Nejvyšší soud Usnesení obchodní

29 Cdo 3631/2010

ze dne 2011-11-29
ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.3631.2010.1

29 Cdo 3631/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa

Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci

navrhovatelky Nemocnice Třebotov a. s., se sídlem v Třebotově, V Lesoparku 81,

PSČ 252 26, identifikační číslo osoby 28061543, zastoupené JUDr. Zdeňkem

Veselým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 6, PSČ 110 00, o zápis změn do

obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 12197, o

dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna

2010, č. j. 7 Cmo 499/2009-265, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2010, č. j. 7 Cmo

499/2009-265, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2009, č. j. F

116775/2009, B 12197-235, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k

dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 2. října 2009, č. j. F 116775/2009, B 12197-235, Městský soud

v Praze zamítl návrh na zápis zvýšení základního kapitálu Nemocnice Třebotov a. s. (dále jen „společnost“), což odůvodnil tím, že lustrací v počítačové

databázi bylo zjištěno, že bylo vydáno předběžné opatření, jímž bylo

představenstvu společnosti uloženo zdržet se úkonů vedoucích ke zvýšení

základního kapitálu společnosti na základě usnesení mimořádné valné hromady

společnosti konané 8. ledna 2009 (dále jen „valná hromada“) v době do právní

moci rozhodnutí soudu o platnosti usnesení valné hromady. K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením

usnesení rejstříkového soudu potvrdil. Odvolací soud vyšel z toho, že:

1/ Usnesením ze dne 15. července 2009, č. j. 4 Cmo 401/2009-196, Vrchní soud v

Praze změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2009, č. j. F

20773/2009, B 12197-148, tak, že do obchodního rejstříku zapsal usnesení valné

hromady, obsahující rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu společnosti, neboť

je shledal platným. 2/ K návrhu Ing. M. K. probíhalo u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm

52/2009 řízení o vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady, ve kterém

soud usnesením ze dne 2. září 2009, č. j. 79 Cm 52/2009-19, nařídil předběžné

opatření tohoto znění: „Představenstvu akciové společnosti Nemocnice Třebotov

a. s. se sídlem Třebotov, V Lesoparku 81, PSČ 252 26, identifikační číslo 280

61 543, se ukládá zdržet se úkonů vedoucích ke zvýšení základního kapitálu

uvedené společnosti na základě usnesení valné hromady společnosti ze dne 8. ledna 2009, v době do právní moci rozhodnutí soudu ve věci samé o vyslovení

neplatnosti usnesení valné hromady ze dne 8. ledna 2009.“ (dále jen „předběžné

opatření“). Usnesení bylo společnosti doručeno dne 8. září 2009. 3/ Usnesením ze dne 15. září 2009, č. j. 79 Cm 52/2009-43, Městský soud v Praze

návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady zamítl. 4/ Dne 23. září 2009 uzavřela společnost, jejímž jménem jednali členové

představenstva Ing. A. S. a Ing. M. S., s Ing. H. S. smlouvu o upsání akcií. Dne 24. září 2009 podala společnost, jejímž jménem jednali členové

představenstva Ing. M. S. a Ing. H. S., návrh na zápis zvýšení základního

kapitálu společnosti do obchodního rejstříku. Odvolací soud s odkazem na § 76d písm. b/ a § 76f odst. 1 zákona č. 99/1963

Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), konstatoval, že „předběžné

opatření“ je vykonatelné doručením a že právní úkon, který byl učiněn tím, pro

něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný,

je neplatný, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným

usnesením o nařízení předběžného opatření.

Na tomto základě pak uzavřel, že úkony, které činili členové představenstva

společnosti (uzavření smlouvy o úpisu akcií jménem společnosti a podání návrhu

na zápis zvýšení základního kapitálu společnosti do obchodního rejstříku), jsou

v důsledku nerespektování vykonatelného předběžného opatření neplatné, „když

odvolatelem namítané důvody o právní neúčinnosti citovaného předběžného

opatření odvolací soud neshledal a předběžné opatření nebylo ani zrušeno ve

smyslu § 77 odst. 2 o. s. ř.“

Na výše uvedeném závěru nemůže podle názoru odvolacího soudu nic změnit ani

zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady, neboť

příslušné rozhodnutí soudu prvního stupně nenabylo v době vydání rozhodnutí

odvolacího soudu právní moci, ani to, že (v řízení o zápis rozhodnutí o zvýšení

základního kapitálu společnosti do obchodního rejstříku) „si otázku platnosti

všech usnesení valné hromady posoudil předběžně odvolací soud tak, že jsou

platná“. „Dokonce, i kdyby bylo předběžné opatření zrušeno, tak po dobu, po

kterou bylo účinné, byly povinné osoby povinny se jím řídit.“

Společnost napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost

opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., uplatňujíc dovolací důvody

dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo

zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Otázky zásadního právního významu dovolatelka spatřuje v tom,

1/ zda je možné soudním rozhodnutím (předběžným opatřením) uložit povinnost

orgánu akciové společnosti (představenstvu), tj. „nonsubjektu“, a zda tedy

orgán akciové společnosti lze považovat za „někoho jiného než účastníka“ ve

smyslu ustanovení § 76 odst. 2 o. s. ř. a dále (pro případ kladné odpovědi na otázku sub 1/)

2/ zda právní úkon akciové společnosti zakládá porušení povinnosti uložené

jejímu představenstvu. Soudy obou stupňů se podle dovolatelky především nevypořádaly s námitkou, že

usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, jež ukládá povinnosti

představenstvu akciové společnosti, není rozhodnutím, které by mohlo vyvolat

jakékoli právní účinky, neboť jeho výrok je nevykonatelný; jde tedy - dle

jejího názoru - o nicotné rozhodnutí. Zdůrazňujíc, že představenstvo akciové společnosti nemá způsobilost k právům a

povinnostem (právní subjektivitu), dovolatelka dovozuje, že představenstvu

nemůže být soudním rozhodnutím uložena jakákoli povinnost. Zmocnění k uložení

povinnosti představenstvu akciové společnosti pak nepředstavuje ani § 76 odst. 2 o. s. ř., podle něhož může soud uložit povinnost někomu jinému než účastníku,

lze-li to na něm spravedlivě žádat (představenstvo společnosti nebylo

účastníkem řízení, v němž bylo předběžné opatření vydáno), neboť základním

předpokladem pro uložení povinnosti je právní subjektivita povinného. Představenstvu akciové společnosti nemůže být soudním rozhodnutím uložena

povinnost i proto, že není způsobilé být účastníkem případného vykonávacího

(exekučního) řízení v případě porušení uložené povinnosti.

Dovolatelka konečně namítá, že předběžné opatření nebylo v projednávané věci

nikterak porušeno, neboť všechny úkony vedoucí ke zvýšení základního kapitálu

na základě usnesení valné hromady činila společnost, nikoli její představenstvo.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a je i

důvodné.

Obecně platí, že právnická osoba je subjektem práva a že takový subjekt má

právní osobnost jako celek (jako jediný a jednotný útvar). Účastenství v

právních vztazích může mít pouze právnická osoba jako taková; její části -

organizační složky, odštěpné závody nebo podobné organizační jednotky, popř.

orgány právnické osoby - zásadně vlastní právní subjektivitu mít nemohou (srov.

Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §

1-459. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, s. 211).

Závěr, že představenstvo akciové společnosti nemá právní subjektivitu (není

právnickou ani fyzickou osobou), neboť je toliko jedním z orgánů společnosti

(jak plyne z ustanovení § 191 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního

zákoníku), se podává i z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2001,

sp. zn. 7 Cmo 33/2001, uveřejněného pod číslem 8/2002 Sbírky soudních

rozhodnutí a stanovisek.

Úvaha odvolacího soudu, podle níž je usnesení, kterým bylo předběžné opatření

nařízeno, vykonatelné, neboť bylo doručeno společnosti, není úplná.

Vykonatelnost rozhodnutí se rozlišuje po stránce formální a materiální.

Ustanovení § 76d písm. b/ o. s. ř., na které odkázal odvolací soud, upravuje

(toliko) formální vykonatelnost usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné

opatření. Materiální vykonatelnost je upravena v ustanovení § 261a o. s. ř.

Podle § 261a odst. 1 o. s. ř. lze výkon rozhodnutí nařídit jen tehdy,

obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a

obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení

lhůty ke splnění povinnosti.

Z ustanovení § 261a odst. 1 o. s. ř. tak plyne, že soudní rozhodnutí, které

ukládá povinnost útvaru, který není osobou v právním smyslu, neobsahuje

označení povinné osoby, a není tudíž (materiálně) vykonatelné. Usnesení, kterým

bylo nařízeno předběžné opatření, ukládající povinnost představenstvu akciové

společnosti jakožto orgánu právnické osoby, tedy nikoli samotné společnosti či

snad členům jejího představenstva jako fyzickým osobám (potud jde o situaci

odlišnou od poměrů řešených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011,

sp. zn. 29 Cdo 1081/2011), je proto nevykonatelným soudním rozhodnutím.

Nezabýval-li se odvolací soud otázkou závaznosti předběžného opatření pro

společnost z pohledu námitky, podle níž bylo předběžné opatření nařízeno

materiálně nevykonatelným rozhodnutím (když pouze uvedl, že „namítané důvody o

právní neúčinnosti citovaného předběžného opatření neshledal“, resp. posuzoval

vykonatelnost usnesení, kterým bylo předběžné opatření nařízeno, jen z formální

stránky), je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné.

Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu a spolu s ním ze stejných důvodů

i usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst.

3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b

odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižšího stupně závazný (§ 243d odst.

1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu

rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d

odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. listopadu 2011

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu