohoda“) zanikla k tomuto datu účast navrhovatele ve společnosti. 2) Podle § 2 dohody „společníku J. K. vzniká nárok na vypořádací podíl ve výši
dle zákona, kdy výše podílu bude zjištěna z vlastního kapitálu společnosti dle
mezitímní účetní závěrky ke dni 30. září 2001“. 3) Článek III.1.7. společenské smlouvy společnosti uzavřené dne 29. května 1998
(dále též jen „společenská smlouva“) mimo jiné též určuje, že „výše
vypořádacího podílu se stanoví na základě mimořádné účetní závěrky ke dni
zániku účasti společníka ve společnosti, která určí výši čistého obchodního
jmění společnosti a vypočte se poměrem splaceného vkladu tohoto společníka ke
splaceným vkladům ostatních společníků (…) Vypořádací podíl se však nestane
splatným dříve než uplynutím šesti měsíců od schválení mimořádné účetní
závěrky. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích. Stanovy společnosti mohou
určit, že vypořádací podíl se vyplatí v jiné majetkové hodnotě.“
4) Dne 1. října 2001 se společníci společnosti dohodli na změně společenské
smlouvy, v níž mimo jiné nahradili část jejího článku III.1.7. tak, že nově
zní: „Vypořádací podíl se vyplácí v penězích a dohodnou-li se tak společníci,
lze vypořádací podíl vyplatit v nepeněžní podobě a to převodem věci z majetku
společnosti do majetku společníka, jehož účast na společnosti skončila. Lhůty k
vyplacení vypořádacího podílu se řídí příslušnými ustanoveními zákona.“
Soud prvního stupně uvedl, že dohodou společníci změnili obsah článku III.1.7. společenské smlouvy a podle § 2 dohody vznikla společnosti povinnost stanovit
vypořádací podíl z jejího vlastního kapitálu. Téhož dne ujednali společníci
rovněž změnu společenské smlouvy, aby bylo možné navrhovateli poskytnout
naturální plnění. V § 3 dohody určili, že na výši vypořádacího podílu se
započítávají poskytnuté movité věci v jejich účetní hodnotě; požadavek
navrhovatele stanovit výši vypořádacího podílu vycházející ze skutečné hodnoty
jemu vydaného strojního zařízení je tak v rozporu s dohodou.
Při určení výše vlastního kapitálu společnosti soud zahrnul do vlastního
kapitálu též rezervy na budoucí opravy strojních zařízení v majetku
společnosti, neboť rovněž rezervy na opravy vrtulníku, jenž byl poskytnut
navrhovateli jako naturální plnění z titulu vypořádacího podílu, společnost
„rozpustila“ ve vlastním kapitálu, z něhož navrhovatel obdržel pouze jednu
třetinu (odpovídající výši jeho obchodního podílu), a proto je spravedlivé, že
se navrhovatel bude stejným dílem podílet též na rezervách vytvořených na
strojních zařízeních, která zůstala i nadále v majetku společnosti. Soud nepřihlédl k položkám zohledňujícím dvacetiletou dobu účetního odpisu
zařízení, neboť vyšel ze zvyklostí společnosti, podle nichž byla používána
desetiletá doba odpisů zařízení, poukazuje na možnost sjednání prodloužené
délky účetních odpisů v dohodě, zvlášť v situaci, kdy v ní navrhovatel a
ostatní společníci sjednali řadu jiných podrobností týkajících se daného
vypořádacího podílu. Soud vyšel ze závěrů znaleckého ústavu, který při zohlednění rezerv a
desetileté doby účetního odpisu určil výši vypořádacího podílu navrhovatele
částkou 11.098.000,- Kč, od níž odečetl plnění dosud navrhovateli poskytnutá v
celkové výši 7.765.813,- Kč (včetně daně z příjmů z poskytnutých plnění) a
rozdíl mezi částkou 11.098.000,- Kč a dosud přijatými plněními ve výši
3.332.187,- Kč navrhovateli z titulu vypořádacího podílu přiznal. K odvoláním obou účastníků Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně zaplacení částky
2.839.255,- Kč s příslušenstvím a ve výroku II. (první výrok), změnil výrok I. usnesení soudu prvního stupně tak, že zamítl návrh na zaplacení 492.932,- Kč s
příslušenstvím (druhý výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů
(třetí a čtvrtý výrok), rozhodl, že navrhovateli se vrací 37.044,- Kč (pátý
výrok), a zavázal společnost zaplatit státu na nákladech řízení 40.404,- Kč
(šestý výrok). Odvolací soud uvedl, že při posuzování základu pro určení výše vypořádacího
podílu nebylo možné vyjít ze společenské smlouvy, neboť ta byla v uvedené části
neplatná pro rozpor s donucujícím § 61 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb.,
obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), který ve znění účinném od 1. ledna
2001 umožňoval odchylné ujednání společenské smlouvy jen v tom směru, že
vypořádací podíl se vypočte z čistého obchodního majetku zjištěného na základě
posudku znalce. Předmětné ujednání společenské smlouvy tomuto ustanovení
neodpovídalo, a proto dle části sedmé, článku VIII, bodu 21, věty první zákona
č. 370/2000 Sb. pozbylo platnosti nabytím účinnosti daného zákona, tedy 1. lednem 2001. Dohodou přitom ke změně dané části společenské smlouvy dojít nemohlo, neboť
tato nebyla uzavřena formou notářského zápisu, jak vyžaduje § 57 ve spojení s §
63 obch. zák. Jelikož je společenská smlouva v části týkající se základu pro výpočet
vypořádacího podílu neplatná, je třeba vypořádací podíl stanovit dle § 61 obch. zák. z vlastního kapitálu společnosti. Konstatuje, že si je vědom rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
29 Cdo 752/2011
(jde o usnesení ze dne 27. července 2011, uveřejněné v časopise Soudní
judikatura číslo 5, ročníku 2012, pod číslem 67), odvolací soud uzavřel, že za
spravedlivé považuje pouze takové vypořádání, které si společníci zvolili v
souladu se zákonem, jinak (nezvolí-li si výslovně) vypořádání, při němž bude
vypořádací podíl zjištěn z vlastního kapitálu společnosti, neboť možnosti pro
výpočet vypořádacího podílu uvedené v § 61 obch. zák. nejsou vzájemně provázány
a jedna na druhé není v žádném směru závislá. Uzavřel proto, že „by odporovalo platné právní úpravě, pokud by mohl a měl být
stanoven vypořádací podíl z čistého obchodního majetku na základě posudku
znalce, aniž by tuto možnost společníci ve společenské smlouvě platně sjednali,
např. jen z důvodu „hrubého nepoměru“ hodnot vypořádacího podílu zjištěných z
čistého obchodního majetku na základě posudku znalce a z vlastního kapitálu. Takový postup by byl v rozporu s vůlí společníků projevenou ve společenské
smlouvě. Podle názoru odvolacího soudu není rozumného důvodu vylučovat či
omezovat (snižovat) odpovědnost společníků společnosti s ručením omezeným za
volbu způsobu výpočtu výše vypořádacího podílu, jakož i důsledky z toho
plynoucí, je-li učiněna v souladu se zákonem.“
Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, podle něhož je třeba
vycházet z hodnot, které odpovídají účtování odpisů po dobu 10 let, když takto
zvolené době odpisování odpovídají též účetní hodnoty poskytnutých movitých
věcí uvedené v dohodě. Odvolací soud se ztotožnil též se závěrem, podle něhož je třeba pro účely
vypořádání společníka do vlastního kapitálu zahrnout též veškeré rezervy, neboť
se na nich - stejně jako na zisku, z něhož byly vytvořeny a který by si jinak
společníci mezi sebe mohli rozdělit - podílí (v tomto případě stejným dílem)
všichni společníci společnosti. Zároveň dle odvolacího soudu „nelze na
vypořádávaném společníku spravedlivě požadovat, aby zjištěný vypořádací podíl
byl snižován o budoucí náklady (rezervy), na kterých se již vypořádávaný
společník nebude podílet a o kterých navíc z ex-post událostí víme, že
nevznikly (jelikož rezervy byly v dalších obdobích rozpuštěny, aniž by byly
čerpány).“
Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud určil za základ stanovení
vypořádacího podílu částku 11.098.000,- Kč, při výpočtu konkrétní výše
(doplatku) vypořádacího podílu však soud prvního stupně dle jeho názoru
nesprávně zohlednil daň z příjmu; po jejím správném započítání pak odvolací
soud uzavřel, že důvodný je nárok navrhovatele pouze ve výši 2.839.255,- Kč. Navrhovatel napadl první výrok rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž byl
potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně, a druhý výrok usnesení
odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1
písm. a) a c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje přitom dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a
navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dle názoru dovolatele měl být jeho vypořádací podíl určen z čistého obchodního
majetku společnosti podle posudku znalce. Společenská smlouva v části určující
za základ pro výpočet vypořádacího podílu čisté obchodní jmění společnosti není
neplatná, neboť novela obchodního zákoníku č. 370/2000 Sb. nahradila mimo jiné
v § 6 odst. 3 obch. zák. používaný pojem čisté obchodní jmění pojmem čistý
obchodní majetek, obsah obou pojmů však zůstal shodný, když se jím rozumí
majetek společnosti po odečtení závazků. Společenská smlouva tak podle
dovolatele v dané části stanoví jinými slovy totéž, co § 61 odst. 2 obch. zák.,
a žádnému donucujícímu ustanovení proto neodporuje. Dovolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 513/2005 (jde
o rozsudek ze dne 21. března 2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura
číslo 8, ročníku 2007, pod číslem 118) a 29 Cdo 752/2011, která jsou dle jeho
názoru aplikovatelná v projednávané věci, neboť řeší zcela identickou situaci. Uvádí, že tržní hodnota čistého obchodního majetku společnosti je bezmála
trojnásobně vyšší než uváděná hodnota vlastního kapitálu, stejný rozdíl je pak
ve výši vypořádacího podílu určeného z těchto základů. Jde tak o zcela zjevný
hrubý nepoměr mezi oběma hodnotami ve smyslu výše uvedených rozhodnutí
Nejvyššího soudu, avšak odvolací soud k tomuto nepoměru nijak nepřihlédl. Dopustil se tak dle dovolatele nesprávného právního posouzení věci, neboť tak
nebyla dodržena zásada poctivého obchodního styku a proporcionality. Společnost ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a
navrhuje, aby dovolací soud dovolání, shledá-li je přípustným, zamítl. Dovolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu je přípustné podle §
237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolání proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, jíž byl
potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně, shledává Nejvyšší soud
přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil
otázku určení výše vypořádacího podílu navrhovatele v rozporu s judikaturou
dovolacího soudu. Dovolání je i důvodné. Jelikož z obsahu spisu nevyplývají žádné vady, k jejichž existenci dovolací
soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), zabýval se Nejvyšší soud - v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním - tím, zda je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. S ohledem na okamžik zániku účasti navrhovatele ve společnosti je pro další
úvahy Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedeného ustanovení obchodního
zákoníku účinné k 1. říjnu 2001, tedy naposledy ve znění zákona č. 370/2000 Sb. Podle § 61 odst. 2 obch. zák. při zániku účasti společníka ve společnosti za
trvání společnosti jinak než převodem podílu vzniká společníkovi právo na
vypořádání (vypořádací podíl).
Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni
zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z
mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti
společníka ve společnosti, pokud společenská smlouva nestanoví, že se má
zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného
obdobně podle § 59 odst. 3. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, neplyne-li
ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného. V rozsudku sp. zn. 29 Odo 513/2005, jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako
další rozhodnutí uvedená níže, mimo jiné na webových stránkách tohoto soudu,
Nejvyšší soud uzavřel, že neurčí-li společenská smlouva způsob vypořádání, musí
být vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího
podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, popřípadě právního
nástupce takového společníka, odpovídala hodnotě majetku, připadajícího na jeho
obchodní podíl. Plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném
zpracování plynout), že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti je
v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě majetku společnosti, je k tomu
třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout. V usnesení sp. zn. 29 Cdo 752/2011 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr,
podle něhož i po novele obchodního zákoníku provedené zákonem č. 370/2000 Sb. platí, že v případě zániku účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným
musí být vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota
vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, zásadně
odpovídala hodnotě čistého obchodního majetku, připadajícího na jeho obchodní
podíl. I nadále proto platí, že plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo
při řádném zpracování plynout), že výše vlastního kapitálu podle účetní závěrky
je (např. v důsledku způsobu ocenění majetku) v hrubém nepoměru ke skutečné
(tržní) hodnotě čistého obchodního majetku, je k tomu třeba při stanovení
vypořádacího podílu přihlédnout. V posledně citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud dále doplnil, že účelem
ustanovení § 61 odst. 2 věty druhé obch. zák. je, mimo jiné (jak ostatně plyne
z důvodové zprávy), umožnit společníkům volbu, zda v případě ukončení účasti
některého z nich má být pro účely určení výše vypořádacího podílu zpracována
účetní závěrka (podle okolností mezitímní, mimořádná či řádná), či zda bude pro
tyto účely vypracován znalecký posudek. Ačkoliv nelze pojmy čistý obchodní
majetek a vlastní kapitál směšovat (srov. k tomu i ustanovení § 6 odst. 3 a
odst. 4 obch. zák.) a ačkoliv jejich výše nebude obvykle zcela shodná, nelze -
s ohledem na shora zmíněné zásady - připustit, aby volbou jednoho ze způsobů
stanovení výše vypořádacího podílu bylo dosaženo diametrálně odlišného výsledku
než v případě způsobu druhého. Nejvyšší soud podotýká, že pro posouzení projednávané věci není významná
polemika dovolatele se závěrem odvolacího soudu, podle kterého jsou ujednání
společenské smlouvy, jakož i dohody, týkající se vypořádacího podílu, neplatné
pro rozpor se zákonem, resp. ke dni 1.
ledna 2001 pozbyly platnosti (na základě
přechodných ustanovení zákona č. 370/2000 Sb.). Je tomu tak proto, že jak názor o neplatnosti ujednání, ke kterému se přiklonil
odvolací soud, tak opačný úsudek o platnosti ujednání o způsobu určení
vypořádacího podílu, vedou - s ohledem na znění § 2 dohody, ve kterém se
společníci dohodli na způsobu vypořádání předpokládaném první částí věty druhé
§ 61 odst. 2 obch. zák. - k jedinému závěru, totiž že výše vypořádacího podílu
dovolatele se stanoví z vlastního kapitálu společnosti zjištěného z příslušné
účetní závěrky. Z výše citované ustálené judikatury Nejvyššího soudu je pak zřejmé, že
poctivost vypořádání mezi společníky je obecným kriteriem, jímž je soud povinen
poměřovat všechny případy, ve kterých má základem pro určení vypořádacího
podílu být hodnota vycházející z účetnictví společnosti. Zásada poctivosti
vypořádání se prosadí jak v případě, kdy je vypořádací podíl společníka určován
podle zákonné úpravy (bez ohledu na její rozhodné znění), tak v případě, kdy
způsob určení vypořádacího podílu vyplývá ze společenské smlouvy přebírající
znění zákona. Není totiž žádného důvodu činit rozdíl mezi situací, kdy se
společníci rozhodnou podřídit otázku určení výše vypořádacího podílu zákonné
úpravě, a proto ji ve společenské smlouvě nijak neupraví, a situací, kdy znění
zákona převezmou do společenské smlouvy. Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že má-li být výše
vypořádacího podílu určena z vlastního kapitálu společnosti podle účetní
závěrky, je vždy nutné zabývat se tím, zda takové vypořádání mezi společníky je
poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast
ve společnosti skončila, zásadně odpovídala hodnotě čistého obchodního majetku,
připadajícího na jeho obchodní podíl. Dospěje-li soud k závěru, že výše
vlastního kapitálu podle účetní závěrky je v hrubém nepoměru ke skutečné
(tržní) hodnotě čistého obchodního majetku, je k tomu třeba při stanovení
vypořádacího podílu přihlédnout. Nejvyšší soud tak setrvává na závěrech, které formuloval a odůvodnil v
rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 752/2011, neboť se plně prosadí i v projednávané
věci, a od nichž proto nemá důvod se ani nyní odchylovat.
Právní posouzení věci odvolacím soudem tudíž není správné a dovolací důvod dle
§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem, pročež Nejvyšší soud
usnesení odvolacího soudu v napadeném rozsahu a v závislých výrocích o
nákladech řízení podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta
první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta
první a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
V dalším řízení se bude odvolací soud zabývat otázkou, zda je vypořádání mezi
společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu navrhovatele
zásadně odpovídala hodnotě čistého obchodního majetku připadajícího na jeho
obchodní podíl. Přitom zohlední též závěry formulované v usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 29 Cdo 752/2011.
V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu