29 Cdo 3636/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce
Ing. J. H., jako správce konkursní podstaty úpadce P. M., zastoupeného Mgr. D.
B., advokátem, proti žalované K. p., a. s., V. I. G., o zaplacení částky
6.850.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C
124/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové -
pobočky v Pardubicích ze dne 5. dubna 2007, č. j. 23 Co 622/2006-190, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 4. října 2006, č. j. 11 C 124/2003-178, zamítl Okresní soud v
Pardubicích žalobu, kterou se žalobce (správce konkursní podstaty úpadce P. M.)
domáhal vůči žalované (K. p., a. s.) zaplacení částky 6.850.000,- Kč.
Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho,
že:
1/ Usnesením ze dne 9. října 1996, sp. zn. 10 K 8/96, prohlásil Krajský soud v
Ústí nad Labem konkurs na majetek úpadce.
2/ Prohlášením konkursu zaniklo společného jmění úpadce a jeho manželky V. M.,
jehož součástí byla i budova s pozemkovou parcelou v katastrálním území M.
3/ Žalobce coby správce konkursní podstaty úpadce sepsal nemovitosti do
konkursní podstaty úpadce.
4/ Úpadcova manželka uzavřela 9. prosince 1999 s právní předchůdkyní žalované
(P. Č. s. - dále též jen „pojistitel“) pojistné smlouvy (dále též jen „první
pojistná smlouva“) a (dále též jen „druhá pojistná smlouva“), jejichž součástí
byly též Všeobecné podmínky pro živelní pojištění PPZ 2 (dále též jen „Pojistné
podmínky k první pojistné smlouvě“) a Všeobecné podmínky pojištění budov,
staveb a bytů BUD 2 (dále též jen „Pojistné podmínky ke druhé pojistné
smlouvě“). Předmětem pojistných smluv bylo pojištění výše označených
nemovitostí a souboru movitých věcí.
5/ Dne 17. dubna 2000 byly nemovitosti zničeny výbuchem plynu.
6/ Dne 7. srpna 2000 obdržela úpadcova manželka od pojistitele zálohu na
pojistné plnění podle pojistných smluv ve výši 1.000.000,- Kč.
7/ Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. března 2002, č. j. 3 T
54/2001-664, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. srpna
2002, sp. zn. 9 To 72/02, byl P. M. uznán vinným tím, že veden úmyslem vylákat
pojistné plnění po uzavření obou výše označených pojistných smluv si
prostřednictvím svého známého opatřil tři kusy mobilních telefonů upravených
jako spouštěcí mechanismy, které byly dne 17. dubna 2000 ve 2.35 hodin v M.
použity k dálkovému odpálení trhaviny umístěné v nemovitosti M. p., což vedlo
ke škodě na budově a zařízení ve výši 2.026.615,20 Kč a jeho manželka z tohoto
titulu dne 25. dubna 2000 uplatnila u příslušné pojišťovny nárok na pojistné
plnění a 7. srpna 2000 jí byla vyplacena záloha ve výši 1 miliónu Kč. Za toto
jednání byl jmenovaný odsouzen pro trestný čin pojistného podvodu dle § 250a
odst. 2 a 4 písm. b/ zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, spáchaný ve
spolupachatelství, k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl let.
8/ V. M. byla týmž rozsudkem jako její manžel, pro týž skutek, jako
spolupachatelka odsouzena pro spáchání téhož trestného činu k trestu odnětí
svobody, jehož výkon jí byl podmíněně odložen.
9/ Dne 2. ledna 2004 přešla práva a povinnosti pojistitele z P. Č. s. na
žalovanou.
Na tomto základě soud uzavřel, že mezi účastníky zůstalo sporným, zda žalobci
vnikl nárok na výplatu pojistného plnění.
Odkazuje na ustanovení § 6 odst. 2, § 7, § 8, § 14 odst. 1 a § 14a zákona č.
328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a na závěry o
postavení správce konkursní podstaty obsažené ve stanovisku občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98,
uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále
též jen „stanovisko“), soud především uzavřel, že správce konkursní podstaty
je oprávněn vymáhat do konkursní podstaty pojistné plnění z pojistné smlouvy
týkající se majetku sepsaného po právu do konkursní podstaty. Dodal však, že
žalovaná je povinna plnit z pojistné smlouvy ve prospěch konkursní podstaty jen
při splnění všech zákonných a smluvních podmínek pro takové plnění.
Vzhledem k obsahu ustanovení § 788 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku
(dále též jen „obč. zák.“) pak soud měl za rozhodující pro přiznání pojistného
plnění, aby pojistná událost byla „nahodilou událostí“, tj. aby zde byla
nejistota ohledně toho, zda událost nastane, s tím, že pojištěný je povinen
dbát, aby nenastala. Současně pojištěný nesmí vědomě způsobit pojistnou
událost, neboť pak by nešlo o událost „nahodilou“, nýbrž úmyslně vyvolanou.
S poukazem na to, že „žalobce“ (správně „úpadce“) a jeho manželka byli
pravomocně odsouzeni za úmyslný trestný čin vyvolávající onu událost, soud
dovodil, že je naplněno ustanovení článku 6 Pojistných podmínek k první
pojistné smlouvě a článku 5 odst. 1 Pojistných podmínek ke druhé pojistné
smlouvě o tom, že takové jednání není pojistnou událostí.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v
záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud ve skutkové rovině poukázal na to, že pro spáchání trestného činu
pojistného podvodu byl úpadce pravomocně uznán vinným ve věci vedené u
Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 54/2001, kdežto jeho manželka
ve věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 141/2003 (tím
korigoval nepřesné skutkové zjištění soudu prvního stupně ohledně trestního
postihu manželky úpadce).
Uvedl rovněž, že Pojistné podmínky k oběma pojistným smlouvám upravují
pojistnou událost tak, že jde o nahodilou událost označenou jako pojistné
nebezpečí, která nastala v době trvání pojištění. Pojistnou událostí naopak
není, byla-li událost způsobena úmyslným jednáním pojištěného, pojistníka, nebo
jiné osoby z podnětu některého z nich (článek 1, bod 5 a 6 Pojistných
podmínek k první pojistné smlouvě). Pojištění se nevztahuje na škody způsobené
jinou osobou z podnětu pojistníka, pojištěného nebo osoby žijící s ním ve
společné domácnosti také podle článku 5 odst. 1 Pojistných podmínek ke druhé
pojistné smlouvě, poznamenal odvolací soud.
Pojistné smlouvy mezi právním předchůdcem žalované a manželkou úpadce byly
uzavřeny dle § 788 a násl. obč. zák., přičemž závazek formulovaný v (kogentním)
ustanovení § 788 odst. 1 obč. zák. tvoří podstatný obsah pojistné smlouvy.
Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že k události, od které žalobce odvíjí
nárok na pojistné plnění, došlo jednáním pojistníka V. M. a jejího manžela P.
M. (coby osoby pojistníku blízké ve smyslu § 116 obč. zák.). Nešlo tedy o
pojistnou událost ve smyslu § 788 odst. 1 obč. zák. a Pojistných podmínek.
Událost byla způsobena úmyslným jednáním pojistníka a osoby jemu blízké, takže
není splněna základní podmínka pro výplatu pojistného plnění (byť by jinak
směřovalo do konkursní podstaty). Žalobci tak žádný nárok na výplatu
pojistného plnění z pojistných smluv nevznikl, doplnil odvolací soud.
Odvolací soud se rovněž vypořádal s námitkou tvrzené neurčitosti zamítavého
výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že spočívá na
nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v §
241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále
též jen „o. s. ř.“), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou
stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nárok na
pojistné plnění nevznikl, jelikož k události, od které odvíjí pojistné plnění,
došlo jednáním pojistníka (manželky úpadce) a osoby jemu blízké (úpadce).
K pojistné události došlo v době trvání soupisu pojištěných nemovitostí do
konkursní podstaty úpadce. Přesto, že pojištění sjednala (u právní předchůdkyně
žalované) úpadcova manželka, faktickým pojištěným se stala konkursní podstata
a nikoli ona (coby pojistník).
Podle dovolatelova mínění byla právní předchůdkyně žalované pojistitelem,
úpadcova manželka pojistníkem a dovolatel (respektive úpadcova konkursní
podstata) pojištěným. Dovolatel (respektive úpadcova konkursní podstata) ani
nikdo z úpadcových konkursních věřitelů se nepodílel na vzniku pojistné
události a právě na tyto osoby je třeba pohlížet jako na osoby pojištěné,
kterým vznikla škoda. Nárok na pojistné plnění je tudíž dán.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu,
podle kterého dovolání projednal a rozhodl o něm (do 30. června 2009) se podává
z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další
související zákony.
Podotýká dále, že v označení žalované v záhlaví tohoto rozhodnutí promítl změnu
její obchodní firmy, k níž došlo v průběhu dovolacího řízení.
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným dle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s.
ř., přisuzuje napadenému rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní
význam v řešení otázky, jaké postavení má správce konkursní podstaty při
vymáhání pojistného plnění vzešlého z (tvrzené) pojistné události týkající se
majetku sepsaného do konkursní podstaty. Potud jde o problematiku dovolacím
soudem dosud neřešenou.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a
vzhledem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání ani nemohl být)
zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Podle ustanovení § 6 ZKV, majetek podléhající konkursu tvoří konkursní podstatu
(dále jen „podstata“) (odstavec 1). Konkurs se týká majetku, který patřil
dlužníkovi v den prohlášení konkursu a kterého nabyl za konkursu; tímto
majetkem se rozumí také mzda nebo jiné podobné příjmy. Do podstaty nenáleží
majetek, jehož se nemůže týkat výkon rozhodnutí; majetek sloužící podnikatelské
činnosti z podstaty vyloučen není.
Dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV má prohlášení konkursu na majetek
dlužníka mimo jiné i ten účinek, že oprávnění nakládat s majetkem podstaty
přechází na správce. Právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči
konkursním věřitelům neúčinné. Osoba, která uzavřela s úpadcem smlouvu, může od
ní odstoupit, ledaže v době jejího uzavření věděla o prohlášení konkursu.
V této podobě platila citovaná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání již v
době prohlášení konkursu na majetek úpadce a později nedoznala změn.
Podle ustanovení § 788 obč. zák. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje
poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě
blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou
smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné (odstavec 1). Součástí pojistné
smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele, schválené orgánem
státního dozoru v pojišťovnictví (pojistné podmínky), na něž se pojistná
smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy
tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny (odstavec 2). V pojistné
smlouvě se lze od pojistných podmínek odchýlit jen v případech v nich určených.
V jiných případech se lze odchýlit jen, pokud je to ku prospěchu pojištěného
(odstavec 3).
V této podobě platilo citované ustanovení v době uzavření pojistných smluv,
přičemž v době, kdy nastala tvrzená pojistná událost, doznalo (od 1. dubna
2000, prostřednictvím změny provedené zákonem č. 363/1999 Sb.) změn (způsobem,
jenž neovlivňuje další výklad) jen potud, že v odstavci druhém byla zrušena
slova „schválené orgánem státního dozoru v pojišťovnictví“.
Dle § 790 obč. zák. pojistit lze zejména:
a/ majetek pro případ jeho poškození, zničení, ztráty, odcizení nebo jiných
škod, které na něm vzniknou (pojištění majetku);
b/ fyzickou osobu pro případ jejího tělesného poškození, smrti, dožití určitého
věku nebo pro případ jiné pojistné události (pojištění osob);
c/ odpovědnost za škodu vzniklou na životě a zdraví nebo na věci, popřípadě
odpovědnost za jinou majetkovou škodu (pojištění odpovědnosti za škodu).
Ustanovení § 797 obč. zák. pak určuje, že právo na plnění má, pokud není v
tomto zákoně nebo v pojistných podmínkách stanoveno jinak, ten, na jehož
majetek, život nebo zdraví anebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění
vztahuje (pojištěný) (odstavec 1). Právo na plnění vznikne, nastane-li
skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit (pojistná
událost) (odstavec 2).
Podle ustanovení § 806 obč. zák., z pojištění majetku má pojištěný právo, aby
mu bylo poskytnuto plnění ve výši určené podle pojistných podmínek, týká-li se
pojistná událost věci, na kterou se pojištění vztahuje.
Dle ustanovení § 809 obč. zák., pojištěný je povinen dbát, aby pojistná událost
nenastala; zejména nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo
zmenšení nebezpečí, které jsou mu právními předpisy uloženy nebo které vzal na
sebe pojistnou smlouvou (odstavec 1). Porušil-li pojištěný vědomě nebo
následkem požití alkoholu nebo návykových látek povinnosti uvedené v odstavci 1
a toto porušení podstatně přispělo ke vzniku pojistné události nebo k většímu
rozsahu jejích následků, je pojistitel oprávněn plnění z pojistné smlouvy
přiměřeně snížit. Totéž platí, porušil-li tyto povinnosti vědomě nebo následkem
požití alkoholu nebo návykových látek ten, kdo s pojištěným žije ve společné
domácnosti (odstavec 2).
Z ustanovení § 815 odst. 1 obč. zák. se dále podává, že pojištění se může
vztahovat na majetek jiného než toho, kdo pojistnou smlouvu s pojistitelem
uzavřel. Pojistné podmínky stanoví, kdy v tomto případě nevzniká právo na
plnění z pojistné události pojištěnému, ale jiné osobě.
V této podobě (pro věc rozhodné) platila ustanovení § 790, § 797 odst. 1 a 2,
§ 806, § 809 a § 815 odst. 1 obč. zák. jak v době uzavření pojistných smluv,
tak v době vzniku tvrzené pojistné události.
Z ustanovení § 815 odst. 1 obč. zák., z jeho věty první, se především podává,
že při pojištění majetku je (v rozhodné době bylo) plně možné, aby osoba
pojistníka (toho, kdo pojistnou smlouvu s pojišťovnou /pojistitelem/ uzavírá)
byla odlišná od osoby pojištěného (jímž je - v intencích § 797 odst. 1 obč.
zák. - ten, jemuž pojišťovaný majetek patří). Věta druhá téhož ustanovení pak
umožňuje založit právo na pojistné plnění nikoli vlastníku pojištěného majetku
(pojištěnému), nýbrž jiné osobě (např. právě pojistníku, jenž vlastníkem
pojišťovaného majetku býti nemusí).
Dovolatel právo na výplatu pojistného plnění z pojistné události dovozuje z
toho, že pojištěným (jenž pojistnou událost nezpůsobil) je on (respektive
úpadcova konkursní podstata).
Ponechá-li Nejvyšší soud pro tuto chvíli stranou skutečnost, že podle obou
pojistných smluv byla pojistníkem i pojištěným úpadcova manželka a že k
uzavření pojistných smluv došlo za trvání konkursu, lze dovolatelovu
argumentaci nejlépe prověřit na příkladu, kdy úpadce (fyzická osoba) uzavře
(jako pojistník a pojištěný) pojistnou smlouvu o pojištění svého majetku před
prohlášením konkursu a poté, co soud prohlásí konkurs na jeho majetek, úmyslným
jednáním pojištěný majetek zničí (např. způsobem popsaným v této věci).
Prohlášení konkursu na majetek dlužníka nemá za následek ztrátu vlastnického
práva dlužníka (úpadce) k jeho majetku. Jeho důsledkem je toliko zásadní
omezení vlastnického práva úpadce k majetku, jehož se konkurs týká, což se
podává především z ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/ věty první ZKV, jež coby
jeden ze základních účinků prohlášení konkursu pojmenovává přechod oprávnění
nakládat s majetkem podstaty na správce konkursní podstaty. Tyto aspekty věci
rozebral Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod číslem 17/1998 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek a znovu pak pod bodem XXIII. stanoviska.
Pojistné plnění z pojistné události ohledně majetku pojištěného úpadcem (coby
pojistníkem a pojištěným) před prohlášením konkursu na jeho majetek se při
obvyklém běhu věcí dostává „do konkursní podstaty“ (k rukám správce konkursní
podstaty) proto, že správce konkursní podstaty je osobou oprávněnou nakládat
za trvání konkursu s majetkem patřícím do konkursní podstaty a tedy i přijímat
(namísto úpadce) peněžitá plnění, na jejichž výplatu vznikl úpadci za trvání
konkursu nárok.
Na skutečnosti, že pro účely posouzení vzniku práva na výplatu pojistného
plnění se na úpadce (co do konání, jímž pojištěný majetek za trvání konkursu
úmyslně zničil či poškodil) stále hledí jako na pojištěného, se prohlášením
konkursu ničeho nemění.
Lze si samozřejmě představit, že správce konkursní podstaty jako pojistník
pojistí za trvání konkursu majetek sepsaný do konkursní podstaty a náležející
vlastnicky úpadci tak, aby právo na výplatu pojistného plnění do konkursní
podstaty vznikalo, i když úpadce majetek spravovaný tímto správcem úmyslně
poškodí nebo zničí (např. coby akt msty na konkursních věřitelích). Taková
pojistná smlouva je však věcí konkrétního ujednání mezi správcem konkursní
podstaty coby pojistníkem a pojistitelem. Není-li jí, hledí se na úpadce při
zkoumání nároku na výplatu pojistného plnění z tvrzené pojistné události,
kterou přivodil svým úmyslným jednáním (úmyslným poškozením či zničením
pojištěného majetku) jako na pojištěného (v intencích § 806 a § 809 obč. zák.).
Tyto obecné závěry se plně prosadí i v posuzované věci. V jejích konkrétních
reáliích nadto argumenty dovolatele oslabuje skutečnost, že obě pojistné
smlouvy uzavírala (coby spolumajitelka věcí z titulu zaniklého leč
nevypořádaného společného jmění manželů) až za trvání konkursu jako jediný
pojistník a pojištěný manželka úpadce. Úpadce sám by tak vůči pojistiteli
právo na výplatu pojistného plnění na základě pojistné smlouvy neměl ani tehdy,
kdyby pojistnou událost nezpůsobil (proto také byla záloha na pojistné plnění
původně vyplacena právě a jen úpadcově manželce). Argument, že „faktickým
pojištěným“ se uzavřením pojistných smluv stala konkursní podstata (jež není
subjektem práva), nemá právní hodnotu ve sporu proti pojistiteli o pojistné
plnění s z pojistných smluv, v nichž jako pojištěný a pojistník figuruje jiná
osoba (úpadcova manželka).
Dovolateli se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu - jehož
obsahovým vymezením je Nejvyšší soud vázán - napadené rozhodnutí zpochybnit
nepodařilo. Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 o. s. ř.) jako neopodstatněné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, §
224 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy tím, že dovolatel se svým dovoláním úspěšný
nebyl a tím, že u žalované žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny
nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. října 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu